Třetí princ

Najviac ma bavilo pozerať sa na tu viac, tu menej vynaliezavé spôsoby, ktorými tvorcovia zamaskovali slabý rozpočet ohľadom dvojičiek. Šikovné strihy a rafinované zábery kamery ale čoskoro prestanú baviť a vy si poviete, že toto je predsa len trošku jednoduchý a lacný (ehm) spôsob, ako pracovať s jedným hercom hrajúcim dve postavy v jednej scéne (napr. ak sú dvojičky v jednej scéne, tak ako na potvoru prechádzajú temným tunelom, kde im nie je vidieť do tvárí). Okrem toho ma zaujalo ponuré princeznino kráľovstvo (natáčané v úžasných Adršpašských skalách) s miestami až hororovou atmosférou. Libuše Šafránková prekvapivo nesympatická, Pavel Trávniček prekvapivo sympatický. (23.04.2019)

"Tvůj druhý bratr, srdce moje, je krásný jako ty, jen ještě žije." Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek (ano, právě proto, že je temná a depresivní). Je to také oficiálně pohádka, u které jsem se rozbrečela v čekárně u doktora, a musela jsem zdravotního bratra, který měl o mě starost, přesvědčovat, že mi nic není, že mě jen dojala věta Jany Hlaváčové: "Jsou bohatější než my, mají děti." Mám také ráda, jak se daří kombinovat živočišnost postav a přesto i nadále zůstávat pohádkovsky vznešený a chladný. Nejmagičtější je potom práce s Adršpašskými skálami, kde opravdu jednomu srdce tluče nějak jinak než obvykle. (24.12.2007)

Podivuhodná, netradiční, pozoruhodná a velmi poutavá pohádka, která rozhodně není určena pro malé děti. Dlouho mi trvalo, než jsem jí vlastně přišel na chuť, a pokaždé, když mám příležitost ji znovu vidět, z ní načerpám něco nového. Nedokážu popsat proč, ale konečná scéna, kdy je zlomeno prokletí skal, působí natolik silně, dojemně, doslova archetypálně, že se z toho vždy vyloženě neubráním slzám. Všimněte si, že princové tu narozdíl od jiných "dětských" pohádek nečelí žádným ztělesněným protivníkům. Nemáme tu žádné čerty, žádné zlé čaroděje, ježibaby, draky či obludy, vlastně nikdo tu není vyloženě zlý. Všecho, čím musel princ Jaroslav projít a nad čím musel zvítězit (a kde Jindřich s Jaromírem pohořeli), je to, co není vidět a s čím si musel poradit jeho vlastními (vnitřními) schopnostmi. Vyhrál tam, kde jiní se zasekli. Vyhrál boj nad silami, které máme v sobě všichni. (14.01.2011)

Příběh o dvou tajemných obrazech, dvou tajemných dívkách, dvou milujících bratrech a pochopitelně také o lásce. Scénář : Ota Hofman a Antonín Moskalyk. Kamera : Jiří Šámal. Hudba : Ivan Kurz. Hrají : Pavel Trávníček jako princ Jaromír nebo princ Jaroslav) a Libuše Šafránková jako princezna Milena nebo princezna z Diamantových skal. CHYBA VE FILMU - Když Jaromír poprvé uvidí princeznu ve skalách, začne ji pronásledovat na koni. V jednom záběru je vidět, jak mu spadnul plášť, v dalším ho má zpátky. Nakonec, když se dostane před hrad princezny, je opět bez pláště. (29.04.2011)

Mňam, temný podkres já tuze rád. Depresivní pohádka s až psychedelickou hudbou, charismatickými herci a nemalým kouskem skrytého poučení... rozhodně zajímavý pokus, který působí vedle všech těch pohádek o hodných čertech přece jen jinak... A Trávníček je machr... a Libuška šťabajzna...takže proto :-) A jak píše canakja, oba dva krát dvě = 4*. (24.12.2007)