Žáby bez jazyka

Každej tvůrce má právo svoje dílo nevysvětlovat. Ovšem přiject s timhle na festival a urážet diváka při diskusi v odpovědi na první dotaz "O čem to bylo?", to už je hodně zvláštní byznys plán. Film samotnej je formálně hodně divnej (tj. inovativní - aha!), ale vlastně je jen pouhou observací toho patologickýho jednání. Pokud má nějak pomáhat s osvětou (čímž se autorka irl chlubí), zajímalo by mě, pro koho je primárně určenej. Nedovedu si moc představit, že Lucka, který dvakrát do týdne její Franta zmatlá tlamu, po shlídnutí filmu prozře a uteče od něj. Nebo že by Franta ten film třeba dokoukal. Ale ptát se na to v diskusi, abych akorát slyšel, že jsem inteligencí podružnej tvor, kterej má radši držet klapačku, nebudu. #lfs2020 (40%) (05.12.2020)

Sám netuším, ako som dokázal film dopozerať. Experimentálny by bolo veľmi slabé slovo na to, čo sa odohrávalo na obrazovke a v často neladiacej zvukovej stope. O deji ťažko hovoriť, ale po premene hlavnej postavy na inú som dokonca spozornel, čo nám tým autorka chce povedať. Nedozvedel som sa. –––– Kdybych byl holka, tak by se todleto nestalo. (26.09.2023)

LFS2020. paneboze dalsi lesbicky film. i kdyz pro lesby je zaba bez jazyka dost zbytecne zvire. ale je to zjevne rezisercin sen, dle tech onanistickych scen. pani reziserka ktera nebyla schopna ani poradne uvest svuj film, zjevne mela problemy v detstvi.....Ps: beseda po filmu ukazala pani reziserku v cele jeji krase. Odfakovat divaka jen proto, ze se zeptal co tim chtel autor rict...nastvalo to lidi tak, ze proste odesli... (09.08.2020)

Je několik typů režisérů. Nikdo se soustředí na výdělek a diváckou oblíbenost, jiní zase objíždějí filmové festivaly a názor diváků je zas tak moc nezajímá. S Mirou Fornay jsem se potkala na besedě její prvotiny Lištičky. Už tehdy jsem měla dojem, že je příliš pohlcena svou prací, než aby jí zajímalo, jak jí vnímá divák. Přesto, že se pohybujeme na rozdílných vlnách, zajímá mě, kam se za těch pár let posunula. Žáby bez jazyka začaly docela slibně, i přes jistou roztříštěnost až psychedeličnost jsem objevila pár zajímavých momentů. Třeba mě napadlo, že i když dobří herci hrají jako o život, nemusí jít ještě o skvělý film. (02.07.2022)

„Mně je zle. Mně je špatně. Už nemluv!“ Honzíku, dáš si ještě nějaký česko-slovenský filmový pseudoart? Nie, radšej knihu! Hysterií a „metaforami“ k depresi aneb až příliš toxické rodinné vztahy…Jardo, ty kluku nešťastná, do čeho jsi to vlezl?! Ale pak už jsem se neptal Jaroslava, protože se zjevila Jaroslava (ehm), a otázka se stočila k mé motivaci vidět toto dílo. Zvědavost? Asi. Zřejmě jsem podvědomě po řadě (většinou) nadprůměrných snímků potřeboval vidět takový, vedle něhož jejich kvality skutečně vyzní. Stalo se. A za to děkuji 1 hvězdou. A soudě dle některých komentářů návštěvníků LFŠ je škoda, že jsem nebyl na besedě po projekci. Zeptal bych se režisérky, jak přesně se žena může uspokojit žábou bez jazyka. Rozumějte, čistě technicky, neb jsem zoufale primitivní, přízemní muž bez fantazie, kterého zajímá, jak věci fungují (a pod tou vodou nebylo nic vidět). Hádám ovšem, že by mi její odpověď nedávala smysl. Ostatně jako existence tohoto filmu. Pokud jsem však jen neklouzal po povrchu místo toho, abych šel dostatečně do hloubky… (31.10.2021)