Noční můry z temnot

Stories hurt, stories heal. This one hurts.. Øvredal pod dozorem zisku chtivých producentů vydlabal svou Jack-o'-lantern. Sezónní, dutou věc, která vystraší možná žáky prvního stupně ZŠ. Tradiční atrakci, co chvíli zahoří, než navždy zhasne a nenávratně zamíří k hnilobě. Čím víc se tady cpalo sedmdesátkových rekvizit, tím víc jsem se cítil jako uprostřed iluzorního světa. Chybí nadhled a herecký talent, přebývá kreativní nouze. Náznak „co kdyby z toho káplo“ pokračování byl stejně troufalý, jako soutěžit s Jangly Manem v prostných, nicméně vypadá to, že káplo. Není se co divit, takhle to teď chodí. Není důležité, co prodáváš, ale jak to prodáš.. (25.10.2019)

Řekněme, že naprosto standardní teenagerovský horor, jakých vzniká do roka hned několik. Brzy je jasné, jakým směrem se bude vše ubírat a je znát, že André Ovredal se musel držet při zemi a byl omezen požadavky producentů i ratingem. Atmosféra je od začátku dost hutná a po celou dobu naštěstí vydrží, na druhou stranu by ale výsledku evidentně prospělo víc krve a nějaký ten černý humor, protože se snímek bere dost vážně. Tematika je svým způsobem originální, jenže její potenciál není vytěžen ani zdaleka, což je ale bohužel trochu očekávané. Příběh u sebe moc nedrží a je spíše sledem jednotlivých scén, kterým chybí napětí a ničím nepřekvapí. Zajímavá je úroveň triků, které jsou značně nevyrovnané, protože některé vypadají velmi dobře, jiné zase poněkud lacině, což opět zbytečně rozptyluje pozornost. Obsazení, v němž nezáří žádná extrémně povědomá tvář, se poměrně vydařilo, ačkoli nikdo z mladých tváří není nikterak výrazný a obzvlášť charismatický. Scary Stories to Tell in the Dark nejde jednoznačně odsoudit, protože své kvality má a naprosto splňuje současné požadavky na hororový žánr, chybí mu ale větší tvůrčí možnosti a odvaha a také viditelnější snaha o překvapení nebo vyděšení zkušenějšího diváka. 60 % (10.01.2021)

Sympatický teenagerský horrůrek (nesnáším zdrobněliny, ale označení "horror" mi k němu fakt nepasuje), se sympatickým obsazením, s klidnou pečlivou kamerou (jak to mám rád) a povedenou výpravou z konce amerických maloměstských šedesátek, což mi bohatě stačí na to, abych jednoznačně zaokrouhlil hodnocení nahoru. Příběh ničím neohromí ani nepřekvapí, strašidelná kniha a pomstychtivý duch atd atd, ale líbilo se mi to a bavilo mě to a o to přece jde. Nejvíc zapamatováníhodný je asi zlověstný strašák v kukuřici oblezlý brouky. A tehdejší neexistenci mobilních telefonů scénárista chytře vyřešil amatérskými vysílačkami a já si vzpomněl, jak s nimi o ca 20let později jeden spolužák na základce machroval ve třídě, když mu je jeho strýc přivezl ze západu. (24.05.2020)

Myslím si, že za poslední delší dobu je tu něco, co dokáže celkem dobře vystrašit (kinoHoror). Neříkám, že jsem se při sledování potil a uchcával si do trenek (být to Rko, tak jo), ale dokážu si představit teenky, jak odcházejí domů z kina a zaručeně neusnou. Je to pěkně natočený, s fájn castingem, naštěstí to nejsou přímo dětičky, takže u mě v tomto ohledu velký plus. Některé ty scény opravdu povedené, u mě to vítězí Ruth s pavoučky, ale Red room bylo také super. Pustit si to o Halloween v noci by byla dost dobrá volba. Až Po Myersovi, samozřejmě :o) Øvredal se zdá, že umí - 4* (24.10.2019)

Je vidět, že se Scary Stories to Tell in the Dark snaží o vytvoření moderní amblinovky, a místy tak dokonce i vypadají, jenže jim prostě chybí ta jiskra. Chápu, proč se Øvredal s del Torem nevydali cestou povídkové antologie, ale ve výsledku se to paradoxně ukázalo jako ta největší slabina filmu. Ono to hrozně hezky vypadá, taky Gammellovy ilustrace se podařilo oživit až nebývale věrně (jak ty mi v dětství naháněly hrůzu) a kdykoli dojde na výjevy ze Schwartzových příběhů, dostaví se i příjemné mrazení, nicméně všechno ostatní mezi tím je strašně prázdné. Jednotlivé povídky jsou na sebe totiž jen lacině naroubované ohranými učebnicovými triky. Dětské postavy navíc nejsou dostatečně sympatické, dobový kontext je smutně nevyužitý, dialogy šustí papírem, ale hlavně chybí nějaká ta atmosféra. Přijde mi, že Øvredal s každým svým dalším filmem hrozně upadá. Ale abych jenom nekritizoval. Má to přímo boží intro za doprovodu Donovanova Season of the Witch a skvělý cover téhož songu od Lany Del Rey. Což je ovšem na adaptaci Schwartze s Gammellem setsakramentsky málo. (08.08.2019)