Hogo fogo Homolka

Formanovsko-Passerovská lekce je v "Hogo fogo" znát nesmírně silně. Kromě neuvěřitelně intezivního popisu všednodenní reality je hmatatelně cítit i ve střihu či na skvělé práci s kamerou, jíž nesmírně svědčí širokoúhlý formát. Využití dlouhých záběrů je tu ovšem poněkud jiné než u Formana či Passera. Forman je používá především jako účinný prostředek k budování kontrastu, Passer jimi udává pomalý rytmus celého filmu, ovšem zároveň v něm jaksi podprahově bouří drama neuspokojeného osobního života a poklidu pouze předstíraného, u Papouška dlouhé záběry působí téměř jako ilustrace, jako fotografie v pomalu prolistovávané knize. Už se v nichž téměř nic neděje, prostě jen jsou. Samozřejmě i Papoušek pracuje s kontrastem, a to především v úvodu, v němž nesmírně trefně konfrontuje odlišný rytmus života na vesnici a ve velkém městě. Po větší část filmu je ovšem střídání pomalých záběrů vlastně vysloveně mechanické, kontrast nefunguje, celek příliš nedrží pohromadě, i smrt se prostě jen odehraje jako jeden z mnoha záběrů, nedořečeného je až příliš... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Jaxx84, Subjektiv (Komentář vysloveně debilní: TheMaker) (29.10.2017)

Tak já nevím, příjde mi, že jsem snad jediná, kterou fanouškovství Homolkovic rodinky nějak minulo, ale vůbec mi to nevadí. I kdyby se celá Homolkova rodinka stavěla třeba na hlavu - omlouvám se, ale tleskat mě neuslyšíte, pravděpodobně u toho nebudu. Tento rádoby humor mi nějak uniká a opravdu nemám chuť zkouknout všechny Homodíly. (23.07.2008)

"V Praze žije milión sto tisíc lidí. Copak můžu znát milión sto tisíc lidí?" Druhé Homolkovy jsem si užil mnohem více, neb jsem už byl z jedničky naladěn na jejich vlnu humoru. Už jen úvodní dětinská nadšenost Homolkovic rodiny z nového vozidla mne pobavila. Zlatým hřebem filmu je bába na molu a následné koupání... 100% (02.11.2012)

Již u prvního dílu jsem psal, jak Homolky miluju. Nebudu se tedy opakovat, a nebudu psát, že Homolky miluju. To, že Homolky miluju již tedy každý ví a proto se k tomu nebudu vracet. Taky nebudu chválit herce, které jsem chválil již u jedničky. Herecký koncert pokračuje i zde. A je to tak věrohodné, že člověk má pocit, že sleduje spíše dokument o jedné pražské rodině. V mnoha ohledech se pozná, tedy tu svou rodinu a přesto místo slzy ukápne trocha, nebo spíše moc úsměvu. A já mám dokonce pocit, že každý díl je lepší a lepší, což nebývá časté a spíše tomu je většinou opačně. Herci se ale sehrávají a vypadá to, že se znají lépe a lépe. A divák z toho jen těží. (10.09.2016)

Kdepak, tenhle film není v žádném ohledu slabší, než předchozí Ecce Homo - naopak. A ačkoliv je po celou dobu zdánlivě uvolněnější a více se přiklání k obyčejné gagovitosti, ze samotného závěru v určitém ohledu běhá mráz po zádech. Takoví jsme byli a vidím to na našich starších generacích dodnes.. a bohužel lecos ze sebe předali i nám. Je to vážně jen "komančská" záležitost? Já si totiž myslím, že ten malej malichernej čecháček v nás žije pořád. Moc rádi vlastní handrkování povyšujeme nad opravdové tragédie. (10.04.2010)