Režie:
Viktor PolesnýScénář:
Viktor PolesnýKamera:
Petr HykšHrají:
Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř, Miloň Čepelka, Jakub Vágner, Jan Svěrák, Viktor Polesný, Pavel Liška (a.z.), Barbora Poláková (a.z.), Jaroslav Sypal (a.z.), Ladislav Smoljak (a.z.)Obsahy(1)
Dokumentární ohlédnutí za půlstoletím spolupráce populární autorské dvojice... V roce 2017 oslavili Zdeněk Svěrák s Jaroslavem Uhlířem padesátileté výročí autorské spolupráce, a to nejen symbolicky, ale také dvojicí velkolepých koncertů v pražské O2 Aréně, kam si jejich písničky přišli poslechnout tisíce diváků. Nesmrtelné, téměř zlidovělé písně jako Strašidýlko Emílek, Když se zamiluje kůň, Krávy, Elektrický valčík, Statistika a mnohé další si přitom přišli zazpívat rodiče, kteří písničky „ještě“ znají, se svými dětmi, které je „už“ znají. Televizní dokument Viktora Polesného, který je dvorním režisérem oblíbených Hodin zpěvu, bilancuje nejen padesát let spolupráce Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, ale přináší také pohled na jejich autorsko-lidský vztah a historii vzniku těch nejslavnějších písniček, které dodnes žijí svým vlastním životem. (Česká televize)
(více)Recenze (9)
Nádherné vzpomínání u kterého jsem se dojal, brečel, smál a zpíval. Tihle dva pro mně prostě jsou nesmrtelní a to, co spolu udělali je neskutečně úžasné, nadčasové a hlavně geniální. Je fascinující, jak teď, v dospělosti, nahlížím na ty texty úplně jinak a zjišťuji, že jsou vlastně mnohem geniálnější. Tohle byla prostě paráda a vzpomínání bývalých účastníků Hodin bylo prostě TOP: 100%. ()
Pánové udělali obrovskou práci, podobně jako Skauti, Sokolové,jejich práce se otiskuje do spousty lidí a také je to samozřejmě vtipné i dojemné. Zpěv léčí, zpívejme si...:-) ()
V titulcích filmu uvedeno: název Svěrák a Uhlíř padesát let spolu. ()
Pěkné povídání dvou pánů, kteří tady zanechávají veliký odkaz pro další generace. Svými písničkami baví malé i dospělé a kdo by to byl řekl, že už po dlouhých 50 let. Velice se mi líbil komentář Miloně Čepelky, který ukázal velikost svého srdce. Pánové, k padesátému výročí a tomu co jste za svého života udělali, ve stoje tleskám a klaním se v hluboké úkloně a určitě nejsem sám. Slyšíte? Ten aplaus patří Vám! ()
Pesničky veľmi nemusím, ale Svěráka si ujsť nenechám. Je to génius.. ()
Decentní, inteligentní; i když bych si spíš představoval spojení jako svěrák a ponk, či uhlíř a putna... ()
Já nemůžu než maximum. A to nejen proto, že Zdeňka Svěráka považuji za jednu z nejvýznamnějších osobností historie kultury Česka. Ani proto, že písničky Jaroslava Uhlíře miluju a považuji ho za geniálního textaře. Ale hlavně proto, jakým způsobem je dokument koncipován. Slyšíme celou řadu vzpomínek, osobností, které si zahrály v jejich klipech, vidíme i neuvěřitelné záběry z různých koutů po celé republice, kde se písničky dodnes zpívají a jejich divadelní muzikály, v podání dětí a dokonce lidí z různých ústavů, hrají. Je to velmi obsáhlý dokument na dvaapadesát minut. A pak samozřejmě jejich neuvěřitelně plodná práce. Ale to by bylo škoda slov, každý ví. ()
Nebýt Svěráka a Uhlíře, tak by se jednalo z dokumentaristického hlediska o velmi průměrné dílo zvláště z kameramanského hlediska. Přiznejme si, že tento portrét není moc pohledný a od Polesného velmi odfláklý. ()
Z dokumentárního a režijního hlediska velmi slabé, kamera nestála za nic. Jen dílo a osobnost Svěráka a Uhlíře dělá z dokumentu celkem koukatelný portrét. ()