Donbas

Snažit se pochopit historickou událost z filmu je stejně pošetilé, jako nechat si ji vysvětlit od politika, takže jsem doufal že uvidím zajímavý příběh. Bohužel jsem dostal jen vysvětlení. Režisér převážně dokumentárních filmů pojal epopej ze života separatistických republik téměř jako hraný dokument. Slovo mystifikační vynechávám, ale daleko od pravdy bych s ním nebyl. Názorový proud je jasný, postavy vyhroceně šablonovité a teorie nezkalená praxí života. Děj jako takový tam ani nebyl. Celý snímek se skládá z více či méně povedených, ovšem velice zručně natočených krátkých scének obsazených čím dál bizarnějšími postavičkami. Myslel jsem si že úředníka klevetícího deset minut v kuse (přísahám Bohu že se ani nenadechoval) ze třetí scénky nic netrumfne, ale povedlo se to hned v té páté. Pokud je mezi jednotlivými obrazy pojítko, tak spíše lyrické než příběhové. To se podepsalo jak na atmosféře, tak na síle výpovědi. Obojí totiž nestálo za moc. (20.11.2021)

Odpad to určitě není, protože takové, často nesmyslné věci se za války stávají. I obyčejní lidé jsou, po prožitých tragédiích a strachu, agresivní vůči komukoli, kdo by mohl být nepřítelem. Právě ta scéna s lidmi (hlavně ženami) na autobusové zastávce se mi líbila moc, přestože byla hrůzostrašná a brutální. Za to, že film zřetelně ukazuje nesmyslnost války (obzvláště občanské), filmu odpouštím, že nemá souvislý děj a hodnotím nadprůměrně. Bez ohledu na to, kdo zde byl kladný a kdo záporný hrdina. Na tom totiž ve válce z pohledu z venku vůbec nezáleží. (16.08.2019)

Několik nesourodých příběhů z ruskými separatisty okupované části východní Ukrajiny. Některé jsou zajímavé (hraniční kontroly, státní krádeže soukromého majetku), některé výborné (lynčování chudáka západního Ukrajince), některé naprosto nesmyslné a trapné (svatební obřad), většina je ale taková nijaká. Jako celek to vůbec nefunguje. (06.10.2019)

Východní Ukrajina okupovaná ruskou armádou po neslavné události na Majdanu. Všudypřítomná propaganda manipuluje s lidmi tak jak má, čímž se společnost začne nelichotivě rozkládat. Takovou atmosféru přináší artový snímek režiséra Sergeje Loznica plný naprosto reálné absurdity, kterou se mu výborně podařilo odlehčit ironií, satirou a místy snad i grotesky. I když divácký úsměv to snad ani vyvolat nemůže. Ve svém poselství je ale snímek zcela jasný, i když neinformovaný divák může mít u mnohých scén problém pochopit co, kdo, kde a proč. Vojenská skupina, separatistická skupina, zkrátka to všechno jaksi nějak vzplývá. Taková je však syrová realita. Syrová realita ční i z každičkého záběru, že to až vypadá, že se jedná o publicistický dokument než o film. Děj je epizodický, což v podstatě každičkou scénou s určitého místa či prostředí vyvolává dojem povídkového filmu. Každá ale taková scéna, či dejme tomu povídka, o něčem vypovídá. Po umělecké stránce tomu dopomáhá i naprosto výborná kamera kombinující různé styly. Nejčastější je dokumentární styl, ale použit je i tzv. found footage a samozřejmě, v artových filmech nejpoužívanější, statický, který je svým dojmem záběru z bezpečnostní kamery asi nejrealističtější. O hereckých výkonech nemá cenu ani diskutovat. Herci své role nehrají. Herci své role doslova a do písmene žijí. Realita války a takovéto autentické filmové zobrazení se od sebe v podstatě ničím neliší. Snímek tedy obsahuje spoustu lidských osudů, o jakých nemáme ani ponětí, že se takové podobné na Ukrajině skutečně dějí. “Proč nejsi v armádě?” ptá se důstojnice mladíka během prohlídky cestujících v autobuse. “Protože je matka nemocná,” odpoví. “Vlast je stejně nemocná,” reaguje důstojnice opovržlivě. Nejšokující je ale asi scéna veřejného lynče staršího chlapíka, který se dal na stranu fašismu. Chování lidí na principu zdivočelého stáda s takovou krutostí, že až divákovi zatrne, takže ho zabolí nejen viděná každá rána pěstí, ale i každičké nenávistné slovo. Tento film je po obsahové stránce fikce, ale plný skutečného realismu. Scény z ulice, z krytu, z politického jednání, je tu dokonce i svatba. A samozřejmě nečekané útoky. Pokud má film šokovat, daří se. Po zhlédnutí na něco takového dlouho mnohý soudný divák nezapomene. (16.06.2022)

,,PODÍVEJTE, JAK TU ŽIJEME.…“ /// Místa a města, kde se čas zastavil. A teď do nich navíc přišla válka… Novodobej středověk předvedenej místy až dokumentárním způsobem. Napadaj mě takový ty myšlenky, jako proč tam nejde světový strážce míru udělat pořádek…. Ale pak si říkám, nakolik je tohle všechno filmová propaganda? Zajímal mě pohled na problémy týhle oblasti. Dostal jsem málo. Třeba ta debilní svatba – ty vole, sice ano, takhle tam asi žijete, ale jinak je to úplně vo hovně! Výpovědní hodnotu upozaďujou věci, kterým nerozumím nebo mě neberou… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Spasí mě prej jen Čurila Plenkovič. 2.) Chystám se do Novoruska. 3.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.10.2019)