Zazie v metru

Farebná hovorená groteska z počiatku 60tych rokov z Francúzska....prečo nie. Zpočiatku ma vizuálne nápady Malleho bavili, špeciálne pri naháňačke mestom a návšteva Eiffelovky nebola nikdy dobrodružnejšia. Lenže časom to už začal trochu preháňať, akoby boli všetci na drogách a pri konci som mal pocit, že sa točilo bez scenára a každá herecká improvizácia ostala vo výslednom strihu. Akosi mi do výsledného tvaru nesadlo strielanie a vraždenie, ak by to na konci dalo aj nejaký dejový zmysel, Zazie by bola plnohodnotnejší filmový zážitok, nie iba uletenosť, na ktorú sa ale len tak nezabúda. Práca so strihom je obdivuhodná, Noiret sympaťák, len tá Zazie a jej úsmev mi dvíhala žlč viac, ako by sa na hlavnú hrdinku filmu, ktorý si máte obľúbiť, patrilo. (04.07.2013)

Playtime pro Louise Malla a skupinu pařížských komediantů, kteří se s chutí a plni nápadů pustili do zfilmování (pro Francouze) legendární satirické knížky od Raymonda Queneaua.. Škoda, že se u nás moc nehraje třeba v televizi; každá scéna je nesmírně nápaditá, tu a tam odkazuje ke známým groteskám, jindy k tradici pantomimy, elegantní francouzský svěží duch je zde k vidění v celé parádě. Navíc se podařilo ku prospěchu věci trochu utlumit "protivnost" a "zkažený" charakter malé Zazi, a tak si zde divák k ní může najít sympatie mnohem lépe; film si po svém pohrál i s dvojakou otázkou, jestli se Zazi podívá do vysněného metra (Queneau původně sepsal i takovou kapitolu), nebo ne - ve scéně, kdy v závěru postavy do vlaku nastoupí, Zazi totiž spí. (05.02.2011)

To byl cvokhaus jak z mého žvota. Film balancoval na hranicích geniality a totálního degenství. Nic mezitím. Zrychlené pohyby hlavních postav společně s dialogy zřejmě vytvořil někdo, kdo si po dobrém obídku dává jako dezert LSD. Třeba scéna sestupování ze schodů z Eiffelovky a souběžná dialogová hra se slovy obouch sestupujících mě přinutila vydat ze sebe takové HAHAHA, až jsem vzbudil sousedy. Lední mědvěd co se válí v posledním patře Ajfeldy mě úplně rozmlátil. Jelikož jak genilatu tak degenství mám mnohem více radši než průměr nemohu jinak. Navíc mě Zazie těžce připomínala Olinku se kterou jsem kamarádil v sedmi letech. To taky byla dívka plná obdivuhodných nápadů. Třeba: " Pájis, budeme házet kameny na vosí hnízdo, kdo to vydrží dýl vyhrává !" Vitěze říci neumím, ale druhej den by naše držky vyplašily i členy speciální zásahové jednotky. Takže jistě chápete důvody proč tenhle francouzskej blázinec z roku 1960 miluju. Oliči jestli žiješ a čteš to, co jsem tady vyblil, houkni. V parku jsem viděl sršání hnízdo i kameny ---schválně kdo to vydrží dýl. (04.05.2007)

Snad na žádný jiný film nesedí tak moc dobře popisek "ztřeštěný". Chvílemi má člověk až pocit, že sleduje Looney Tunes v hrané podobě! Za vším tím úletem a bizarními scénami se však nachází umně skryté srovnání světa dětí a dospělých (ale nejen to) a fakt, že né vždy je dospělý dospělým a dítě dítětem. Sice mě na grotesky a přehršel "gagů" moc neužije a postavy mi rozhodně nebyly bůhvíjak sympatické, avšak za ten totální filmový anarchismus (ve scéně "bitvy" je v záběru několikrát dokonce i druhá kamera, kterou třímá napadený kameraman.....a ten lední medvěd na Eiffelovce wtf!), který rozhodně můžu, tu čtvrtou hvězdu prostě musím chtě-nechtě přidat. A nakonec si neodpustím i jednu hlášku, která zde zazněla (a ze které si ostatně můžete udělat obrázek o celém filmu, heh) - naprosto brutální vyznání sympatií ženě: "Hned jak sem vás uviděl, řek sem si Bez týhle pipky ani ránu!" (04.05.2007)

Tak po delší době jsem zhlédl filmový klub a musím říct, že mě tento film hodně potěšil. Byl velice svižný, chvíli pomalý, chvíli rychlý. Ve většině scén byl viděl dobrý francouzský humor, skoro pořád jsem se smál. Taky by bylo dobré ocenit výkony herců, obzvlášť výkon malé holky, ten byl nadmíru vynikající. I hudba mi připadala k filmu dobrá. Z tohoto filmu mám velice dobrý pocit.83% (07.05.2007)