• waits
    ****

    Nikdy nepochopím, jak mohl Miroslav Skála, autor takových přívětivých a optimistických knih jako Cesta kolem mé hlavy nebo Svatební cesta do Jiljí, být v takovém duševní stavu, že ukončil svůj život sebevraždou. Papouškův film je fajn, je dobře obsazený (Macháček, Havelka, Haničinec, Vančurová), ale kniha, jak to tak bývá, je o chloupek lepší. O nedělním deštivém dopoledni se ale klidně dívejte.(30.4.2013)

  • dopitak
    ***

    Robert o svém věku nelhal, skutečně mu bylo třicet, a stejně tak pravdu mluvila doktorka Březinová, i filmový věk Marty Vančurové korespondoval s jejím lidským. Panoptikum města šíleneckého podle Jaroslava Papouška, sestavené z charisma Petra Haničince, hereckého mistrovství Miroslava Macháčka, člověčismu Eugena Jegorova a vlně sympatií vyvolávané pozdějším nezapomentelným ťuňťou Jiřím Oulickým Ondřeje Havelky.(21.4.2011)

  • xargos
    ****

    Kniha Miroslava Skály "Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů", i film podle této knihy, jsou pro mne téměř rovnocenní partneři. Přinášejí humor z míst, ze kterých by to mnohý nečekal. Stejně jako zfilmovaná "Svatební cesta do Jiljí", uchovává "Cesta" pozitivní atmosféru a ani čtenář, ani divák nemusí na konci odcházet zachmuřen. Zamyšlen ano - já osobně nad tím, že v každé chvíli života jsme to my, kdo můžeme rozhodnout, jestli v ní budeme klesat ke dnu, nebo se snažit z toho dna vyhrabat ven:)(25.7.2010)

  • prkalil
    ****

    Po letech se mi vybaví už jen jednoslovná milostná píseň Marty Vančurové (text si přesně pamatuju: Rooooobertééé...) a skandování: Budeme na sebe hodní a budeme si pomáhat! To není mnoho, ale je to to nejdůležitější. Rozhodně lepší než být na sebe hnusní a navzájem si okopávat kotníky, ne? Představuju si, jak by se takováhle třeskutě pozitivní rytmická deklamace vyjímala v průvodu neonacistů např..... ovšem na tenhle happening si seženu větší partu kamarádů - pořádně urostlý sportovce a ranaře, vmísíme se mezi "novodělníky" a chvíli budeme pochodovat do jejich rytmu, než to spustíme po našem...(29.2.2012)

  • Schlierkamp
    ****

    Vynikající O. Havelka v československém úsměvném filmu z prostředí psychiatrického sanatoria. Hlavní hrdina je středoškolský učitel českého jazyka Robert Kilián trpící chorobnou nerozhodností. Film J. Papouška mapuje jeho působení v sanatoriu od příchodu po odchod, pochopitelně včetně všech léčebných procedur, lékařů a pacientů. Kilián se velmi brzy projeví jako dobrosrdečný člověk, pro něhož je charakteristické jeho dětinské rozdělování na lidi hodné a lidi zlé a také jeho pacifistická věta, kterou neustále opakuje, až ji proslaví po celé léčebně. Ve vedlejších rolích bych ocenil v prvé řadě E. Jegorova, který rozhodně zaujal v roli hlučného správce sanatoria. Dále považuji za výraznou J. Andresíkovou jako bývalou herečku s evidentní psychickou poruchou. Zatímco P. Haničinec jako Kiliánův první ošetřující lékař překvapil svým milým a nebývale lidským projevem, M. Macháček nebyl tak výrazný jako ve své pozdější podobné roli v Dobří holubi se vracejí. Bohužel dle mého názoru druhá půle filmu nedokázala udržet vysokou kvalitu, přibývalo hluchých míst a zbytečných postav (J. Bartoška). Přesto film hodnotím vysoko, neboť vedle kvalitních výkonů řady herců mohl nabídnout též zajímavé prostředí duševně chorých.(20.8.2012)

  • - Psychiatrická léčebna se točila na zámku v Suchomastech nedaleko Berouna. (sator)

  • - Titulní píseň údajně složili bratři Ormové. Když si poslechnete píseň Phila Collinse „Hand in Hand“ z roku 1981, zjistíte, že jde o hudební krádež, na kterou se patrně dodnes nepřišlo. (Haniczka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace