Spravedlnost pro mou dceru

Tak toto je jeden z těch příběhů, kdy od začátku do konce musíte držet palce hlavnímu hrdinovi i když vidíte, že mu z toho postupem času pořádně jeblo. Vzhledem k neobvyklým okolnostem a řadě nešťastných ran osudu se ani není čemu divit. Přijít o všechno na čem vám záleží a dívat se, jak se vše kolem vás rozpadá a do toho se ještě nedočkat spravedlnosti, tak to musí sakra bolet. Popravdě řečeno, ona každá nespravedlnost, ať už malá anebo jako v tomto případě velká přeroste postupem času ve vnitřní nenávist, která vás zevnitř sžírá jako jed proti kterému nejsou protilátky. V horších případech to člověka dovede, až k extrémním blbostem a to hlavně protože neví kudy ven. Tak to se přesně stalo našemu hrdinovi Andrému Bamberskimu, kterého skvěle zahrál francouzský herec Daniel Auteuil. Z počátku nám snímek vykresluje příběh vcelku normální francouzské rodinky ve které všechno funguje, jak má až do té doby než zemře jejich teprve čtrnáctiletá dcera. Okolnosti její smrti jsou zahaleny nejastnostmi až do té doby než se při pitvě zjistí, že měla před smrtí pohlavní styk ve kterém byla v  bezvědomí. A v tom nastupuje náš André a začíná ten pravý Saigon, který trvá bezmála půlku jeho života. Příběh je vyprávěn pěkně postupně, jak šel čas a my se v něm dozvídáme rok po roce jeho nešťastné boje hlavně se soudní byrokracií. Neschopnost soudů, ministerstev a policie v naší nádherné Evropské unii stoprocentně nefunguje a spolupráce mezi členskými státy už vůbec ne. Píšu to hlavně proto, že tento film byl natočen podle skutečné události a postoj Německa v této kauze je nehorázný, skoro až do nebe volající. Po třicetiletém marasmu, kterým si náš André prošel by si zasloužil minimálně nějakej ten diplom za výdrž  a z mého pohledu taktéž obdiv a zasloužených 80%. (21.09.2021)

Bylo to hodně dobré, ale mělo to být vynikající. Tvůrci měli k dispozici skvělý námět a perfektní herce, ale z mého pohledu chybělo víc emocí, což se odrazilo především v případě otce. Auteuil hraje dobře, o tom žádná, ale ta jeho umanutost, díky které se snaží takřka třicet let doshánout spravedlnosti, je tu na mě příliš plochá a i emoce jeho ex-manželky a ostaních aktérů kolikrát zůstávaly zcela nevhodně na bodu mrazu. Na druhou stranu jako ukázka toho, jak (ne)pracuje justice, lhostejno zda ve Francii či Německu, to funguje skvěle, ačkoliv ten výsledný efekt nebyl tak silný. Čekal jsem něco podobného Présumé coupable, což jsem bohužel nedostal, ale i tak to stálo za to. 70% (21.06.2017)

Ztráta dcery, pátrání po příčinách, snaha dostat pachatele před soud. Přes 30 let života ztraceného i naplněného, to podle toho, jak se kdo na problém dívá. Daniel Auteuil je pro roli posedlého otce jako stvořený a jde za svým cílem neohroženě. Je postupem času označen za podivína až blázna. Každý by to vzdal, ale on ne. Rozhodně film pro zamyšlení. 75% (27.12.2017)

Silná záležitosť, ktorej jedinou chybou je skákanie z roka na rok, jedná krátka scéna a zase o rok neskôr a podobne. Je to samozrejme pochopiteľné zohľadňujúc fakt, že celý príbeh trvá cez 30 rokov. Veľmi sympatický herecký výkon predviedol Daniel Auteuil. Neviem si predstaviť lepšie stvárneného otca, ktorý tak dlho bojoval za spravodlivosť pre dávno mŕtvu dcéru a obetoval kvôli tomu aj svoje súkromné šťastie. Zdá sa, že súdny systém bude prehnitý všade na svete bez rozdielu režimu. (08.08.2017)

I když je příběh podle skutečné události, je to příběh silný a tvůrcům se podařilo sílu tohoto příběhu přenést do filmu. Jasně, líbí se mi to proto, že je to vlastně revenge movie, i když vše v rámci nijak zásadního překročení spravedlnosti ze strany mstícího se. Jít za spravedlností se ale někdy přece jen vyplatí, i když to může trvat skoro 30 let. (24.08.2017)