Režie:
Antonín MoskalykKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Ivan KurzHrají:
Libuše Šafránková, Pavel Trávníček, Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Jiří Bartoška, Ota Sklenčka, František Hanus, Lubomír Kostelka, Zora Jandová (více)Obsahy(1)
Princ Jaroslav se vydává do světa hledat ztracené sourozence – staršího bratra Jindřicha a své dvojče Jaromíra. Ti se zamilovali do tajemné krásky na portrétu, do princezny ze Země démantových skal a při jejím hledání zmizeli kdesi ve skalách. Princ Jaroslav nalezne princeznu Milenu a rozhodne se splnit tři úkoly, aby sourozence zachránil z prokletí… (Bohemia MP)
(více)Recenze (407)
Moskalyk a pohádka. Proč ne, bylo by to terno, jenže se mu to jaksi vymklo z rukou. Spojení Trávníčka se Šafránkovou už nepůsobí ani zdaleka tak svěže jako u klasiky o jednu dekádu starší. Můžeme si tak postesknout nad prapodivně depresivně-afektovaným scénářem nebo mdlou režií. Jako by tahle pohádka předznamenala dekádu další a její trend filmů pro děti. ()
Dějově to není nic moc, sentimentální příběh jako u každé pohádky, ale má fantastiskou technickou kvalitu (kamera při scénách u skal) a navíc takovou zvláštní temnou poeticko - symbolickou atmosféru, která se mi hodně líbí - vlastně je to spolu se Třemi veterány a S čerty nejsou žerty jediná česká pohádka na bych byl schopen se dívat i teď. A navíc se tam hraje go :) ()
Moje nejoblíbenější POHÁDKA. Protože je "původní" . Když ji K.J.Erben "posbíral" (Erbenův text nese název Dvojčata) a pan Moskalyk natočil... Nejsou to Tři oříšky pro Popelku a další všeobecně známé, i když líbivé. Mám ji rád hlavně pro to, co ji tak odlišuje od ostatních pohádek: sahá k samotným kořenům žánru, ba přímo k mýtu, do dávnověku (např. staré pohanské kulty: "Skály už nebraly ani mé dary."), k odvěkému dychtění po tom tajemném, neznámém, co nás čímsi přitahuje, vzrušuje a láká; k prastarým hodnotám, jako jsou odvaha, statečnost, přátelství, věrnost..., se stejnou naléhavostí z ní však promlouvají též city, instinkty, touha a především láska - ovšem láska skutečná. Zde totiž princezna není obligátní odměnou či výhrou (tím rozhodně nechci deklasovat syžety jiných pohádek!) na konci cesty plné překážek, nebezpečí či plnění úkolů hodných následníků trůnu. Ba co víc, v této pohádce dokonce princezna miluje! Když Milena varuje prince: "Nežeň je do skal!", a posléze z jejích úst slyšíme věty: "Hledala jsem Tě všude..." nebo: "Tři úkoly, co s nimi? Chtěla bych, abys zůstal...", tehdy už nejde o úzkost či obavy o budoucnost vlastního království, nyní je to bytostný strach o člověka, ke kterému cítí to, co je staré jak lidstvo samo, přitom však vždy jiné,rozumem neovlivnitelné, pokaždé jedinečné a znovu neopakovatelné, tedy opravdovou lásku ... Pro mě je Třetí princ dosud nepřekonaná adaptace původní pohádkové látky. Středověká spanilá nádhera se vším všudy, navíc smekám před "dvojvýkonem" Libušky Šafránkové. ()
Je mi až záhadou, proč tato pohádka má tak nízké hodnocení. Kvalitativně se nijak neliší od ostatních, ba co víc, Třetího prince mám raději než některé z nich. Pohádka je zajímavá, napínavá a skvěle herecky obsazená. Nebudu se rouhat a tvrdit, že se rovná třeba Třem oříškům pro Popelku, ale rozhodně se jedná o skvělou podívanou, která by si zasloužila být v červených číslech. ()
Devět let po natočení Popelky se Trávníček s Šafránkovou znovu sešli před kamerou, aby nechali vzniknout pohádce, kterou mám možná ještě radši. Osobně na ní miluji výborné obsazení (Trávníček v hlavní dvojroli je civilní a prostě skvělý), výtečnou hudbu, která vydatně podporuje místy až hororovou atmosféru, nádherné lokace, na kterých se natáčelo, orientální vzhled některých dekorací, a skvělý děj. Motiv dvojčat je zde využit moc působivě. Filmu nechybí ani mravní ponaučení, které jako každá správná pohádka dětskému divákovi sděluje, a špetka humoru, který celý film příjemně odlehčuje (jinak je ale Třetí princ v porovnání s klasickými českými pohádkovými komediemi pohříchu vážný, až pochmurný - odtud možná důvod jeho zdejšího relativně nízkého hodnocení). Jak jsem v dětství miloval Šafránkovou v té kožené bundiččce a Trávníčka ve fialovém sáčku, zůstalo mi to dodnes - pohádky sice nebyly Moskalykovou hlavní doménou a Třetí princ je v jistém smyslu hodně atypická pohádka s lehkým náběhem k detektivce, ale mě osobně baví strašně moc i po opakovaných zhlédnutích. UPDATE 13.6.2021 - Nově mě tam zaujala ta Zedníčková předabovaná hlasem Šafránkové - zvláštní věc, nad kterou jsem přemýšlel, jaký měla vlastně význam - vysvětlení sice mám, ale ruku do ohně bych za to nedal. Jinak opět můžu napsat, že mě to strašně bavilo, byť ta myšlenka svést dohromady 2 herce z jiné pohádky je sama o sobě asi divná, ale co, Třetí princ je prostě skvělý - ty kostýmy, lokace, hudba, mladá Zorka Jandová, a především herecky dokonalá Šafránková - marná sláva, ale uronil jsem za tu dobrou duši a její nedávný skon slzu. Její překrásný hlas a úchvatný zjev neměl sobě rovné, a díky za všechny filmy, které ji zachytily na vrcholu její krásy, včetně tohoto. ()
Galerie (13)
Photo © Bonton Home Video
Zajímavosti (22)
- Herec Pavel Trávníček se svěřil, že natáčení v exteriérech i interiérech bylo poměrně náročné. Například musel v lehkém kostýmu natáčet při mínus 20 stupních Clesia na Šumavě, nebo naopak ve filmových ateliérech, kde pro změnu bylo hrozné horko. (Lynette)
- Ve scéně, kdy na prince Jaromíra (Pavel Trávníček) padají balvany, tak do jednoho spadlého kopne a ten velice lehce odskočí. (Blekota56)
- Když král učí oba mladé prince střílet z luku, oba hošíci se rozjíždějí k terčům, přičemž luky mají pokaždé nasazené na těle (pyramidální nesmysl). Není možné, že by nějak během jízdy luky z těla snímali, hledali šíp a během jízdy si zbraně chystali k použití (museli by pustit otěže). Kromě toho je nesmysl, že by si oba mezi střeleckými pokusy luky opět nasazovali na tělo (znovu otěže)... Když pak jsou princové starší – Pavel Trávníček – najíždějí už na terč správně, s připraveným lukem v ruce... (pjotri)
Reklama