Oni a Silvio

Skvěle blazeovaný Toni Servillo se role AB po italsku zhostil vynikajícím způsobem, což však nelze říct o režii. V Itálii se snímek promítal ve dvou částech po zhruba 100 minutách, u nás se uvádí zhuštěná 150minutová verze, která je ale překvapivě prázdná. /// Sorrentino se částečně vrací k fantastické úvodní scéně z Velké nádhery. Dokonalá těla se hýbou do rytmu hudby v obscénních kreacích, v mezičase souloží na pokojích či fascinovaně hledí na západ slunce v nehybné scéně, jako kdyby se staly výřezem z kýčovitého obrazu. Bohužel předlouhé scény nikam nevedou, po chvíli je vyloženě nudné vlnící se těla sledovat. Sorrentino dokáže zobrazit krásu a chatrnost tělesné schránky jako nikdo jiný, jenže tentokrát už jen opakuje již viděné a nepřináší nic nového. Žádná z postav není skutečnou postavou, jsou jenom neživotnými figuranty, kteří zaplňují prostor před kamerou. Ve filmu neexistují žádné alespoň trochu propracované vztahy mezi protagonisty kromě manželů. Některé postavy mají reálné předobrazy, jiné jsou zcela smyšlené. Problémem však je, že osoba, která nás zajímá nejvíce, se objeví na plátně až téměř po hodině. Excentrického zhýralce je tak pohříchu málo./// Chvíli se mluví o chtíči, pak se uplácejí senátoři. Chybí rozvíjení motivů, vztahující dialogy i gradace. Má byt „Loro“ (jak se film v originále jmenuje a znamená to „oni“, ale také „zlato“) politickým dramatem, které chce ukázat soukromý život zásadní postavy italských dějin? Má to být kritická sonda o střetu zájmu a sílícím populismu napříč planetou? Nebo jen bakchanáliemi, které začínají první lajnou v podvečer a končí unavenou souloží nad ránem?/// Ve scéně s krysou je cítit závan Sorrentinovy mocné dekadentní magie, která však už vyvanula. [Kino] (10.12.2018)

Pustil jsem si to jako nějaký provinční film nevědom, že to natočil mistr Sorrentino a už na úvodní scénu fascinovanou obrazovkou jsem byl také fascinován zajímavým nápadem. Bylo to požitkářské, ale celkově to není tak soudržný příběh jako v jiných jeho filmech. Spíš o jednotlivostech. V první části je to přehlídka sladkého života a obrázek pokřivených charakterů, cynických týpků, kteří jsou Berlusconimu podobní, ale ne tak schopní, mejdanů s otrlými kráskami, striptýzu, kokainu a pokoutních obchodů s veřejnými zakázkami za sex, ochotných provinčních krásek a místních šíbrů propojených vidinou, jak se proderou výš, do centrály, do Říma, až k Němu. S příchodem Servilla vyjde slunce. V sedmdesáti je až dojemně směšný pěstitel dojmu „věčného mladíka“, který chce zpátky k moci. Pohodlné zahnívání se mu až fyzicky zajídá. Místy by filmu slušel spíše seriál. Jeho osamělost není největší objev kinematografie. (20.04.2020)

Pitva instapolitiky. Tento film nie je o skutočnom Silviovi, je skôr zrkadlom toho čo dnes vnímame ako politiku, či skôr čo nás politický marketing núti vnímať ako politiku. Predstavuje depolitizovanú politiku založenú na instagramovom image pre voliča (hence instapolitika) kde ako kandidátky do europarlamentu potrebujeme mladé kočky a kde inaugurácia premiéra má rovnako sexi estetiku a vyprázdnený obsah ako kurva ležiaca medzi automatickými kosačkami na trávu kosiacimi golfové hrisko. Divák sa nemení na follovera, pretože ten má len dve možnosti; buď podľahne a ako ovečka sa rozpleští na zemi a odvolí, alebo sa zdvihne a zavelí koniec prázdnin ako Stella pretože na smútku nevystaviaš nič ani súlož. Jej rozhovor so Silviom je vlastne nosná scéna filmu; ukazuje tristnú dieru medzi realitou a instapolitickým image, ktorý vás môže dostať do kolien len ak uveríte, že je reálny. 9/10 P.S. a vždy, keď si budete myslieť, že ste chytrejší ako oni, prehráte...a vy ste všade videli kozy a zadky, však ? (23.09.2020)

