Dívka

Intímny príbeh dospievania ženskej duše v mužskom tele a silná výpoveď náročnej problematiky transrodových ľudí, ktorí túžia byť len sami sebou. Film "Girl" nie je o dialógoch ani o dramatickom scenári. Samotný príbeh a vnútorné pocity trans ženy sú autentickou drámou a kým sa rodová rozlada nevyrieši, duša si prechádza peklom. Čas na operačný zákrok plynie pomaly a počas prípravy Lara dostáva nadmerné množstvo podpory a prijatia - od otca, kamarátov, lekárov a učiteľov. Napriek silnému zdroju pomoci vo svojom okolí zvládanie svojich vnútorných pocitov, nenaplnených túžob dáva len veľmi ťažko. V závere vnútorné pnutie graduje a Laru neopúšťajú najmä tí najbližší. V dnešnej spoločnosti je obdobný "hyper podporujúci koncept" stále scifi, práve o to väčšiu hodnotu má tento réžijne a herecky veľmi dobre vydarený snímok. (20.05.2019)

GIRL vypráví příběh o 15ti leté Laře, která se chce stát slavnou balerinou, je přijala na školu, kde jsou samé tanečnice, ale necítí se mezi nimi dobře, protože chce být vousatý chlap, možná dokonce hipster. Film nefunguje jak byl mohl, protože se scénáristé zaměřili na nepodstatné věci. Empatické s tolerantní mluvou to je. Obsahuje i nudistické scény. (30.05.2019)

"A ze žaludu uděláme klitoris." Tak díky, teď už vím všechno. Polovinu filmu si uzurpují scény z baletní školy, které nabízejí jen úmornou dřinu, pot, slzy a krev, to když kamera opakovaně zabírá zdevastované nohy titulní postavy. Druhou polovinu si pak divák s hlavní postavou prohlíží její polo/nahé tělo v zrcadle. K námitkám, že trans postavu měla hrát skutečná trans osoba, dodám jen tolik, že ani opilého nezahraje nejlépe notorický alkoholik. (27.01.2024)

Předně musím říci, že se obdivuji laskavosti a pochopení otcovské figury, zde ztvárněné mně dosud naprosto neznámým (protože převážně divadelním) belgickým hercem Ariehem Worthalterem, nebojím se tvrzení, že nekonečná a ničím nepodmíněná rodičovská láska dostává skrze tuto postavu konkrétní tvář. Výkon mladičkého (v době premiéry mu bylo pouhých sedmnáct let) Victora Polstera v úloze Lary pak nelze nazvat než fenomenálním, a to minimálně pro tyto důvody: a) co jsem se dočetl, Polster sám není trans ženou, přesto Laru hraje s takovým vcítěním a v takovém nasazení, že mám problém uvěřit, že tuto roli hrál cis muž; b) film nevypraví tolika slovy, jako spíše mimikou, gesty a posturikou; vyprávět nonverbálně je za mě těžší hereckou prací, přesto lze z každého Lařina pohybu (těla i tváře) vyčíst tu bolest a to trápení, jež zakouší pro pomalost procesu změny pohlaví a jistou tělesnou nezakotvenost; c) v neposlední řadě (tak trochu to souvisí s bodem b)) musím pochválit Polsterovo taneční nadaní (pro něž byl velice pravděpodobně obsazen do titulní role), právě v baletu, resp. v jeho osvojení (à propos, nikde jinde jsem nezakusil tak intenzivně vědomí, že je balet tak náročným, že úspěch v něm může být doslova vykoupen krví) se smazává rozdíl mezi Larou jakožto fiktivní postavou a Victorem Polsterem jakožto jejím hereckým představitelem, oba se v potu tváře setkávají na poli tvrdého tréninku, každodenního a několikahodinového; považoval bych za neuctivé, kdybych na toto neupozornil. Na druhé straně musím chtě nechtě přiznat, že mě film nestrhl, ničím moc nepřekvapil, většina situací na mě působí tak nějak samozřejmě (napsaných a zrežírovaných na jistotu) - to však lze omluvit tím, že se jedná o debut. Nicméně, tak jako věřím ve výplň televizních programů - (pod)průměrné či lehce nadprůměrné americké komedie vysílané v podvečer přes víkend, u jejichž sledování se možná i pobavíte, ale za pár dnů nebudete vědět, o čem byly -, tak věřím i ve výplň festivalových programů - "jednorázovky", které určitě nejsou ztráta času, ale dlouho s vámi nezůstanou -, a Girl Lukase Dhonta je za mě jednou z nich. 70 % [dafilms] (31.08.2023)

Složité, těžké, podporující, zoufalé, statečné, baletní, frustrující. Dánská dívka v nízkorozpočtovém belgickém provedení. A o to syrovější, opravdovější. V 16ti je život těžký. O to víc, když se narodíte do špatného těla. Dramatický snímek o nelehké cestě za splněným cílem, kdy výsledky jsou vidět pomalu a vy přestanete věřit v úspěch. Poslední scéna byla vrcholem všeho. Herecký výkon Victora Polstera je neskutečně dobrý. ..ten kluk měl tak zajímavý úsměv, že jsem se taky usmívala..až mi to přišlo nemístné.. (KVIFF 2018) (30.06.2018)