Hilda

Hilda (2018) 

Hilda byla pro mne v celku silný oříšek. Už kvůli tomu, že šlo o zcela nevinný kousek, na který se člověk tak nějak nemůže zlobit. Alespoň se to tak zdá. Nemůžete bouřit zlostí, ale zklamanost může být na místě. Seriál vás totiž vhodí do něčeho zcela neznámého. A vy nějak ani u pátého dílu vlastně nevíte o čem to je. Pak se trochu zklidníte, to ano. Ale pořád ve vás zůstane zakořeněné to, že ani nevíte na co koukáte. To vše je doplněno klasickou naivitou dětí s tím, že hold jde o seriál (zřejmě) pro děti. Takže pokud nemáte v sobě dětské srdce a hlavně i dětský mozek, tak vám tohle nebude sedět ani za boha. Naopak spíš budete nasraní v mnoha případech. Protože hlavní postavy asi o sobě působí jako antagonisté. Jeden posera, další šprt s dokonalým životem a samotná Hilda to nějak balancuje, ale že byste v ní ve všem souhlasili je silně vzdálená myšlenka. Ale stále tu zůstává neprobádaný nový svět, který tvůrci nabízejí. A ten je více než barevný. Trochu připomínající "pohádky" od Mijazakiho. I humor někdy jde na ruku. Je to stále humor pro děti, ale potěší i adolescenta, a možná i přímo dospělého. A poté musíte překousnout i moralizování postav, což je pro člověka s věkem nad 20 silně iritující, ale pro děti pod 12 asi více než vhodné. Jestli je něco, co mě dokázalo uchvátit snad v každém případě, byla to hudba. Ta dokázala skvěle vystihnout atmosféru a být svým moderním, elektrickým až synthpopovým zvukem přímo k odbouchnutí. O druhé sérii bych moc nesnil. První totiž byl vůbec zázrak, že jsem dojel do konce. (20.02.2019)