Zabíjení

Typický Cukamotov štýl roztraseného detailu, tentoraz na historický spôsob. Prostredie využité na maximum. Súboje šťavnaté - len zase raz zamrzí, že ich je tak málo. Jediný problém, ktorý Cukamoto vždy mal, bolo vykreslenie vzťahu medzi postavami. Tu síce na akejsi úrovni vzťah medzi samurajom čo ešte nikdy nezabil, a prostou dedinčankou ako tak funguje. Ale finálny stret dvoch samurajov mi prišiel trochu prázdny. Čo bol možno Cukamotov účel. Veď na konci plače dedinčanka práve preto, že sa z jej milého stal niekto úplne iný. A že sa tejto zmene snažil samuraj úpenlivo vyhnúť. Významovo bohaté a vo svojej krátkosti aj zábavné. Minimálne to dáva zaujímavý pohľad do kontextu žánru filmu o samurajoch. Invenčné, krvavé a iné. Nie dokonalé ale pre mňa po všetkých stránkach (až na tie postavy) aj funkčné. (13.08.2020)

Zabíjanie alebo Keď samuraj onanuje. Už bolo načase strhnúť filmom oslavno-patetický symbol cti a uctievania kódexu. Dej sa odohráva na usadlosti v horách.  Uviaznu v nej na čas dvaja opustení samuraji. Jeden z nich učí mladého syna bojovému umeniu, druhý túži po vysokých métach. Prvý miluje farmárovu dcéru, no nie je schopný vyznať jej city. Tak si aspoň pred jej domom pravidelne mastí žolina. Druhý je odhodlaný splniť sen o veľkej samurajskej misii aj cez mŕtvoly, aj cez popretie sna. Film ukazuje, že hrdinovia s mečom boli bez zabíjania takmer ničím. A pokiaľ stratili pochybnú oddanosť mocným, často sa z nich stávali vrahovia a lúpežníci. Alebo jurodivé sociopatické postavy, ktorých jediným morálnym cieľom bolo nájsť do partie bojaschopného parťáka, nech bol odkiaľkoľvek.  Príbeh ale nie je len zhadzovačne jednostranný.  Možný Spoiler! : Krásne tajuplný záver totiž ukazuje, že ak sa samuraj upne na jednoduchú duchovnú blbinku v štýle básne haiku, tak si ju silou vôle  azda aj splní. Tu demonštrované na stotožnení sa s lienkou lezúcu neustále nahor. Otázne ostáva, či takéto nadšenecké prijatie "duchaplných prírodných odkazov" je aj k niečomu dobré.". Potenciálna partnerka totiž ostáva zúfalá, ponížená a sama. (07.08.2021)

Tenhle film očekává podle mě až příliš trpělivosti od diváka na to, že ho střídavě pak šokuje brutálními oddělováními končetin a fontánami krve. Nenašel jsem v poetických scénách zdaleka tolik pokojnosti, abych je ocenil jako kontrastní, nebo abych se rozlítostnil nad tím, že tyto momenty světu samurajské krédo vezme. Sawamuru jsem jako postavu cenil na jakési symbolické rovině, jako jezdce apokalypsy, který do konfliktu a zmaru zatáhne všechny, okolo koho se ochomýtne. Že by ale v kombinaci s Tsuzukim byl bránou k hlubšímu prozkoumání bezectnosti a amorality zabíjení, které k samurajování patří, to mi nepřišlo. Tsuzukiho nemoc možná měla být fyzickým projevem jakési duševní paralýzy, učinila z něj však postavu nečinnou, což mělo za následek kompletní ztrátu morální nejasnosti, která mohla být výrazně silnějším motivem, než eventuální rozdělení na ty špatné a na ty ještě horší. Obzvláště mě to zamrzelo u bandy jeskynních roninů, kteří samozřejmě museli udělat to nejhorší, co byste od nich čekali. Konec snímku byl celkově extrémně slabý. Myslím si, že bych byl vyloženě nadšený, kdyby Sawamura, nacházeje vyčerpaného Tsuzukiho v lese, zabodnul zmíněného samuraje do prdele, a rozběhly se titulky. Místo toho se mezi oběma ještě odehraje rychlý duel, a film po jekotu ženské postavy skončí artovým blouděním po lese, za který by se měl stydět i béčkový horor. Není to nakonec tak, že by mě Zabíjení nudilo nebo něčím urazilo. Ale po filosofické stránce jsem tu nenašel nic objevného, po vyprávěcí rovině mi film nepřišel ničím výjimečný, a přesto se dusí v sevření nadměrné stylizace. (09.03.2023)

kviff54 Takto pri sobotnim dopoledni mi Zan opravdu sedl. Nejsem fanda shaky cam, ale v zelenem feudalnim japonsku vytvari zajimavy kontrast k tradicim. Je to fajn pohled na samurajske tema, ktere jsem mel vzdycky rad, a z kterym, kdyz tak nad tim premyslim, se opravdu pytel neroztrhl. Jen houst. (01.07.2019)

Předně upozorňuji, že nejsem nějaký znalec nebo fanoušek samurajských filmů, tohle jsem si zkusil dát čistě jako festivalový experiment, jak se mi bude líbit něco mimo mé preferované žánry. A přiznávám, že tohle mě absolutně nezaujalo. Pokud se nějaký film odehrává 80 minut na jednom místě někde v lese a běhají tam chlapi s mečem, nedokážu to asi dost dobře docenit. Takže za mě absolutní nuda, která mě nebavila, a která pro mě byla spíše utrpení. Přišlo mi, že děj se nikam nevyvíjí, film je celou dobu o jednom a tom samém a i při téhle vstřícné stopáži jsem v polovině filmu začal v sále usínat. Přesvědčil jsem se, že chodit v rámci festivalu na filmy mimo mé preference není dobrý nápad a omlouvám se tomuto filmu, že to odnesl, ale fakt to pro mě bylo utrpení a nedokázal jsem asi dost dobře docenit celou tu tématiku. Každopádně za mě nejhorší celovečerní film košického Art Film Festu, který jsem tu viděl. Pokud jste fanoušci žánru, mé hodnocení ignorujte. [27. Art Film Fest Košice] (22.06.2019)