Memento

[imdb: 8.6/10] | me: Originalita v plnom rozsahu, spôsob odhaľovania deja a postupného odkrývania jednotlivých súvislosti je jedinečný. Od samého začiatku je film zaujímavý a každou ďalšou minútou naberá na intenzite a núti zamýšľať sa nad možným priebehom a dôvodmi, ktoré sa však v zápätí rozplynú s príchodom ďalšej scény. Správna dávka "mystery" a nejednoznačnosť ďalšieho deja spojená s potrebou zapojiť do hry aj mozog robí z tohto filmu zaujímavý zážitok, ktorý určite stojí za to. 4 a pol. (17.05.2010)

Když se váš život stane point-and-click adventurou a vy se zas a znovu ocitáte na neznámých místech, kde se s pomocí předmětů, které máte u sebe a okolo sebe snažíte zjistit, co dělat… Jediným „úložištěm dat“ je pro Leonarda jeho vlastní tělo (nikoliv mysl), na které si nechává tetovat důležité informace (extenzí jeho těla pak představuje polaroid, kterým si fotí osoby vstupující do jeho života a který tudíž nahrazuje jeho vizuální paměť). Jeho identita se zakládá pouze na tom, co si zapsal a co může být interpretováno v rozporu s původním významem, což je dnes, v době, kdy své životy necháváme řídit chytrými telefony, možná ještě relevantnější téma než na přelomu tisíciletí. Vyjádření nejistoty ve vztahu „self“ k sobě samému i k vnějšímu světu tvoří pouze jednu z inspirativních rovin Nolanovy ambiciózní aktualizace noirových konvencí pro (post)moderní éru (dobře mu k tomu posloužily formálně neotřelé snímky evropské modernistické kinematografie). Cílem režiséra bylo dostat nás do pozice člověka bez krátkodobé paměti. Vyprávěcí hledisko je po celý film fixováno na Leonarda. Vidíme a slyšíme pouze to, co vidí a slyší on. Hrdina si nepamatuje, co se stalo před pár minutami a kvůli nechronologickému vyprávění to nevíme ani my. Celkový obrázek si ovšem můžeme složit snáz než Leonard, neboť známe budoucnost. K následkům událostí postupně přiřazujeme jejich příčiny a dění si v hlavě snažíme uspořádat v chronologickém pořádku, což je o něco náročnější myšlenkový proces, vyžadující uplatnění odlišného schématu než v případě vyprávění běžícího klasicky z bodu A do bodu B. Práci nám na druhou stranu usnadňuje linearita filmu (čímž se Memento liší od Sledování se scénami v přeházeném pořadí). Jednotlivé scény v barevné i černobílé příběhové linii na sebe navazují. První akorát běží pozpátku a druhá klasicky (a třebaže se tváří jako objektivnější záznam reality, obsahuje ne tak docela spolehlivé flashbacky), takže se ve finále, nápadně připomínajícím začátek a upozorňujícím tím na bezvýchodnou zacyklenost Leonardovy situace, protnout. Obě linie se zároveň v mnohém doplňují a pomáhají nám poměrně brzy pochopit protagonistovu situaci i jeho cíl. Kdyby Memento běželo chronologicky, přijde o podstatnou část svého tajemství, rozplétání záhady bude mnohem menší výzvou a témata vzpomínání, zapomínání a plynutí času nebudou „vtělená“ přímo do struktury filmu. Složitost vyprávění jinými slovy není samoúčelná, nýbrž směrodatná. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Martinius, Hannah1971, Maghasius (26.07.2017)

Jsou filmy, u kterých je vnímání originality subjektivní - odráží se od znalostí diváka a jeho zkušenosti s filmovým médiem, Memento ale mezi takové filmy rozhodně nepatří. Námětem i zpracováním je Memento nefalšovaně originální. Nejde jen o prostý nápad, jak si pohrát s narací, jde také o to, že originální způsob vyprávění zde není samoúčelnou masturbací, ale plně slouží příběhu. Vznikají momenty, které by jinak vzniknout nemohly, divák je více vtažen do děje, film plně zaměstnává jeho mysl a hraje si s ním. Je to úžasné. Memento je nadšasové mistrovské dílo, které neztrácí nic ze svého kouzla ani opakovanou projekcí. 10/10 (11.08.2008)

Ten nejšílenější a nejdivnější thrilller v nejlepším smyslu slova. Úžasný klaustrofobicko-paranoidní zážitek. Christopher Nolan už ve svém prvním velkém filmu ukázal světu dřímající genialitu ve svém nitru a představuje mistrně naaranžované a šokující představení, které nemá v žánru thriller obdoby. Guy Pearce si konečně našel tu "svou" roli (kterou později našel znovu v Proposition) avšak i přesto jej dokázal zastínit někdo jiný - Joe Pantoliano. Ten podává již poněkolikáté svůj životní výkon a když se objeví na obrazovce, strhává na sebe veškerou pozornost. Scénář je velice umně napsán a dokáže stupňovat napětí a děj v přesně opačném pořadí, než u veškeré konkurence. Divák prožívá vlastně něco podobného, jako hlavní hrdina. Pomalu aby si začal psát poznámky co už se vlastně stalo, i když se to prakticky ještě nestalo. Mistrovské dílo. (06.05.2008)

Nemá krátkodobou paměť, nemůže mít nové vzpomínky. Naposledy si pamatuje svoji ženu. Ví vůbec kdo je? Jak to, že jezdí v jaguáru a nosí značkový oblek?....... . Na tohle musí být zákonitě rozporuplné názory. (Ovšem na co nejsou). Jedni budou nadšeni neotřepaným filmařským stylem, kamerou, herci a ostatní bude štvát právě ten styl, kdy se neustálé opakování může stát nudným. To je bohužel můj případ. Přesto je to výborný nápad, a sledovat, jak do sebe vše pomalu zapadá je zajímavé. Bohužel pomalu. Chtělo by to trošku svižnější tempo. (18.11.2006)