Ostře sledované vlaky

Spolupráce Hrabala a Menzela má na svědomí několik titulů, které patří k tomu vůbec nejlepšímu v českém filmu. Václav Neckář je jako nesmělý elév Hrma dokonalý, Josef Somr se jako výpravčí Hubička proslavil razítkovací scénou (při jejímž natáčení vůbec nebyl) a Vlastimil Brodský byl zajímavě obsazen proti svému obvyklému typu, aby nám mohl krásně zdůvodnit německý strategický ústup na všech frontách. Krásný film! (13.03.2006)

Sic je situace ohledně lehčích žen v okolí železničářského eléva Hrmy kromobyčejně příznivá, provést průnik na frontě zdá se věcí přetěžkou.. Panická topornost, sexuální frustrace a výbušné opojení v kontextu protektorátní deky. Když se zapískáním výpravčího znemožní polibek, ze stanice couvá auto-drezína či tetina Ježková ukazuje orgánům důkazy razítkové aféry, člověka napadne, jestli by při nejnižší rychlosti přetáčení obrazu z toho nebyla i docela dobrá němá groteska.. (06.05.2022)

Videné po rokoch opäť a jednoznačná spokojnosť. Ostro sledované vlaky sú skutočne luxusnou tragikomédiou, kde sú aj tie vážnejšie scény prezentované tak ľahko, že niečo podobné sa tak často nevidí. A pritom je tu aj veľa výborných hlášok a hlavne pamätných scén, ako bola napríklad tá s pečiatkovaním zadku, tá bola parádna. Herecká stránka filmu bola rovnako vynikajúca. Václav Neckář sa v postave sexuálne frustrovaného mladíka Miloša Hrmy priam našiel. Vyžarovala z neho prirodzenosť a veľká dávka charizmy, a tá ľahko vcucne diváka do deja. Silný nadpriemer. 85/100 (27.10.2020)

"Jmenuji se Miloš Hrma. Pro to jméno se mi často smáli, ale jinak jsme byli slavná rodina," začíná zpověď mladého výpravčího, jehož dědeček-hypnotizér zahynul při pokusu zastavit německé tanky silou myšlenky a penzionovaný tatínek se okázale povaluje v peřinách, aby jej těžce pracující viděli a měli vztek. Také Miloš nesmírně touží po válení se v posteli, přesněji řečeno po spočinutí na koženém kanapi pana přednosty, kde by jej nějaká zkušená utěšitelka zbavila metly všech mladých mužů jménem ejaculatio praecox. Humor na ostří břitvy, osud smutného hrdiny daleko od válečné vřavy, láska, patos, chtíč a nakonec smrt – kdo film nezná, nepotřebuje vědět víc, pro toho, kdo jej už viděl, zase netřeba mnoho dodávat. Jisté je, že Ostře sledované vlaky vynesly mladému Jiřímu Menzelovi pověst nadějného režiséra s osobitým stylem, který bravurně ovládá. Film se líbil divákům i kritice, posbíral vavříny na světových festivalech a nakonec získal cenu nejvyšší, Oscara za nejlepší zahraniční film roku 1967. Významný podíl na scénáři má samozřejmě i autor původní literární předlohy Bohumil Hrabal, ačkoli se Menzelovi podařilo celý příběh obrousit do laskavější formy. Korunou na pomyslném stromu úspěchu jsou vedle Šofrovy kamery a Šustovy hudby především herecké výkony. Hraný debut oblíbené star tehdejšího světa populární hudby Václava Neckáře poukazuje na velkou míru bezprostřednosti a jisté autentičnosti. Patrně nejvděčnější postavou co do charakteru i významu je sukničkářský výpravčí Hubička v podání Josefa Somra; pro mě osobně však zůstává nejlepším neherec Vladimír Valenta v roli svérázného přednosty stanice. Zcela ojedinělý výkon zde podává Vlastimil Brodský, jehož kolaborantský rada je ztělesněním zla v jeho ďábelské podobě. Klenotem je pak několikaminutový záběr s okouzlující Květou Fialovou jako hraběnkou ("To snad ani není ženská, to je sen..."). Na závěr dávám slovo režiséru Menzelovi, který na adresu tohoto filmu podotkl více než výstižně: "Každý z nás ví, že život je krutý a smutný. Je zbytečné to ukazovat ještě ve filmu. Prokažme svou statečnost tím, že se mu dokážeme smát. V tom smíchu pak nehledejme cynismus, ale usmíření". I přesto jsou Ostře sledované vlaky neobvykle syrové a díky spodnímu tragickému tónu se divákovi hluboce vryjí do paměti. Nechce se pak ani věřit, že již více jak čtyřicet let projíždějí časem bez úhony. (16.02.2009)

Klasika světového filmu, v zahraničí ceněná snad ještě více, než u nás. Brilantní portrét mladého muže a jeho sexuálních frustrací na pozadí těžké doby protektorátu. Kreace Vlastimila Brodského coby nacistiské politruka a jeho kultovní hláška "Situace našich armád je kromobyčejně příznivá." jsou nezapomenutelné. Razítkování zadečku mladé výpravčí panem Somrem je asi ta nejerotičtější scéna v dějinách českého filmu. Zasloužený Oscar. (13.04.2003)