Happy End

CITÁT - No to je konec, jak má být........... Jak si lehneš, tak si usteleš. Moje žena byla ještě rozložená a já o ni věděl velmi málo. Ale ještě dřív než jsme se pořádně poznali přiletěl nějakej pouliční povaleč. CITÁT - Jmenoval se Ptáček........... Scéna z jídlem ve 25 minutě vypadá nevině, ale když ji člověk sleduje déle, možná vzbudí i odpor. U mě tedy jo. Opravdu je to český unikát, vidět obraz běžící zpět a při tom poslouchat hlas vypravěče Vladimíra Menšíka, jak svými slovy žene děj vpřed. Někdy to dokáže pomotat hlavu. CITÁT - Denně nám to dítě dávalo až tři litry mlíka............ Jakýsi Benjamin Button po Česku a o hodně dřív. Zajímavý počin, který čím déle sledujete, tím víc se zdá přirozenější. CITÁT - To tupé stvoření si myslelo, že je to nějaká sranda, nebo co............ Zajímavý projekt u kterého jsem se rozhodně nenudil. No a jsme vlastně u konce. CITÁT - Dobrý začátek.............. (16.11.2012)

Nestačím žasnout, jaké klenoty se dají v pokladnicy 60.let vyhrabat. Originální nápad a hlavně do detailů propracovaný a promyšlený příběh, který běží pozpátku, ale mimoobrazový komentář ho interpretuje trošku jinak. Takhle jsem se už hodně dlouho nebavila, inteligentní a přitom tak vtipná. "Svého soka v lásce jsem se tentokrát rozhodl utopit. Ne nějak potají, ale hezky přede všemi. A jak vidíte, ještě mi tleskali. Nesnáším to jeho vyskakování z vody nohama napřed a jiný frajeřinky." (23.04.2007)

Konec. Ústřední půjčovna filmů uvedla... Hlava Vladimíra Menšíka vyskočí z popravčího koše, vyroluje až nahoru ke gilotině, cvak - a život může začít. Hrůzostrašná vražednická truchlohra běží pozpátku, aby bylo dosaženo kýženého happyendu. Od začátku (konce?) je jasné, že tahle rozkošná magořina nemohla vzejít odjinud než z psacího stroje Miloše Macourka. Už v roce 1898 se pražští diváci mohli potrhat, když jim Jan Kříženecký promítl Žofínskou plovárnu, krátký film, kde díky zpětnému chodu promítačky lidé ´komicky´ vyskakovali z vody. Ale Happy End jde mnohem dál: vytváří paralelní svět, kde je rakev inkubátorem, kojení robátka jeho dojením a brutální čtvrcení půvabné žínky scelováním dodané figuríny. Dialogy se ve zpětném gardu mění v dadaistické absurdity a to vše korunuje Menšíkův komentář, naivně glosující tu krvavou historii očima čerstvě narozeného. Publikum tehdy nebylo na podobné experimenty připravené a česká kritika nad Happy Endem ohrnula nozdry, zatímco prestižní americký časopis Variety ho zařadil mezi deset největších senzací sezóny. ;-) 90 % (20.02.2003)

Dnes jsem zjistil, že ještě stále jsou v mé filmové mapě místa - kde jsou lvi. Po vidění Happy Endu jsem si s úžasem další místečko zabarvil. S úžasem proto, že mi tohle dílko nějak uniklo. Komedie je to vskutku geniální. Děj sám je prostě jednoduchý. Řezník (Menšík) je pro vraždu a rozčtvrcení ženy odsouzen k trestu smrti a popravě guilotinou... Po krátkém čase ve věznici je odsouzenec odveden na nádvoří a setnut. Jenže to by se toho nesměli chopit pan Lipský s Macourkem ! Celý děj vzali geniálně pozpátku, takže Menšíkovým setnutím začíná vlastně jeho zrození. Pokračujeme pak k pobytu ve věznici kde ,,rozlepuje obálky '':-))) !!!, následně je vypuštěn ven s krásnými stříbrnými pouty na rukou. Od soudu je veden ke strážnici i s rozčtvrcenou ženou v kufru jen proto, aby si ji odnesl domů a tam si ji nožem sestavil a oživil.... :-)))) Ve filmu probíhají normální dialogy, ale vše vtipně dokresluje Menšíkův komentář, který diváka drží stále na dějové linii jedoucí po zpátku. Je to neskutečně inteligentní, neskutečně vtipné a roztomilé... Celý film se odehrává ve dvacátých létech a má jemně nažloutlý filtr. Pokud mne tu někdo obviní ze spoilerování, pak ho v duchu filmu musím upozornit, že ke kenci jsem se ještě vůbec nedostal a samozřejmě jej nevyzradím ! Geniální, nemohu jinak ! * * * * * (02.10.2014)

Roztomilá hříčka s příjemně krátkou stopáží. Protože kdyby to natočili Amíci jako tříhodinovej epos, jak mají ve zvyku, nebylo by to stravitelné. Takhle je to velmi příjemná podívaná, o které budete ještě dlouho přemýšlet. Happy End vyžaduje zvýšenou pozornost, protože v opačně pojatém ději se i dialogy odehrávají pozpátku a jestliže otázka následuje až za odpovědí, můžete se snadno ztratit v ději. Přesto i v tomto pořadí, kdy cítíte logickou návaznost, občas i v opačném sledu vykrystalizuje z dialogů kouzelná hříčka, nad kterou jen žasnete; scénář musel dát nepochybně dost práce. Scéna, kdy žárlivý manžel likviduje byt a milence své ženy, je odkazem k němé grotesce. V 60. letech by to byla otřepaná scénka, ale v tomto pojetí je neodolatelná. A nakonec, je příjemné podívat se na mladou Jaroslavu Obermaierovou v době, kdy ještě nehrála uštěkané domovnice. (05.01.2009)