Páni Edisoni

Protivný film, Olmer si asi koupil zrovna pc... Dalimil Klapka propůjčil svůj hlas v postsynchronech dvěma postavám:  dědovi Kůrkovi (Viktor Nejedlý) a částečně i dědkovi Roubánkovi (Vladimír Hrubý). Vladimír Hrubý v průběhu natáčení umírá, a tak se v části filmu se mluví sám a v části mluví hlasem Dalimila Klapky. (23.11.2020)

Když jsem viděl tento film, okamžitě jsem si vzpomenul na svoje dětské roky, kdy jsem v 60-tych letech začal dělat první elektrické pokusy se stavebnicí Merkur, a musel jsem se smát. Stejně jako se musím smát dnes, když si vzpomenu na všechny souvislosti. Tento film je velice poučný, zejména dnes. Doba dnes napředuje tak rychle, že ten smích mě vždy přejde v tom okamžiku, když si uvědomím, že to co jsem si koupil "včera" je "dnes" již technicky zastaralé a za stejné peníze jsem mohl mít technickou vymoženost o třídu vyšší. l to je život. I pro toto poučení dávám 4. (12.03.2012)

Pěkný snímek o chlapci ,který je technicky nadaný ,ale okolí nemá moc pochopení pro jeho vynálezy. O to je to pro něj težší ,že má jenom starého dědu. Naštěstí se najde kamarád a vedoucí počítačového kroužku ,který s ním má výdrž a nakonec ho adoptují. Škoda ,že už se dnes takové obyčejné snímky pro mládež netočí. (20.12.2007)

Po celou dobu filmu jsem si zpívala „Spadlo prase do strouhy, neširoký nedlouhý...“, protože je to tak vlezlá písnička, která hrála hned v úvodu. Ale film je sám o sobě tak moc milý, že jsem ho sfoukla jedním dechem. Velmi příjemná dětská atmosféra, díky které jsem si zase vzpomněla na svoje dětství a samotní dětští herci mi učarovali. Vidět malého Jiřího Stracha bylo fakt vtipný a Jakuba Wehrenberga vlastně taky. Jiří Schmitzer se mi ve své roli moc líbil a asi s ním začnu vyhledávat víc filmů, protože herec je to skvělej. Příběh sám o sobě dokáže celkem zaujmout, když si chceme pustit něco silně nenáročného a jen vzpomínat na dětská 80. léta. Další dětský film do sbírky těch celkem povedených. Bavit se nad osmdesátkovou technikou bylo samo o sobě dost divný. A je to vlastně pořád stejný. Film se mi líbil. Je to velmi milý snímek, který neurazí ani nenadchne a jako velmi oddechovou komedii to beru a doporučuju! (01.11.2021)

Chápu dětskýma očima dobu ve které se film odehrává, když jsem v té době také vyrůstal. Děti v tomto filmu si hrály jako jsme si hrály my. Holky byly k světu. I Jitka Molavcová je okouzlující (je mimochodem krásná dáma i teď ve svém věku). Móda měla také co do sebe. Jisté kouzlo má i vesnice, ve které se film odehrává. Vše zraje krásou a je milou připomínkou na mé dětství.  Jen mi stále uniká to, co se nám tvůrci podobných filmů snažili říct. Celé to působí divně, bezduše. Točily se filmy, kde chybí nějaká myšlenka, a hlavní příběh se vytratil či vůbec nedorazil. (04.11.2023)