poster

Prší nám na lásku

  • Švédsko

    Det regnar på vår kärlek

  • anglický

    It Rains on Our Love

  • Slovensko

    Prší nám na lásku

  • Velká Británie

    Man with an Umbrella

Drama

Švédsko, 1946, 95 min

  • Ekdahl
    ****

    Je zajímavý uvědomit si, že svět Bergmana objevil až s Úsměvy letní noci, což byl Mistrův již 17. režijní počin (!). Kdo dnes natočí 17 celovečerních filmů? Bergman to stihnul do roku 1955, což obnášelo většinou dva, někdy i tři filmy ročně. To je z dnešního pohledu neuvěřitelný. - U Bergmanovy prvotiny se není třeba nijak zvlášť zdržovat, vše je tu teprve v plínkách, nicméně zároveň jde o relativně vyzrálý debut, v pohodě koukatelný i po 70ti letech. Máme tu hlavní téma prvního Bergmanova období, mladého člověka (mladý pár) stojící proti světu, do jisté míry i proti sobě. Za povšimnutí stojí již zde nahozené téma Bergmanova strachu ze samoty - toť jeho peklo nejobávanější. To se do až konce jeho tvorby nezmění. Dále: misantropické tóny (žena zahradníka, scéna u soudu), figurkaření (postavy z chatové osady) a na Bergmana překvapivá míra komediálních prvků.(2.2.2016)

  • tomtomtoma
    ****

    Prší nám na lásku je dovedný výtvor z počátku filmové kariéry Ingmara Bergmana. Divadelní předloha nepřekvapí, cynický nadhled potěší a srozumitelně ustanoví svůj základní životní postoj před veřejností, optimistické smíření je vstřícným krokem k publiku. Prší nám na lásku je rozohněnou kritikou zatuchlého stavu morálky a předsudků. Ideály se dostávají do konfliktu se skutečností, odhodlanost ke každodennímu boji života se snadněji udržuje v intimitě páru, osobní profit a společenská představa vážnosti a úcty stojí nade vším. Symbolika je zatím na počátku svého pozdějšího rozvoje, ostří jízlivosti je nadáno přirozenou vznešeností účinku pronesených slov v závažnosti i vystihnutí jednotlivého i jediného okamžiku proměnlivého stavu času bytí. Rétorika předvádí možnosti vnímání, jazyková obratnost a připravenost je kultivovaným zpestřením filmové morální úvahy z přehlíženého okraje zájmu lidských životů. Tíživost reality dostala svého mocného zastánce díky údernosti argumentů. Hlavní postavou snahy o nový počátek bez přehmatů v souladu se zavedeným fungováním spořádané společnosti je David (pozoruhodný Birger Malmsten), mladík se škraloupem počestnosti. Nadšení z nové vize postupného znovuzrození dostává podpásové rány bez slitování a chvílích zdánlivého bezpečí. Výsměch i pomocná ruka jsou řízeny zásahy vyšších mocí. V lekci života i pádnosti kritiky. Hlavní ženskou postavou je Maggi (zajímavá Barbro Kollberg), mladá žena v bezvýchodnosti situace. Sblížení není romantickým aktem vznešených představ čisté lásky, nýbrž zoufalý výkřik dvou osamělých a rdoušených lidských hrdel, ztracených v pekle samoty marnosti a pokrytectví maloměšťácké morálky. Víra v lepší život je křehkou a nezměřitelnou hodnotou. Symbolickou postavou je obhájce (sympatický Gösta Cederlund), šarmantně jízlivý kritik stavu společenské morálky. Je vírou naděje. Jeho protipólem a vychytralým hlasem lidské bídnosti je Per Håkansson (Ludde Gentzel), majitel prostého domku zahradní kolonie. Z dalších rolí: z manželky vystrašený Davidův zaměstnavatel a majitel zahradnictví Andersson (Douglas Håge), jeho panovačná, podezřívavá a zapšklá žena (Hjördis Petterson), výstražně varující představitel pohoršené společnosti a zlověstně rozohněný prokurátor (Benkt-Åke Benktsson), párek svérázně dobrotivých pobertů Kängsnöret (Sture Ericson) a Stålvispen (Ulf Johanson), ostražitě spravedlivá sousedka Hanna Ledin (Julia Cæsar), hystericky povýšený a necitlivý úředník Purman (Gunnar Björnstrand), či zásadová autorita spořádanosti a duchovní představitel (Åke Fridell). Prší nám na lásku je zajímavým filmem z počátku kariéry jedinečného švédského režiséra. Psychologie, umění výstižnosti řečeného, schopnost důkladného přemítání, jízlivá údernost i síla a důsledek pozorovaného problému jsou výrazné a charakteristické prvky mladého autora, vystupující z tváře díla. Existencionalismus má stále ideály a víru v lidskost a pochopení.(28.12.2018)

