O slavnosti a hostech

Zářný příklad toho, proč si s podobenstvími moc netykám. Ne snad že by neměla co říct, ale dělají to tak natvrdle, že je mi až stydno. Za ono více než půlstoletí se sice politické klima změnilo, ale divák, který tuší, do čeho jde, si snadno domyslí všechny slavnosti, nálady, čáry, štvanice či zhášení. Právě kvůli této neutuchající hutné polopatické křeči se nedokážu pořádně pousmát či se naopak zděsit při obdivuhodném Klusákově pitvoření. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že právě on je sám voják v poli a zejména výletníci, ať už záměrně či nikoli, jsou svým ochotnickým předříkáváním jednoduše otřesní. S Janem Němcem se tak tímto definitivně a s radostí loučím. (10.09.2017)

"Takhle jsem si svoji slavnost nepředstavoval." S dovolením, pane hostiteli, bych s vámi rád nesouhlasil. Já si naopak oslavu 45. výročí založení KSČ vychutnával plnými doušky, jestli rozumíte tomu, co mám na mysli. Skrze jeden velký kontrast nádherně zobrazená nesmyslnost celé totalitní éry pomocí - jak mě již stačil předběhnout Radek99 - paralely s Kafkovým "Procesem" (prostředí, vývoj děje) - ačkoli dialogy jsou spíše havlovského charakteru, tzn. s větším nadhledem. Právě dialogová stránka je jednou z nejpůsobivějších stránek díla - ať už je to například neustálé deklamování toho, jaká je tu všude kolem legrace (jako tenkrát ve zlatých padesátých letech), hned v závěsu musím pochválit i stránku hereckou. Zástupce pana hostitele, známý zde jako Rudolf, se svojí odpudivostí vyrovnává mému osobnímu vrcholu a čerstvému držiteli Lva - Ondřeji Malému z "Pout". (Pro bližší deskripci mých pocitů nejen z této postavy bych rád odkazoval na svůj komentář k tomuto filmu.) Zbylé charaktery byly také obsazeny trefně, ať už se jednalo o tvrďáky, pohodáře nebo odvážlivce. Sám sobě se divím, že jsem se Němcovi takto dlouho vyhýbal, tento film byl již jeho třetím v krátké době, který se mi pod kůži vryl velmi hluboko. A osobně bych se nedal odradit ani velmi pomalým úvodem. 90% (29.03.2011)

Nebudu tvrdit, že jsem v tom viděl nějaká zásadní poselství. Vytrvale jsem se nudil. Možná ten závěr, kdy se všici vypraví stíhat chlapíka, kterýho slavnost nebavila, má nějaký smysl ohledně svobody člověka. Jsem a budu zastáncem toho, že film se má točit pro diváka. Jestliže režisér neunese tíhu svého génia a točí jen pro sebe, klidně, já u toho ale být nemusím. 55% P.S. Zajímalo by mne, jak by byl film hodnocen nemít nálepku "jeden z nejlepších filmů československé nové vlny".... (27.10.2014)

Zcela mimořádný film, který mě i po druhém zhlédnutí udivuje svou promyšleností a celkovou působivostí. Stálo by za to porovnat, jak se s odstupem let mění divácké vnímání - současný divák si podle mého soudu neumí ani představit, v jakém kontextu byl tento film natočen a divácky přijat tehdejší společností. Z osobní zkušenosti s jedním z tehdejších "pamětníků" myslím, že se tehdy Janu Němcovi podařilo natočit film, který na inteligentní a vnímavé diváky zapůsobil skoro jako zjevení a otevřeně vyjádřil postoj, který tehdy rezonoval s velkou částí Němcovy generace. Pokud jde o často zmiňované paralely s Kafkovým Procesem, přijde mi zajímavé, že Jan Žalman se k nim ve své knize "Umlčený film" staví poměrně rezervovaně: "Jak sám příběh, tak způsob jeho podání jako by přímo prstem ukazovaly na autora Zámku či Procesu: táž prostota stylu i poetiky, táž absurdnost bez fantastičnosti, hrůznost bez děsivosti, násilí bez surovosti, týž způsob abstrakce a generalizace. Nicméně jen se tato myšlenka o přímé souvislosti s Kafkou vynoří, ozvou se proti ní námitky. Neboť důvodem toho, pod čím se Kafka hroutil, proč nemohl spát ani bdít a v důsledku čeho nebyl s to snášet "posloupnost života" - abychom mluvili jeho vlastními slovy - nebyl mravní stav světa. Jak píše Eduard Goldstücker v doslovu k třetím vydání Zámku, šlo mu "o poznání, o nalezení smyslu života (...) v šalebném labyrintu moderní existence, tedy spíše o výpravu faustovskou". Klíčovými pojmy mu byly skutečnost a pravda, "... pocit, že se mezi nás a pravou realitu našeho života vsunula skutečnost předstíraná, je myslím základní popud Kafkovy tvorby, kterou pojímal jako boj o proniknutí za fasádu, o odstranění všech nánosů, jež brání tomu, aby člověk plně pohleděl v tvář opravdovým podmínkám života v přesložité moderní společnosti." Bylo nutno trochu obšírněji citovat, aby vyniklo, v čem nejpodstatnějším se film O SLAVNOSTI A HOSTECH rozcházel s kafkovským pohledem na život, přes všechny jinak shody ve způsobu uměleckého ztvárnění." (cit. s. 190-191) (31.03.2013)

I když se může člověk snažit sebevíc, aby se jen bavil povedenou letní taškařicí, nedokáže se ubránit nepříjemným pocitům a sklouzávat myšlenkami k druhé stránce filmu. Tam pak objevuje stále další skryté významy a vyrůstá před ním obraz, na nějž už naštěstí může jen vzpomínat. O tomto filmu jsem předtím nikdy neslyšel a jsem rád, že má celkem dost hodnocení, protože se jedná o opravdu vynikajíci záležitost. (12.10.2006)