Lara je trans žena, která se narodila s tělem a jménem chlapce. Podstupuje hormonální a chirurgické procedury, které z ní udělají ženu. Zároveň se zapisuje na prestižní baletní školu, kde si chce splnit sen a stát se tanečnicí. Jeden z nejsilnějších motivů Dívky, od kterého režisér Lukas Dhont od začátku do konce neuhýbá, je ten, že všichni z Lařina okolí, ať už doma či ve škole, plně podporují její touhy a snahy. Její rodina se přestěhovala do jiného města, aby Lara mohla chodit na baletní školu, její učitelé k ní přistupují úplně stejně jako ke všem ostatním studentům a studentkám, její otec pečlivě sleduje léčbu a doprovází ji na schůzky s lékaři a pokládá konstruktivní otázky. Síla filmu z velké části vychází z drsné pravdy: všechna tato podpora Laře proměnu nijak neusnadňuje. Jen zabraňuje tomu, aby byla horší, než je.(Artcam)
Šestnáctiletá Lara žije pouze s otcem a malým bratrem. Snu stát se špičkovou baletkou je ochotná obětovat vše. Kromě náročného studia se Lara pokouší vyhrát ještě jeden obtížný boj – již od dětství ví, že se narodila do špatného těla. Přestože od rané puberty prochází hormonální terapií, na operativní (a z jejího pohledu definitivní) změnu pohlaví není její tělo, vytížené vrcholovým sportem, ještě připravené. Přes všechnu oporu okolí je Lara každý den bez nároku na odpočinek konfrontována sama se sebou, se svým tělem, se svými strachy i nadějemi.(MFF Karlovy Vary)
Patnáctiletá Laura se chce stát baletkou. Svému snu je připravena obětovat vše a síla jejího odhodlání je nezlomná. Kromě vyčerpávajícího studia na špičkové baletní akademii svádí ale ještě jeden boj – se svou vlastní genderovou identitou. Hormonální terapie, kterou už několik let podstupuje, není podle Laury dostatečně rychlá. Mladá dívka tak zoufale touží po operaci, která jí, jak věří, změní život. Na ni ale není její tělo, drsně zkoušené vrcholovým sportem, ještě připraveno. Lauřino okolí v čele s jejím otcem se ji snaží maximálně podpořit, i přes veškerou snahu se ale nikdo nedokáže plně vcítit do emocí, nejistot a tužeb, které bouří v jejím nitru, a nelehkou situaci jí usnadnit.(Mezipatra)
15-ročná Lara je odhodlaná stať sa profesionálnou baletkou. S otcovou podporou ide v novej škole naplno za svojím cieľom. Larine tínedžerské frustrácie a nedočkavosť sa začínajú prehlbovať vo chvíli, keď si uvedomí, že jej telo sa tak ľahko nepoddá prísnej disciplíne, pretože sa narodila ako chlapec.(MFF Cinematik Piešťany)
Ak by som zostavil rebríček 10 najkontroverznejších filmov, čo som kedy videl, tento by sa tam s prehľadom dostal. Téma výborná, človek protagonistke fandí. Postupom času sa začali objavovať scény, ktoré boli pre mňa na hrane akceptovateľnosti. Záver to totálne zaklincoval v negatívnom zmysle. Znepokojuje ma predstava, že ľudské telo sa dá meniť podľa potreby aj v takej základnej veci, akou je pohlavie. To sa môžete zamilovať do ženy a ona vám jedného dňa možno prezradí, že kedysi bola muž. A žiaľ v závere film vyznieval tak, že Lara potrebuje skôr psychologickú/ psychiatrickú pomoc, než operáciu. Súhlasím s komentárom od TroiMae. Festival inakosti 2018.(20.10.2018)
V období dospívání může být přijímání vlastního těla, a platí to zejména pro dívky, poněkud problematické. Když jste ale dívka v mužské tělesné schránce a ještě toužíte být baletkou, musí to být peklo. Obdivuhodné představení Victora Polstera toto peklo zprostředkovává velmi uvěřitelným způsobem a celý film de facto stojí na jeho výkonu. Téma snímku mě ovšem nevtáhlo natolik, abych šel na čtyři hvězdičky - uděluji tedy poctivé tři.(30.6.2018)
Působivá cesta do duše transexuální Lary/Victora. Natočené s nebývalou citlivostí, na debutanta velmi vyzrále, téměř dokonale. Bavily mě jak scény z baletního studia, tak Lařiny rozhovory s otcem. Hlavní postava má pro svou proměnu ty nejlepší podmínky - chápající rodinu (ač bez matky, jejíž nepřítomnost nebyla vysvětlena) - bojuje ale s vlastní nejistotou, nedůvěrou v samu sebe. Všechny potřebné emoce dokázal mladý herec Victor Polster přenést na plátno tak přirozeně, že mi jeho výkon místy způsoboval husí kůži. Skoro 5*.(1.7.2018)
Natocene sugestivne, takze clovek ma nakoniec pocit, ze jeho JA (a je fuk, jak to kto pomenuje, ci duch, alebo "ja", alebo proste podstata jestvovania, ktora povie o sebe "mam zdrave telo" alebo "ona ma pekne telo": kto je to "ona" ak len "ma" svoje telo?) je len zasunute to kopy masa, ktore sa da podla potreby zmenit na muza alebo zenu alebo trebars oboje napockanie. Dnes velmi moderne, ked uz nie je jasne ani to, co este len pred par rokmi vedel kazdy skolkar: kto je dievcatko a kto chlapcek. Ze existuju smutne pripady, ked nestastny jedinec fakt nema jasno vo svojom pohlavi, este nie je dovod o tom tocit svinsku propagandu, aby o pohlavnej orientacii zacali diskutovat slabsie povahy, ktore by na to inak neboli nikdy byvali prisli. Spolocnost, ktora sa zaslepila pred jestvovanim Boha, sa snazi spravit bozsku karikaturu z cloveka: podme tvorit pohlavie! ODPAD(18.11.2018)
Přesnější portrét dospívající trans-holky a jejího trápení se kvůli sociální odlišnosti a tělu, do kterého se omylem narodila, nenajdete. Otázkou zůstává, jestli vás v takto komorně pojatém, formálně konvenčním provedení, které od první do poslední minuty staví na čtení pocitů z její tváře, bude bavit. Mně bavilo. Důležitou a hezkou postavou je její otec, který ji psychicky prostě nemůže pomoct, ať se snaží jakkoliv. [Cannes](12.5.2018)
-
Celosvětová premiéra proběhla 12. května 2018 na filmovém festivalu v Cannes.