  • Anderton
    ***

    Po "vážnom" scenári ku Štvanici sa Bergman ako debutant prezentoval sociálnou rozprávkou, ktorej síce nechýbajú temné tóny a kritika spoločnosti a ľudskej povahy všeobecne, ale nakoniec by film celkom hladko zapadol do programu Štedrého dňa, pretože láska prekoná všetky prekážky, chalan sa poučí z nespravodlivosti na svete a na súd dorazí samotný...no ale to nechajme tak. Preto aj jednoduché prirovnanie života k premenlivému počasiu, explicitne vyjadrené samotným názvom, v takto ladenom diele nie je tak ľahko napadnuteľné. 70%(15.5.2018)

  • hirnlego
    ***

    Naivita starých romantických snímků je tu celkem patrná, kdežto Bergmanův styl ještě tolik ne - avšak za jeho náznak budiž pokládána trochu záhadná postava vypravěče, který se tu a tam objeví, aby v pravou chvíli zasáhl do děje (vrcholem je pak vypjatá scéna u soudu). Děj je prostinký - žena s tajemstvím a muž, který právě vyšel z vězení, se náhodně setkají, aby v sobě našli zalíbení a rozhodli se spolu zkusit začlenit do společnosti a žít normální, plnohodnotný život - nečekali však, že to bude tak strašně těžké... Závěr filmu není typicky šťastný, ale přesto je plný naděje - krásný poslední záběr na divákově tváři snad i vykouzlí dojatý úsměv - a to přeci není zas tak málo...(11.10.2007)

  • Jenni
    *****

    Motto: "V celé věci jde pouze o tohle. Jde o dva lidi, kteří měli říct: Nic se nás netýká, protože jim bylo řečeno: Vy se netýkáte nás." Druhý film Ingmara Bergmana, filmová adaptace divadelní hry Hodní lidé od Oskara Braatena, se oproti premiérové Krizi rozkročuje kouzelně více do komična. Obdobně jako Krize má film svého vypravěče, který je tentokrát personifikován a do příběhu významně zasáhne ("možná je to anděl"). Jako u všech prvých (poválečných) Bergmanových filmů má film sociální podtext, zde okořeněný (či spíš silně umocněný) láskou Davida a Maggi, na níž bez ustání prší. Jak řekne státní zástupce, tito mladí lidé měli příležitost usilovat o poněkud hubené, nicméně ještě vážené živobytí, o jednoduché, nicméně upřímné místo ve švédské společnosti, ale nějak se jim to nepodařilo. Film je plný znamenitých (až hitchcockovských) pasáží - ať už je to nástup ďábelského pana Haakanssona na scénu, kočičí byt, telefonát do zahradnictví, soudní přelíčení nebo jen prosté přání šťastného nového roku. O bandě ze zahradní kolonie (Hanna Ledinová, tuláci Metla a Tkanička) ani nemluvě. Do titulní role propuštěného vězně Davida Lindella byl obsazen Birger Malmsten. Poprvé se tu rovněž objevuje Bergmanův dvorní herec Gunnar Björnstrand (jakožto neoblomný úředník Purman). Asociace: Úsměvy letní noci, Přístavní město, Krize(20.5.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace