Miluji tě k sežrání

Miluji tě k sežrání je lehce kontroverzní syntézou kanibalského hororu a psychologického dramatu. Podstata zápletky má šokovat a znechucovat, což se daří na výbornou a v samotném aktu nevnímám a ani nechci rozpoznávat zvrácenou poetiku, či rafinovanou metaforu. Za pozornost stojí samotný způsob provedení. Většinou povídá skrze své obrazové kompozice. Pečlivé aranžmá detailů, gest a mimiky vytváří prostředí nejistoty a rozpolcenosti. Skladba obrazů není nahodilá, ale důmyslně poodkrývá jednotlivé části, aby se ke všem souvislostem dobíralo nenápadně po malých krůčcích a s důraznějším existencionálním výkřikem. Díky skladbě film překračuje svůj žánr, což ve svém důsledku může přinést i rozčarování. Hlavní postavou kontroverzního příběhu je americký cizinec Shane Brown (velmi zajímavý Vincent Gallo). Svatební cesta se stává psychologickým očistcem a spalující touha po dekadentním uspokojení je zdatným protivníkem, který neponechává svému hrdinovi ani kratičký odpočinek. Hlavní ženskou postavou je Shaneova atraktivní manželka June Brown (zajímavá Tricia Vessey). Ne zcela srozumitelné chování novomanžela dává prostor vtíravým představám zhrzenosti a pravda je přitom ještě mnohem děsivější. Výraznou postavou je Coré (Béatrice Dalle), zoufale osamělá ve svém prokletí i bolestivé ozvěně dávné minulosti. Z dalších rolí: starostlivý Coréin manžel a laskavý lékař Léo Semenau (velmi zajímavý Alex Descas), submisivní a nezkušená hotelová uklízečka (půvabná Florence Loiret Caille), či příliš zvídavý a natěšený mladík Erwan (Nicolas Duvauchelle). Kanibalské hororové dílo není příjemné pokoukání a na tématu nespatřuji nic okouzlujícího a dráždivého. To, co u tohoto filmového díla stojí za chválu, je forma zpracování, která se přibližuje k vrcholným psychologickým thrillerům. Čímž se z pokleslého žánru vyklubala kuriozita a na chvíli zahřeje a uspokojí i můj chtíč po uměleckých hrátkách. (18.05.2017)

LFŠ 43 (Film 8): Někdo má rád holky, jiný zase vdolky. A protagonisté tohoto filmu zase vdolky s kousky holky uvnitř. Proti tomu nemůžeme nic namítat, strava je to na proteiny bohatá, a šetříme životní prostředí. S čím ale mám problém, je způsob s jakým režisérka zachází s napětím. Tedy lépe řečeno nezachází. Je skoro až umění, dosáhnout toho,m že při promítání vašeho filmu o vraždících úchylných kanibalech, kde hlavní roli hraje rajcovní raketa a výraz "eat her pussy" má více než jeden význam, odejde znuděně polovina sálu z kina Pozor, ne znechucením, to by bylo snímku ke cti, nýbrž protože se nudili), ale nemůžu se jim divit. Sledovat některé postavy bylo vyloženě utrpení, kupříkladu černý doktor (Btw, všimli jste si, že černoši ve francouzských filmech jsou buď chlapci z okraje společnosti se srdcem ze zlata, nebo doktoři, právníci a jiná podobná elita?), jehož přítomnost jsem nepobíral, nebo hůř, pan Brown (ironicky je to běloch), jehož štěněcí pohled a ublíženecký výraz je vyloženě na facku. Tempo filmu je pomalejší než chůze Miloše Zemana po mrtvici a zápletka chatrnější než rozvodná elektrická síť v Zambii. Více lidí mi tvrdilo, že Claire Denis je taktilní režisérka, lépe řečeno, cže máte pocit dokonalého ponoření do plátna a vnímate více smysly než jen zrakem a sluchem. Musím přiznat že to je pravda, dosahuje toho zvýrazněním ambientních zvuků (křupání bot na štěrku, šustění peřin, vrzání kožené bundy při chůzi) a přiblížením záběru (celou dobu filmu jsem se nemohl ubránit pocitu že jsme moc blízko, jako kdybychom zasahovali do osobní zóny protagonistů), takže výsledkem je velice zvláštní pocit, skoro až voayeurský. Bohužel, to je tak asi jediné co můžu na filmu pochválit. Film trpí klasickým syndromem artového filmu, kdy výrazně vítězí forma nad obsahem, a jako celek je to prostě slabé. P.S. Vlažnější potlesk tu neměla ani Leni Riefenstahl (31.07.2017)

Claire Denis to pokazila. Jej nudná, nepríjemná réžia je hlavným negatívom tohto inak fungujúceho žánrového snímku. Trouble Every Day nie je zďaleka tak nepodarený film, ako by sa mohlo podľa tunajších nenávistných hodnotení na prvý pohľad zdať. Napätie a nechutnosti plnia svoj účel, atmosféra tiež, Gallo je démonický, Dalle vyšinutá a neviniatko Tricia Vessey im je dokonalým protipólom. A záver, keď práve ona prenesie tú (skoro až vtipnú) uzemňujúcu hlášku, povyšuje film jednoznačne nad priemer, nech sú jeho slabé miesta akokoľvek a dodáva mu ešte silnejší psychopatický rozmer. 65% PS: Len tak pre porovnanie: Cinema svojho času priemerných 40 percent; (ČR) Premiere štyri hviezdičky a IMDB ku dnešnému dňu 6.1. (23.12.2012)

Nevšedný filmový zážitok plní ľudskej zvrátenosti. Síce nie až tak vyšperkovaný ako ostatné unikátne New French Extremity ale rozhodne si nezaslúži takto nízke hodnotenie. Jediné možné vysvetlenie tohoto je to, že väčšina divákov na to išla s pocitom, že pôjde o horror, čo nieje tak úplne pravda. Keby som na to išiel takto naladení, rovnako ako poctivý hororrový fanúšik, tiež by som z toho nebol dvakrát nadšený. Snímka má dve hlavné dejové synopsie v ktorých sú polepené ešte ďalšie menšie príbehy. Dokonca však všetky zapadnú ako ozubené kolieska do hodiniek. Niektoré vyvrcholenia pri dôležitých momentoch mi síce nesadli, ako podpálenie domu spolu z chorou manželkou doktora ale ináč vskutku podarený kúsok plní kontroverzie pri ktorom som občas zakrývať obraz pred spolubývajúcimi. Kanibalizmus ako sexuálnu úchylku som zvrátenejšie nakrútenú nevidel (27.02.2016)

Takto to dopadá, keď sa ľudia bez talentu rozhodnú, že budú tvoriť umenie. Mne absolútne neznámy francúzsky režisér Claire Denis chcel zrejme natočiť šokujúcu psychologicko-erotickú horrorovú drámu, ale to sa mu teda ani náhodou nepodarilo. Pretože tento film je len zmesou primitivity, nudy a zlých výkonov nadmieru nesympatických hercov. Neohrabané pokusy o rozťahanú atmosferičnosť mĺkvych scén sú ukážkou filmárskeho fušerstva. Odpad! (20.03.2009)