Nejde nemilovat film s tak neuvěřitelnou koncentrací krásných holek. Klidně jich tam mohlo být ještě víc - a současně by to mohlo být tak o hodinu kratší - a bylo by to svým způsobem dokonalé. Božský byl zcela jistě lepší - a vážnější - film, ale tento se mi asi soukromě líbil víc coby sled opulentně krásných záběrů. Paradoxně nejvíc mě to ale bavilo v první části, než na scénu nastoupil sám Berlusconi - snad protože mi postava Sergia, podivného chlapíka (v dokonalém hereckém ztvárnění Riccarda Scamarcia, mého italského oblíbence), který se Berlusconimu snaží vetřít do přízně, přišla možná zajímavější než samotný Berlusconi - ten mi zde v mnohém připomínal našeho Babiše - tomu často zmiňovanému přirovnání se člověk prostě nevyhne - tím, jak se zde jeví prázdný, dokonale přizpůsobivý, a vlastně zcela necharismatický a nezajímavý - v tomto ohledu za dva vrcholné momenty filmu považuji dialog se Stellou - 20 letou dívenkou, která jako jediná před Berlusconim neroztáhla poslušně nohy a naopak mu otevřeně řekla, jak je trapný - a potom scénu, v níž mu manželka Veronica oznamuje, že se s ním rozvádí a do očí mu metá zraňující invektivy, které v ní zrály dlouhá léta (naprosto mistrovsky napsané dialogy) - v těchto dvou momentech se naplno odhaluje, jak odpudivá figura ten člověk je, ačkoli dodnes z jakýchsi iracionálních důvodů celé řadě lidí - a nejenom v rodné Itálii - imponuje. Přijde mi hrozné, že dnešní doba takové lidi vynáší k moci, zatímco měli dávno sedět ve vězení. Výtečný film, který - kromě svých nesporných vizuálních kvalit - skýtá mnoho látky k přemýšlení. (11.05.2019)

Hm, Kadakove komentare, to je kurva des bes.Uboha a lacna napodobenina verbala, presne to je Kadak. Naviac bez vtipu, bez originality a s krcovitou snahou o humor. K filmu nenapise ani hovno konkretne, len tie blaboly ako "dokonce jsme tam měli najatýho Billa Gatese, aby nám otvíral dveře na hajzl a když kolem plul Dan Bilzerian, vysypal nám na palubu lodní kontejner plnej děvek, aby nám prej zpříjemnil večírek". Biedny, mizerny a prachsprosty humor, lebo jak to ja uz dlhodobo tvrdim, humor je vec vazna. A s humorom opatrne -. je to ako krehka vaza, ktora sa lahko rozbije. Preto tu zadny nebude, proste ma nic radobyvtipne nenapada. Kazdopadne ako Sorrentinovsky kvalitna rezia tam je, kulisy na urovni, film som si dobre uzil, len 150 minut - na to je najlepsia plechova prdel, ktoru samozrejme nemam. mam len klasicku prdel a aj to este rozdelenu na dve polky. O Berlusconim by sa kludne dalo natocit kludnych pohodovych 120 minut. Fakt ako niektore pasaze su len ovatovane, bez vacsieho zmyslu. Preco davam slusny priemer, je ze Sorrentino hodne filmuje kozy a prdelky - a to ja rad. Vecierky Bunga bunga su uz svetozname - a ja na ne teda rozhodne verim. Oplatilo sa vidiet aj ten pravy surovy cynicky mechanizmus moci zalozeny na strate hodnot, na ponizovani atd : 69 % (01.12.2018)