Tři blízcí neznámí

Naprosto nechápu jak je možné, že má tento "dokument" takto vysoké hodnocení, když nemá prakticky žádnou přidanou dokumentární hodnotu. Podle všeho se jedná o jednoduchý televizní dokument, což potvrzuje i jeho stopáž, která je v půlce přerušena dvouminutovým opakováním typu "viděli jste". Pokud si někdo předtím alespoň otevře Wikipedii tak se během chvíle dozví přesně to samé jako v tomto díle. Dokument staví na rozhovorech se sourozenci, jejich přáteli, rodinou a na jejich dojmech a osobních pocitech bez toho aby dal prostor k vyjádření i druhé straně nebo odborníkům na tuto problematiku. Navíc pravidelně dochází k situaci kdy dokument řekne určitou informaci a během pár minut jí popře. O samotném důvodu rozdělení se nedozvíme vůbec nic, kromě informace, že šlo o studii z 50-60.let, a jediný kdo se k ní vyjádří je asistentka, která sama říká, že jen občas zaslechla něco v kanceláři a asistent, který na dvacetileté studii strávil 10 měsíců, ale neví k čemu byla, jak byla nastavena ani jak se měla vyhodnotit, pouze popisoval chování dětí. Režisér se nám snaží vnutit pocit, že jde o velmi rozsáhlý problém, kolem kterého je obrovské utajení a že nikdo vlastně neví jestli za rohem nebude mít dvojče. Podle záběrů na veřejný popis dokumentů ke studii uložených na Yale se studie týkala celkem 9 dětí. Ke stejnému počtu dojdeme i když sečteme děti o kterých se zmiňují ostatní aktéři. Tedy rozhodně nešlo o rozsáhlou studii, protože 9 dětí prostě není ani rozsáhlý ani reprezentativní vzorek z kterého lze usuzovat statisticky významné výsledky, a tedy se není čemu divit, že nebyla publikována a ani nejde o velké množství účastníků jak se nám dokument snaží tvrdit. Navíc se nám snaží nastínit jakousi konspiraci, že se k záznamům nedá dostat protože určitá společnost nedala svolení, ale nedají možnost dané společnosti se vyjádřit. Vidíme jak jeden z bratrů volá a mluví s kancelářským chudákem, který samozřejmě vůbec nemá tušení o výzkumu před desítkami let a řekne mu, že se pokusí najít někoho kdo mu k tomu něco řekne. Co jiného by měl říct, kdyby o výzkumu věděl, pak by to teprve bylo podezřelé. V další scéně je jim voláno znovu, ale odpověď se již nedozvíme, protože je místo ní hudba. Nulová přidaná hodnota, vzájemně si odporující tvrzení v průběhu dokumentu, jen hromada pocitů bez reálných podkladů, o studii stále dokola slyšíme jen, že o ní nikdo nic neví a ještě k tomu snaha o manipulaci, aby těch pár informací vypadalo bombasticky. Kolik asi bylo v 50-60. letech rozděleno dvojčat prostě protože bylo opravdu jednoduší je udat do rodin na adopci? Víte to? Já ne a tenhle dokument vám rozhodně odpověď nedá a ani se o to nepokusí. Sami aktéři na konci přiznávají, že to jak jsou si podobní vlastně bylo jen o tom, že to dokázali správně sehrát a tedy byli zajímaví pro televizi. A z toho těží dodnes. Někdy je prostě potřeba zapojit kritické myšlení a nad tvrzeními, které vám někdo předkládá se trošku zamyslet. (26.09.2019)

Hráli si s osudem lidí, aby posléze zjistili, že nejsou o nic moudřejší. Vcelku civilně pojaté a bratři se k svému osudu vyjadřují až překvapivě uměřeně, podobně jako je nechává docela klidným vztah k matce. Poněkud překvapivě jedna úctyhodná dáma prohlašuje za v zásadě prokázané, to co osud z jednoho bratra zásadně popírá. (01.06.2019)

Určitě to byl fascinující příběh. Jak jako potvrzení, že nás formuje i výchova a může nám poskytnout prostředky pro boje s "vnitřními démony", tak i toho, že zlo chodí po lidech, nikoli po etnikách v případě těch, kteří patřili k etniku, jež tolik utrpělo i lidskými experimenty, ale sami se jich nejen neštítili, ale dokázali je ještě obhajovat. Na druhou stranu ale dokument v podstatě těžil z výsledků kontroverzního výzkumu. Dále byla možná chyba v tom, že zásadní rozdíly mezi bratry byly probrány ve větší rychlosti než podobnosti. Po všech těch pozitivních obrazech mi závěrečná tragédie nedávala smysl a zestárlí bratři vypadali jen jako přešlí životem nebo zarmoucení ztrátou/ztrátami; ani u nich nebylo zřejmé, co jsou ti jejich "démoni". Protože přece jen - ještě v 60 letech trpět odloučením od sourozenců a že toto "velké prázdno" nebyla schopna vyplnit ani vlastní rodina... je mi líto, to nepovažuju ani za dospělé, ani za pochopitelné. // 73% (08.10.2021)

Nejkrásnější je na tom pochopitelně začátek. Byl jsem dojatý... A kdo ne? Později to nabralo jiný směr. Bohužel. Bohužel to nemělo být milý. Mělo to být znepokojivý. A taky bylo. Závěrečný postřeh novináře, že bychom mohli mít všichni někde na světě svoje dvojče, mě momentálně nenechává v klidu. Amerika umožnila doktoru Neubauerovi dokončit to, co s Mengelem nestihli za války. (24.10.2020)

Především musím vytknout zbytečně dlouhá stopáž, ke konci už jsem se několikrát díval na časovou osu, kolik že to ještě zbývá. Čistých 60 minut by tomu slušelo více. Na dokument příliš subjektivní a závěry vnucující. I přes tyto výtky jsem se většinu času bavil a příběh je natolik zajímavý, že ani horší zpracování nesrazí hodnocení pod 4* (11.01.2021)