Režie:
Ingmar BergmanHudba:
Erland von KochHrají:
Barbro Kollberg, Birger Malmsten, Gösta Cederlund, Ludde Gentzel, Douglas Håge, Hjördis Petterson, Benkt-Åke Benktsson, Sture Ericson, Ulf Johanson (více)Obsahy(1)
David je čerstvě propuštěný vězeň a Maggii ujel vlak domu. Po krátkém seznámení na nádraží a společně strávené noci, se oba „ubytují“ ve zdánlivě opuštěné chatce v zahrádkářské kolonii. Majitel nabídne Davidovi odkup chatky a oběma se tak konečně naskytne možnost žít normálně. Kola osudu ovšem odhalí ještě nejednu pravdu (Maggi je těhotná s jiným mužem, kolonie se bude rušit atd.). Mladí lidé musí nakonec svůj přístup k životu obhájit před až groteskně upjatým soudem. (Ferguson)
(více)Recenze (19)
Naivita starých romantických snímků je tu celkem patrná, kdežto Bergmanův styl ještě tolik ne - avšak za jeho náznak budiž pokládána trochu záhadná postava vypravěče, který se tu a tam objeví, aby v pravou chvíli zasáhl do děje (vrcholem je pak vypjatá scéna u soudu). Děj je prostinký - žena s tajemstvím a muž, který právě vyšel z vězení, se náhodně setkají, aby v sobě našli zalíbení a rozhodli se spolu zkusit začlenit do společnosti a žít normální, plnohodnotný život - nečekali však, že to bude tak strašně těžké... Závěr filmu není typicky šťastný, ale přesto je plný naděje - krásný poslední záběr na divákově tváři snad i vykouzlí dojatý úsměv - a to přeci není zas tak málo... ()
Na rozdíl od starších vyzrálejších snímků je celý příběh laděný poeticky s velmi optimistickým laděním. Sice se tu a tam čas od času zablýská, ale po chvíli se zase vyčasí. I když jsou věrně vykresleny vztahy, dílo se dá označit jako sociální drama. Obvinění jedince přechází na celou společnost. I zde je patrné, že Bergman měl skvělé oko, scény jsou promyšlené, impozantně nasvícené. ()
Bergmanova režisérska prvotina. Nie je to síce typický Bergman, ale aj napriek tomu je tu už v pozadí cítiť niečo z jeho budúcej tvorby. Vzal si na pretras svoju obľúbenú tému - vzťahové problémy a komplikovanosti lásky, v tomto prípade v spojitosti s nie celkom ľahkou sociálnou situáciou (s dôrazom na náboženskú stránku) vo vtedajšom Švédsku, krátko po skončení vojny. To všetko odľahčenou, divákovi prístupnejšou formou, ktorú výborne dopĺňa aj naratívny tajomný sprievodca príbehom, v ktorom sa divákovi vyjaví, čím všetkým si na pozadí zlej sociálnej situácie musel zaľúbený párik prejsť, aby sa aj na nich konečne usmialo šťastie v podobe "normálneho" spoločného života. 80/100 ()
Začiatky režiséra Ingmara Bergmana boli určite impozantné, všetkým bolo jasné, že na scénu prišiel veľký filmár. Otázkou bol len príbeh, ktorý sfilmoval. V tomto prípade ide o trochu zromantizovaný príbeh dvoch mladých ľudí, ktorí majú vlastnú minulosť, ale veľkú snahu žiť spoločne. Dej je jednoduchý a dobre sa naň díva. ()
Poněkud odlišný a dle mého názoru neprávem opomíjený film Ingmara Bergmana je poetickým podobenstvím o věčném boji jednotlivců s byrokratickou, závistivou a utlačující společností, jež ke všemu a na všechny nahlíží jen optikou vidiny materialistického bohatství a vlastního profitu. Snímek se od režisérových pozdějších, dosti těžkých duchovních náloží liší zejména svou lehkostí a optimistickým laděním. Příběh je to doslova dělaný do vánoční atmosféry, jak napoví již vypravěč v úvodním okénku, leč sociální hodnota (v historické paralele k formující se neorealistické metodě) mu přidává na univerzálnosti. Romantická dvojice - napravený kriminálník David a půvabná Maggii - se dají dohromady s nádhernou samozřejmostí a i přes všechny životní strasti se společně brodí sdílenými děsy (nezdařené těhotenství, soud) za vyhlídkami lepších dnů. Zůstávám v radostném přesvědčení, že Prší nám na lásku patří k nejvyzrálejším debutům v dějinách kinematografie. ()
Galerie (65)
Photo © Sveriges Folkbiografer
Reklama