Papa, sdochni
Obsahy(1)
Andrej, detektiv a ten nejhorší otec na světě, shromáždí ve svém bytě děsivou skupinu lidí sestávající z jeho rozzlobené dcery, nervózního tyrana a podvedeného policisty. Každý z nich má důvod se mstít... Celovečerní debut Kirilla Sokolova vypráví příběh Mavěje (Aleksandr Kuzněcov), mladého muže s neobvykle odolnou tělesnou konstitucí. S kladivem v ruce dorazí do domu přítelkynina otce Andreje (Vitalij Chajev), aby se mu pomstil za to, že svou dceru dle jejích slov v dětství zneužíval. Mladík ovšem jaksi zapomněl, že otec jeho dívky je shodou okolností drsný a zkorumpovaný policista, který se za žádnou cenu nemíní v tomhle příšerném boji jen tak vzdát. Jak film pokračuje a nabírá na obrátkách, pestrá mozaika vedlejších příběhů, generačních střetů a podvodů znesnadní komukoli vyváznout z bytu se zdravou kůží. (Cinemax)
(více)Videa (3)
Recenze (71)
Určitě doporučuji! Na Halloween to byl kvalitní stylový tip ... Rodinná GORE masakr - komedie, kriminálka... Všechno pěkně v jednom, krásně zamotané a ovinuté rudými krvavými stuhami do sebe. Parádní vizual a kamera. Některý scény téměř umělecká díla (vrtání kolen v koupelně) ... Vtipné sympatické postavy. Celé tak nějak Tarantinovské. Stříkance a gejzíry krve zase připomínaly tradiční exploitační Japonsko. Prostě jak (u)vidíte, chuťovčička !! Mlask 💥 ()
Taká normálna rodinka ruského strihu. Otec nekompromisný alfa-samcovský vodca rodiny, milujúci alkohol a domáce násilie, nepripúšťajúci dialóg, kompromis. Všetko podtrhnuté a umocnené jeho veliteľskou policajnou funkciou, buldočím zjavom, sadistickým správaním a schopnosťou vymyslieť si okamžite legendu, z ktorej maximálne profituje. Matka: ustráchaná domáca gazdiná, so zalomenými rukami, bez schopnosti vysloviť svoj názor, prizerajúca so strachom v očiach násiliu v jej obývačke. Dcérka: umelecká duša, pretĺkajúca sa životom, ktorá objaví v sebe vypočítavú mrchu, zavoňajúcu nádejnú, finančne bezstarostnú budúcnosť. Do rodinnej mozaiky nepriamo vstúpia ešte dve postavy - dcérin frajer, zneužitý dcérou na rozdúchanie násilného bitúnku v byte rodičov. Druhou je otcov najlepší kolega a priateľ, ktorý príde na otcovu žiadosť pomôcť čistiť krvavé stopy; namiesto toho onedlho sám jednu vytvorí. Všetko v najlepšej tradícii ruských filmov typu - ak sa niečo poserie, tak totálne a nezvratne. Okorenené čierno čiernym humorom, švihom a trefnou hudbou, v grotesknom nesúlade k zobrazovanému deju. Akoby vypadla z línie ruských filmových psychologických dumiek. ()
Bizár na ten odpornejší spôsob, bezúčelovo surový, myšlienkovo neusporiadaný, jediná priama línia vedie cestou násilia. Našťastie to po trištvrtehodine dostane nejakú dejovú líniu. Ale už je neskoro na to, aby sa poriadne rozvinula. Za mňa je pozitívom len hudba, veľmi kvalitne zasadená do gradácie deja. ()
Ruský Tarantino v groteskní Revenge jízdě, která si nebere servítky s ničím. Přítelkyně požádá svého přítele, aby zabil jejího otce za zneužívání v dětství a ten vezme kladivo a jde si s ním vyřídit účty, avšak asi nepočítal, že její otec je policista a velký řízek zároveň. Skoro hodinový duel dvou mužů, kteří se tam řežou vším, co je po ruce a je to nejen zábava, ale taky je film hodně nekompromisní, co se týká gore. Scéna s vrtačkou je rozhodně nejšílenější scéna z filmu, ale i taková střelba z brokovnice potěší nejedno oko. Na komorní film je film velmi zábavný, hodně brutální, nabitý slušivými slow motiony a dojde i na pár nečekaných zvratů. Doporučuji. Příběh****, Akce****, Humor***, Násilí****, Zábavnost****, Hudba****, Vizuál***, Atmosféra****, Napětí***. 8/10: ()
Keby týchto ruských Päť hrozných nebolo Päť hrozných, ale iba Štyria hrozný, mali by tak 60 minút a šlapali by naozaj naplno. Síce vrámci úplného klišé, avšak stále za použitia skvelých skladieb, nespoľahlivého rozprávača, hektolitrov krvi, rýchlym nájazdom kamier a čudesným strihom dopĺňanými absurdnými tónmi a prehnanými zvukovými efektami. Skrátka všetko čo poznáme z Tarantina, ale ešte prehnanejšie, strelenejšie a doplnené o metafory na ruskú neoblomnú, narcistickú a egoistickú náturu. Vtipné je to ako hovorím najmä na začiatku a na konci, kedy sme svedkami niečoho úplne absurdného. Začlenením ďalšej postavy a flashbackmi sa dostávame do vreca nezáživnej nudy. Myslím si, že keby sa všetko vysvetľovalo v prítomnosti (s výnimkou prvého flashbacku ako motivácie), bolo by to absurdnejšie, vtipnejšie, údernejšie a aj zážitok by bol konzistentnejší a intenzívnejší. Takto sme sa zasekli, tak ako ja rád hovorím, niekde na pol ceste. škoda, ale nevadí. P.S. - The house of a rising sun v závere dostal úžasnú, kostrbatú verziu, ktorú som si ihneď zamiloval!! ()
Reklama