Tři blízcí neznámí

Three Identical Strangers je dokument obdobného střihu jako Searching for Sugar Man. Dokument o zajímavém příběhu se zásadním twistem v polovině. Pokud tedy film chcete vidět, rozhodně si o něm nic nezjišťujte. Příběh je dost zajímavý, má značný přesah a je to celé dost neuvěřitelné. Kdyby to byl hraný film, přišlo by mi to dost přes čáru. Přesto všechno se podle mě Strangers hlavně v první půlce dost vlečou a těch 96 minut, které film má by se dalo krátit. Řemeslně nejde o nic mimořádného. Zajímavě je naopak postavena narace, střídání témat a důraz na různé věci v různých částech filmu. Samozřejmě je všechno poskládáno tak, aby to mělo co největší dopad na diváka a je z toho malinko cítit manipulace. Pokud se Vám ale třeba ten Sugar Man formátem líbil, je tohle příběh, který člověka zaujme a vybídne k zamyšlení. (A fakt si nečtěte ani komentáře na čsfd). (26.10.2020)

Určitě to byl fascinující příběh. Jak jako potvrzení, že nás formuje i výchova a může nám poskytnout prostředky pro boje s "vnitřními démony", tak i toho, že zlo chodí po lidech, nikoli po etnikách v případě těch, kteří patřili k etniku, jež tolik utrpělo i lidskými experimenty, ale sami se jich nejen neštítili, ale dokázali je ještě obhajovat. Na druhou stranu ale dokument v podstatě těžil z výsledků kontroverzního výzkumu. Dále byla možná chyba v tom, že zásadní rozdíly mezi bratry byly probrány ve větší rychlosti než podobnosti. Po všech těch pozitivních obrazech mi závěrečná tragédie nedávala smysl a zestárlí bratři vypadali jen jako přešlí životem nebo zarmoucení ztrátou/ztrátami; ani u nich nebylo zřejmé, co jsou ti jejich "démoni". Protože přece jen - ještě v 60 letech trpět odloučením od sourozenců a že toto "velké prázdno" nebyla schopna vyplnit ani vlastní rodina... je mi líto, to nepovažuju ani za dospělé, ani za pochopitelné. // 73% (08.10.2021)

Ok, není to úplně "dokument", který vyhledávám - přišlo mi to až přehnané, jelikož pokud sledujete velice pozorně - ke konci začne zaznívat, že dávali společnosti to, co chtěla vidět - byli stejní, mysleli stejně, líbili se jim stejné věci...a pak najednou uslyšíte něco jiného....To, že jsou tam osobně pouze dva...nic jsem si o tom dopředu nezjišťovala, tudíž jsem napjatě čekala - a ani mě to nepřekvapuje....je to bizarní, zapletené, nechtěla bych být v jejich situaci a za mě měli vlastně štěstí v neštěstí.... (21.07.2019)

Znepokojivý příběh o adoptovaných trojčatech. Nejdříve to vypadá jako fantastické setkání bráchů po 19 letech a člověk bez dechu sleduje ten radostný kolotoč vzájemnosti, včetně upřímného doznání jednoho z bráchů, že byl pyšný, že má lepší auto, než jeho brácha. Jenže pak nastane zvrat a jeden z bráchů si vezme život a začnou se objevovat zvláštní okolnosti adopcí ve jménu vědy, jejíhž cílem bylo zjistit, zda vývoj člověka ovlivňují více geny nebo výchova. Paradoxní je, že až do té doby než se trojčata potkala se zdá, že ti kluci byli v pohodě a najednou se jim úplně změnil život. Ani si na to neumím udělat konečný názor, protože film neukazuje vše. Jisté je, že z výzkumu nevyplynulo nic moc. A ten psycholog, který chvíli na výzkumu spolupracoval byl podivín, který před kamerou seděl s nohou přes opěradlo a smál se. Každopádně je to výborný tvůrčí počin, který člověka úplně rozhodí a pracně v sobě hledá odpovědi na nejrůznější otázky. (01.08.2019)

Dohrávaný a stylizovaný dokument přináší víc otázek než odpovědí a je to dobře. Tohle jsou záležitosti, nad kterými by se lidé měli zamýšlet. Ovlivňuje nás víc výchova nebo geny? To je sice hlavní střet, který se dokumentem vine, ale neméně důležité jsou i jiné otázky. Jak s námi pohne ztráta v raném dětství, jak nás ovlivní prostředí? Změní nás to, že nás někdo pozoruje? Jak se s tím vypořádat v dospělosti? Nakolik je možné hrát si s lidskými životy? _____ Odpovědi na to neexistují. Jistě, to, co se stalo trojici bratrů, bylo jednoznačně za hranou etiky (minimálně), ale kolik takových rozhodnutí o jiných lidských životech lidé dnes a denně dělají? Bezpočet. Třebaže nejsou tak vyhrocené, stejně jsou zasahující. ____ Dokument má subjektivní formu a šponující emoční linku. To, co začíná jako komedie, končí jako existenciální drama. SHRNUTÍ: Taky jsem v pokušení tomu nevěřit. (19.07.2019)