Da xiang xi di er zuo
An Elephant Sitting Still
An Elephant Sitting Still
Režie:
Hu BoScénář:
Hu BoKamera:
Chao FanHudba:
Hua LunHrají:
Yu Zhang, Yuchang Peng, Uvin Wang, Congxi Li, Chaobei Wang, Yanguozhang Zhao, Yanmanzi Zhu, Danyi Li, Ning WangObsahy(1)
Ve městě Manzhouli prý mají slona, který jak je den dlouhý, jen klidně sedí. Těžko říct, zda dosáhl vzácného stavu vnitřní vyrovnanosti, nebo rezignoval na plnost žití… Svíravý příběh o čtveřici zádumčivých hrdinů, kteří se protloukají jedním bezvýchodným dnem, zachycuje nehybnost trýzněných jedinců, společnou člověku i apatickému chobotnatci. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (20)
Jelikož jsem šel cíleně, na doporučení, tak jsem si dával trošku na čas. Ono, přeci jen, čtyři hodiny jsou čtyři hodiny. Hu Bo byl ale talent jak se patří. Dokázal perfektně odvyprávět příběh smutných lidí ve smutném, ale zvláštně působivém čínském městě Manzhouli s takovou přesností, že i ty dlouhé záběry mi nevadily. Měly nápad, byly originální a dokázaly držet napětí, i když se na první pohled nic nedělo. Ale na druhý se ve skrytu filmu odehrávaly největší lidské emoce pod sluncem. Sedící slon je velký filmový zážitek, zároveň je to ale kousek, který nedáváte každý den. Jak délkou, tak myšlenkami. A tak se k němu také musíte chovat. ()
World is just disgusting place, ještě že na konci tunelu možná čeká bájný slon. Ne všechno mi dokonale sedlo, ale celkový dojem hodně silný a tuším, že se k tomuhle rozsáhlému dopisu na rozloučenou budu v myšlenkách ještě nějakou dobu vracet. R.I.P. Hu Bo. ()
List na rozlúčku. ()
Naprosto skvělé drama plné bídy, nicméně ta délka. ()
Opojné mistrovské veledílo zobrazující svět jako kruté a nespravedlivé místo k životu prostřednictvím poeticky provázaných příběhů čtyř postav, jejichž životem otřese sled osudových událostí. Všechny hrdiny (sedmnáctiletá dívka zažívající trpké chvíle se svou matkou, její spolužák, který omylem shodí jiného spolužáka ze schodů, shodou okolností bratra majitele kulečníkové herny, který je svědkem sebevraždy svého nejlepšího kamaráda, a starý muž, který je v malém bytě přítěží pro svou rodinu) sdílejí stejnou pasivní netečnost a rezignovanost a aktivně se projevují jen v kritických okamžicích ohrožení a i tak má jejich činnost obvykle (sebe)destruktivní důsledky. Film, jenž provází aura snímku, jehož debutující režisér se zabil po jeho dokončení, se v tomhle ohledu dá brát i jako klíč k pochopení člověka, který o sebevraždě uvažuje, což ale neznamená, že by v něm neměly místo motivy jako naděje či vykoupení. Hu Bo byl každopádně ohromný talent, natáčející svůj film v sérii předlouhých a neskutečně promyšleně komponovaných záběrů se složitými dialogy a důmyslnou návazností. Výborně obsazení civilní herci předvádějí naprosto precizní a dokonale věrohodné výkony. Čtyřhodinová délka je na první pohled trochu překážka, konzistentně plynoucí a pomalu vyprávěné dílo nicméně dokáže upoutat od první do poslední minuty, s přibývajícím časem je čím dál zajímavější a neustále se v něm odkrývají nové informace i nové zvraty, postupně gradující do perfektně vybudovaného finále, plného empatie a vzájemného porozumění. ()
234 minutový opus. Hu Bo natočil komplexnú, citovo čistú a formálne presnú sondu do života súčasných Číňanov. Či už sa jedná o rozdielne generácie alebo pohlavie...film sa snaží ukázať smutný, bezútešný svet z ktorého sa postavy nevedia vymaniť a ich snaha objaviť niečo čarovné - Sediaceho slona v Manzhouli - ich vedie k sérií činov, ktoré sa vzájomne dopĺňajú a obohacujú. Jeden príbeh ovplyvňuje druhý, ďalší ho dáva do kontextu a posledný spája nespojiteľné udalosti v komplexnosť. Hu Bo natočil výborný film. Je to cítiť z každého políčka. A hoci je 95% filmu zložených z detailov, neuberá mu to na pôsobivosti, výpovednej hodnote a sile. Pre Európskych nadšenov - toto je ako Béla Tarr v najlepšej forme alebo súčasník László Nemes. U tých čínskych súčasníkov zase odkazujem k najlepším dielam Xiaoshuai Wanga alebo Gan Biho. Ak vám akékoľvek vyššie uvedené meno niečo hovorí a máte ich filmy radi, budete nadšení. Podobný štýl, iný rukopis. Pre mňa jeden z najlepších filmov aké som mal za dlhú dobu možnosť vidieť. Podotýkam - súčasných. ()
