Třetí princ

Devět let po natočení Popelky se Trávníček s Šafránkovou znovu sešli před kamerou, aby nechali vzniknout pohádce, kterou mám možná ještě radši. Osobně na ní miluji výborné obsazení (Trávníček v hlavní dvojroli je civilní a prostě skvělý), výtečnou hudbu, která vydatně podporuje místy až hororovou atmosféru, nádherné lokace, na kterých se natáčelo, orientální vzhled některých dekorací, a skvělý děj. Motiv dvojčat je zde využit moc působivě. Filmu nechybí ani mravní ponaučení, které jako každá správná pohádka dětskému divákovi sděluje, a špetka humoru, který celý film příjemně odlehčuje (jinak je ale Třetí princ v porovnání s klasickými českými pohádkovými komediemi pohříchu vážný, až pochmurný - odtud možná důvod jeho zdejšího relativně nízkého hodnocení). Jak jsem v dětství miloval Šafránkovou v té kožené bundiččce a Trávníčka ve fialovém sáčku, zůstalo mi to dodnes - pohádky sice nebyly Moskalykovou hlavní doménou a Třetí princ je v jistém smyslu hodně atypická pohádka s lehkým náběhem k detektivce, ale mě osobně baví strašně moc i po opakovaných zhlédnutích. UPDATE 13.6.2021 - Nově mě tam zaujala ta Zedníčková předabovaná hlasem Šafránkové - zvláštní věc, nad kterou jsem přemýšlel, jaký měla vlastně význam - vysvětlení sice mám, ale ruku do ohně bych za to nedal. Jinak opět můžu napsat, že mě to strašně bavilo, byť ta myšlenka svést dohromady 2 herce z jiné pohádky je sama o sobě asi divná, ale co, Třetí princ je prostě skvělý - ty kostýmy, lokace, hudba, mladá Zorka Jandová, a především herecky dokonalá Šafránková - marná sláva, ale uronil jsem za tu dobrou duši a její nedávný skon slzu. Její překrásný hlas a úchvatný zjev neměl sobě rovné, a díky za všechny filmy, které ji zachytily na vrcholu její krásy, včetně tohoto. (05.05.2015)

Dnes se bohužel jen otravně popisuje a opisuje a uřvaným postavám se cpou do pusy šílené dialogy. Scénáristé chybí, stejně jako v posledních letech pohádka, která v sobě kloubí kouzla, humor, kvalitní herecké výkony a tu správnou pohádkovou atmosféru. Buďme tak za každý podobný pohádkový kus jako je Třetí princ rádi. Ač hraje až na moc depresivní strunu. (03.01.2015)

Jedna z těch klasických českých (československých) pohádek, které na atraktivitě neuberou ani roky ani opakovaná zhlédnutí. Je překvapivě dospělácká a nečernobílá - hlavním hrdinou je princ "donchuán" a ke štěstí přijde i princezna, která kletbu způsobila. A navíc se tu Libuše Šafránková zasloužila o jednu z nejsušších pohádkových hlášek: "Tvůj první/druhý bratr, srdce moje. Je krásný jako ty...jen ještě žije." No, něco takového by se mělo tesat do kamene. (29.11.2012)

Pohádka, která má jádro v pověsti o Dívčím kameni z hradu Lichnice. Já se u toho jako malá vždycky tak bála. To jak tam ve skalách tepe srdce a ty meče vrostlé do kamene. Malá provazochodkyně a nečekaně objevený míč. A obraz zlé princezny na půdě. Je to vlastně pohádka o recyklaci a důsledném využívání zdrojů - z rybího masa zabřezne fena, z vody kobyla, královna taky otěhotní, z kostí vyrostou meče. Aby se člověk o Vánocích začal bát. (02.10.2010)

Pavla Trávníčka jsem ve filmu mockrát nezahlédl, ale o to víc se mi líbí, že si jeho kvalitu můžu užít jednak v o devět let starší pohádce s Popelkou a pak tady, kde rovnou ztvárnil dvojroli. Pohádka je hodně zajímavá a když jsem byl malý, vždycky jsem se děsil toho, jak ta skála s ním splynula. Musím taky vyzdvihnout roli Luďka Munzara a jeho roli krále. Téměř v žádné pohádce se král nechová tak jako on - má odvahu, nebojí se v lese, jezdí na hony, dokáže se postarat jak o sebe, tak o lid v jeho království (rady "královské dělení", jak rozdělat oheň etc.). Spousta ostatních jen sedí na trůně a rozkazuje. A všemu ještě přidává úžasný hlasový projev také již bohužel zesnulého Miroslava Moravce. (24.12.2011)