Prší nám na lásku

Na rozdíl od starších vyzrálejších snímků je celý příběh laděný poeticky s velmi optimistickým laděním. Sice se tu a tam čas od času zablýská, ale po chvíli se zase vyčasí. I když jsou věrně vykresleny vztahy, dílo se dá označit jako sociální drama. Obvinění jedince přechází na celou společnost. I zde je patrné, že Bergman měl skvělé oko, scény jsou promyšlené, impozantně nasvícené. (16.04.2015)

Rozporuplné dojmy. Na jednu stranu je to skvěle natočené, celkem dobře zahrané, ke konci mě i začalo zajímat, co všechno se ještě postaví do cesty opravdu velké lásky téhle dvojice a líbilo se mi příjemné ladění snímku a optimismus v závěrečné scéně, ale na tu druhou stranu to celé vypadá jak nějaká naivní romantická komedie, ze které někdo (až tak na jednu scénu) vyřadil všechen humor a nechal jen ten naivní romantický příběh, který mě tak tři čtvrtiny stopáže docela nudil. Rozhodně to není špatné, ale Bergmanův film Loď do Indie, natočený o rok později, mi přišel o dost silnější a vyspělejší a Prší nám na lásku je jenom dobře odvedená práce... 3* (18.12.2020)

Naivita starých romantických snímků je tu celkem patrná, kdežto Bergmanův styl ještě tolik ne - avšak za jeho náznak budiž pokládána trochu záhadná postava vypravěče, který se tu a tam objeví, aby v pravou chvíli zasáhl do děje (vrcholem je pak vypjatá scéna u soudu). Děj je prostinký - žena s tajemstvím a muž, který právě vyšel z vězení, se náhodně setkají, aby v sobě našli zalíbení a rozhodli se spolu zkusit začlenit do společnosti a žít normální, plnohodnotný život - nečekali však, že to bude tak strašně těžké... Závěr filmu není typicky šťastný, ale přesto je plný naděje - krásný poslední záběr na divákově tváři snad i vykouzlí dojatý úsměv - a to přeci není zas tak málo... (11.10.2007)

Nemôžem napísať, že ma tento prvý, či druhý Bergmanov film zaujal. Dokonca som v ňom na rozdiel od iných užívateľov ani nezbadal náznaky režisérovho neskoršieho majstrovstva. Takže po krátkom čase už nebudem ani vedieť o čom film bol. Ale nie je to žiadna tragédia. Bergman nakrútil viacero filmov, ktoré si budem pamätať pokiaľ mi pamäť bude slúžiť. A to sa nedá povedať o každom režisérovi. (21.09.2020)

Poněkud odlišný a dle mého názoru neprávem opomíjený film Ingmara Bergmana je poetickým podobenstvím o věčném boji jednotlivců s byrokratickou, závistivou a utlačující společností, jež ke všemu a na všechny nahlíží jen optikou vidiny materialistického bohatství a vlastního profitu. Snímek se od režisérových pozdějších, dosti těžkých duchovních náloží liší zejména svou lehkostí a optimistickým laděním. Příběh je to doslova dělaný do vánoční atmosféry, jak napoví již vypravěč v úvodním okénku, leč sociální hodnota (v historické paralele k formující se neorealistické metodě) mu přidává na univerzálnosti. Romantická dvojice - napravený kriminálník David a půvabná Maggii - se dají dohromady s nádhernou samozřejmostí a i přes všechny životní strasti se společně brodí sdílenými děsy (nezdařené těhotenství, soud) za vyhlídkami lepších dnů. Zůstávám v radostném přesvědčení, že Prší nám na lásku patří k nejvyzrálejším debutům v dějinách kinematografie. (24.12.2023)