Nejlepší film, který už nikdy neuvidím znovu. Čtyři hodiny a nechtělo se mi odcházet. Pohlcující vize světa jako místa čisté beznaděje, v němž se lidé pohybují jako pěšáci na šachovnici, kteří se dobrovolně odevzdávají vyřazení. Světlo na konci tunelu ale v nějaké podobě čeká na každého. 100% ()
Kde je Man-čou-li nevím, ale jistě vím, že je tam "katatonický" slon, který stále jen sedí. Nehýbá se proto, že má strach z pohybu. Negativní katatonie má tyto příznaky: stupor, mutismus, negativismus, vosková ohebnost, povelový automatismus. To všechno můžeme sledovat v různých fázích u všech čtyřech postav, které jsou tu kladeny do popředí. Z filmového pohledu jsem zpočátku uvažoval o návaznosti na Tsai Ming Lianga, kterého mám rád, ale nakonec jsem tuto vazbu definitivně zavrhnul. "Sedící slon" (v konstrastu k "Sedícímu Býkovi") je originál, ale může být precedentem další filmové produkce o společnosti, v níž se na poznámky nereaguje, na otázky neodpovídá, na návrhy odpovídá "nemám čas", "mám už něco jiného" nebo "nestíhám", o společnosti, jejíž složité a propletené vztahy, a z ní vyplývající závazky a povinnosti, paralyzují jiné vztahy, které by snad ještě byly schopné rozdmýchávat vášeň a probouzet radost. V Man-čou-li je slon, který řve. ()
Po 1h a 15min. jsem tohle depresivní dílko vzdal, nudilo mne. ()
Kdyby se režisér filmu po svém debutu nezesebevraždil, definitivně bych film hodnotil hůře. Vražedná metráž v kombinaci s nekonečně dlouhými záběry na nic prostě nefunguje. 26 % ()
musel jsem to po cca 45 minutách vypnout, protože mě příšerně iritovala ta uměle budovaná bezvýchodnost, kde postavy si nejsou schopný vyměnit jedinou kloudnou větu. někdy zkusím znovu, asi jsem nebyl v tom správnym rozpoložení. ()
Epický debut a zároveň i poslední snímek spisovatele a režiséra Hu Bo prezentuje čínský nezávislý film. V promyšlených dlouhých záběrech sledujeme čtyřhodinovou mozaiku složenou z postav lokálního zloděje Yu Chenga, důchodce Lao Jin, mladého studenta Wei Bu a jeho šikanovaného kamaráda. Sedící slon představuje mikroskopickou sondu do charakterů postav a jejich možností volby. Jedná se o jeden z nejsmutnějších snímků z celé karlovarské přehlídky, nejen svým existenciálním vyzněním, ale hlavně sebevraždou Hu Boie (po dokončení prací na filmu). Cenzurou proškrtaný čínský film přišel o jednu z hlavní postav nezávislého umění. ()
Give masterpiece a chance! ()
| Dongchun Films | Samovražedná výpoveď režiséra, žiaka Bélu Tarra, ktorý natočil depresívny snímok o 4 ľuďoch a ich osudoch. Niekde v zoo v meste Manzhouli ale sedí slon, ktorý nevníma svet... An Elephant Sitting Still je naozaj depresívny film, so zlou náladou sa neodporúča film pozerať. Film sa akoby snaží vykresliť svet bez akejkoľvek nádeje, lásky, Boha, alebo porozumenia medzi ľuďmi. Je už len na vás, či pristúpite a 4 hodiny sa budete "kochať" v depresívnom rozpoložení. Je to svojím spôsobom dielo obdivuhodné, ale také, ktoré mi nič nevedelo ponúknuť. Neľutujem, že som to videl, ale už nikdy v živote to neuvidím. Nie je dôvod. Viac TU. | Hodnotenie: 6/10 | ()
Na první dobrou za 4*; solidní sociální drama neveselého rázu v bezútěšné industriální šedi čínského města. Jenomže pár dní po projekci jsem se v myšlenkách k filmu neustále vracel. I ve snech mi nedal pokoj. Po druhém shlédnutí je rozhodnuto: čistých 5*! Sledujeme čtveřici lidí přežívající každodenní všednost, kteří jsou už v podstatě prázdnými schránkami bez duše v ošklivém světě, který snad už nic krásného nemůže nabídnout a kde je každý jepičí okamžik štěstí nemilosrdně zničen. Zbývá jen mlčky tuto skutečnost přijmout, plahočit se životem a pak jednoduše zemřít. Je svět opravdu pustina? Ať už je, či není, věřím, že každý se může vydat na výlet za sedícím slonem, doufat ve změnu či se alespoň hluboce zamyslet. Velká škoda, že režisér Hu Bo nenašel toho svého slona. Tento jeho mistrovský epitaf působí na první pohled sice nenápadně, ale zaryje se člověku do podvědomí, kde neustále působí. ()