(Stoka)
-Lukas Dhont získal svou inspiraci pro film v roce 2009, když četl novinový článek o belgické dívce, která byla po narození přidělena otci, který se usiloval stát balerínou.
(Stoka)
-
Před českou kino premiérou proběhla premiéra na Karlovarském IFF 30. června 2018.
(Varan)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
hygienik
Ak by som zostavil rebríček 10 najkontroverznejších filmov, čo som kedy videl, tento by sa tam s prehľadom dostal. Téma výborná, človek protagonistke fandí. Postupom času sa začali objavovať scény, ktoré boli pre mňa na hrane akceptovateľnosti. Záver to totálne zaklincoval v negatívnom zmysle. Znepokojuje ma predstava, že ľudské telo sa dá meniť podľa potreby aj v takej základnej veci, akou je pohlavie. To sa môžete zamilovať do ženy a ona vám jedného dňa možno prezradí, že kedysi bola muž. A žiaľ v závere film vyznieval tak, že Lara potrebuje skôr psychologickú/ psychiatrickú pomoc, než operáciu. Súhlasím s komentárom od TroiMae. Festival inakosti 2018.(20.10.2018)
Brylin
V období dospívání může být přijímání vlastního těla, a platí to zejména pro dívky, poněkud problematické. Když jste ale dívka v mužské tělesné schránce a ještě toužíte být baletkou, musí to být peklo. Obdivuhodné představení Victora Polstera toto peklo zprostředkovává velmi uvěřitelným způsobem a celý film de facto stojí na jeho výkonu. Téma snímku mě ovšem nevtáhlo natolik, abych šel na čtyři hvězdičky - uděluji tedy poctivé tři.(30.6.2018)
kajas
Působivá cesta do duše transexuální Lary/Victora. Natočené s nebývalou citlivostí, na debutanta velmi vyzrále, téměř dokonale. Bavily mě jak scény z baletního studia, tak Lařiny rozhovory s otcem. Hlavní postava má pro svou proměnu ty nejlepší podmínky - chápající rodinu (ač bez matky, jejíž nepřítomnost nebyla vysvětlena) - bojuje ale s vlastní nejistotou, nedůvěrou v samu sebe. Všechny potřebné emoce dokázal mladý herec Victor Polster přenést na plátno tak přirozeně, že mi jeho výkon místy způsoboval husí kůži. Skoro 5*.(1.7.2018)
brumbrum
odpad!Natocene sugestivne, takze clovek ma nakoniec pocit, ze jeho JA (a je fuk, jak to kto pomenuje, ci duch, alebo "ja", alebo proste podstata jestvovania, ktora povie o sebe "mam zdrave telo" alebo "ona ma pekne telo": kto je to "ona" ak len "ma" svoje telo?) je len zasunute to kopy masa, ktore sa da podla potreby zmenit na muza alebo zenu alebo trebars oboje napockanie. Dnes velmi moderne, ked uz nie je jasne ani to, co este len pred par rokmi vedel kazdy skolkar: kto je dievcatko a kto chlapcek. Ze existuju smutne pripady, ked nestastny jedinec fakt nema jasno vo svojom pohlavi, este nie je dovod o tom tocit svinsku propagandu, aby o pohlavnej orientacii zacali diskutovat slabsie povahy, ktore by na to inak neboli nikdy byvali prisli. Spolocnost, ktora sa zaslepila pred jestvovanim Boha, sa snazi spravit bozsku karikaturu z cloveka: podme tvorit pohlavie! ODPAD(18.11.2018)
POMO
Přesnější portrét dospívající trans-holky a jejího trápení se kvůli sociální odlišnosti a tělu, do kterého se omylem narodila, nenajdete. Otázkou zůstává, jestli vás v takto komorně pojatém, formálně konvenčním provedení, které od první do poslední minuty staví na čtení pocitů z její tváře, bude bavit. Mně bavilo. Důležitou a hezkou postavou je její otec, který ji psychicky prostě nemůže pomoct, ať se snaží jakkoliv. [Cannes](12.5.2018)