Čtyřhodinová skladba z dlouhatánských záběrů v tarrovském stylu (sám maďarský mistr je velkým obdivovatelem tohoto kousku) vyprávějící příběh čtyř protagonistů během jednoho dne kdesi v Číně uprostřed ničeho. Jednoduchá zápletka, k jejíž vylíčení by samozřejmě nebylo třeba takové stopáže, není to nejdůležitější. Tím je sdílená pesimistická představa světa hlavních postav, kterou sebou příběh nese. Zákeřného světla kde i ti nejbližší jsou vám těmi nejcizejšími, světa v němž se lidé snaží přežít pod rouškou cynismu, nebo se proti němu pokouší agresivně vymezit, ale v němž zůstanou za každou cenu osamoceni a utopeni v naléhavém pocitu smutku jen s nepatrnou nadějí na nějakou změnu, která je v nedohlednu a také pravděpodobně nikdy nemusí přijít. Pro mnohé film nekoukatelný kvůli své délce a pomalému tempu, pro ty vnímavější jistě také zdrcující, ale právě díky tomu jakou rezonanci film dokáže v divákovi vyvolat nejen pomocí své stopáže, která je po nutném naladění se na trvání filmu jistě optimální. První hodina nebo možná dvě jsou pomalým rozjezdem, kdy je velmi zřídka užíváno nediegetické minimalistické hudby, frekvence jejího užívání se však v druhé půli razantně zvýší a jsou to právě zejména scény, ve kterých s obrazem hudba koexistuje, jež jsou těmi nejpůsobivějšími. ()
Cinefil slintá blahem, poučený čeká na Godota, laik umírá nudou. Stopáž v průvodci KVIFF 2018 děsí, ale při sledování tohoto skvostu zažíváte neustále stoupající překvapení nad propracovaností všeho, co se ve filmu dá propracovat. Režisér Hu Bo časem neplýtvá, ale bezezbytku využívá pro vykreslení plnokrevných plastických charakterů, a právě díky této filigránské drobnokresbě dává vyniknout subtilnímu příběhu o nitrech lidí žijících, když ne přímo na okraji, tak určitě na vnějším okruhu čínské populace. Dalo by se říci, že svrchu zmíněné čekání na Godota je společným leitmotivem konání většiny aktérů Sedícího slona, které chtě nechtě válcuje nepřízeň osudu, nevysoký společenský status a absence světlé budoucnosti. Předčasná smrt mladého a nesmírně talentovaného režijního debutanta, která jako by dávala pokračovat tomuto příběhu i po závěrečných titulcích, je velikou ztrátou pro světový film. ()
Vo filme je oveľa viac „klesania“ ako „stúpania“. Väčšinou sa scéna začne niekde na poschodí a neskôr začne klesať dolu, čo múdro odráža ich vnútorný stav a aj to, kam smeruje ich cesta. Aj keď to už vyzerá, že postavy začnú „stúpať“ a objaví sa iskra nádeje, tak rýchlo aj zhasne. Termín „downward spiral“ pri anglickom popise filmu je tu o to výstižnejší. Približne v polovici filmu sa pri pohybe jednej postavy začne jej tvár v dôsledku úpravy filmu začne rozmazávať, keď začne pripomínať ducha, ktorý len putuje touto pustinou s názvom Zem. Celý film je prakticky dokonalý, no posledných 15 minút je obzvlášť fantastických. Budovanie príbehových línii vyústilo v niečo neopísateľné. Film mohol veľmi ľahko skončiť iba ako plytké melancholické utápanie sa v smútku a nechuti k životu, čo je samozrejme súčasťou filmu, no dá sa v ňom nájsť oveľa viac než len to. Poukazuje na príčiny tohto stavu, ktorý tieto postavy prežívajú, ako aj motívy socioekonomických problémov, túžba zaujať a stať sa niekým a potupa, ktorá s tým prichádza, pocit viny zo skutkov, ktoré už nejdú vrátiť späť... Takto by sa dalo pokračovať donekonečna. Ako som očakával, film bol veľmi vyčerpávajúci, no tá skúsenosť stála za to. Napriek tomu, že film trvá takmer 4 hodiny, by som z neho neubral ani o stotinu. ()
Pokud by každá scéna byla o polovinu kratší,stouplo by nepřímo úměrně i mé hodnocení na čtyři. ()