Homolka and Pocketbook
Režie:
Jaroslav PapoušekScénář:
Jaroslav PapoušekKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Karel MarešHrají:
Josef Šebánek, Marie Motlová, Helena Růžičková, František Husák, Petr Forman, Matěj Forman, Jiří Hrzán, Iva Janžurová, Věra Křesadlová, Eugen Jegorov (více)Obsahy(1)
Komedie Homolka a Tobolka je závěrem trilogie o slastech a strastech rodiny Homolků. Tentokrát se s pražskou rodinou setkáváme na zimní rekreaci v Krkonoších, kterou si sem přijeli (s předsevzetím, že na sebe budou po celou dobu hodní) za své peníze jaksepatří užít. A jak už titul nasvědčuje, peníze se jim na dovolené stanou hybnou pákou veškerého jejich počínání, o němž tvůrci vyprávějí se satirickým, až sarkastickým akcentem. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (2)
Recenze (301)
Hele děti, postavte kufry a pojďte si něco slíbit. Celej rok jsme na sebe takový vošklivý, tak si slibme, že aspoň tady za ty peníze budeme na sebe hodný. Jste pro? – Já jsem pro! – Já taky! – Tak hele, tak budeme jako všichni pro. – Ale já jsem doopravdy pro! A pak už se to jen sype jako domeček z karet. Otravní sousedé, kteří chtějí stůj co stůj vyhandlovat nevyhovující pokoj, zásadový vedoucí hotelu, nemotorný kulturní referent, neodbytná soudružka Dernáčková, lyžařský kurs a ztracená tobolka. Čecháčkové. ()
Prečo je táto nehorázna sprostosť tak populárna u našich západných susedov v Českej republike mi nikdy nešlo do hlavy. Čo to má byť? Sonda do priemernej českej rodiny? To snáď nie. Veď sa tam vkuse jeden s druhým nezmyselne háda, prekrikuje a trepe chujoviny. Tak prečo to má teda tak vysoké hodnotenie? Nechápem. Je to úplne o ničom. Mne tento typ humoru absolutne nič nehovorí. A keď ku tomu ešte pripočítam velice nevyvážené herecké výkony, tak tomu nemôžem prideliť viacej ako dve hviezdičky. Aj keď sa mi tento tretí diel javí ako najlepší z celej série hodnotenie zvyšovať nebudem. Dve hviezdy sú až až. ** ()
Kdo jinej by mohl udělat na horách takový rozruch, než právě Homolkovi. Nejdříve se pohádají s rádoby umělcem, pak s lidmi, kteří si s nimi chtějí prohodit pokoje a pak i mezi sebou. Homolkovi já mám skutečně rád a myslím si, že je to jedna z nejpovedenějších seriálových rodin, které se zrodily na našem území. 5* si film zaslouží, protože je podobně jako ostatní dva filmy výborný a hlavně vtipný. 5* ()
Nechápu, co se později stalo, a nikde jsem se to nedočetla, ale k nějakému zásahu shora po natočení prvních dvou dílů dojít muselo. *** První dvě části trilogie o Homolkových mě přikovaly do křesla a zmrazily mi na hodinu a půl úsměv, dech i tep a řadím je bez váhání na vrchol československé kinematografie všech žánrů a dob nejen jako plnokrevnou existenciální podobenku tragické lidské komedie v našich poměrech, ale i umělecky. *** Filmařsky nepřekonatelná na světové úrovni je pro mě např. v Ecce homo Homolka hned ona dlouhá úvodní scéna, kdy se v lese, prošpikovaném čsl. rodinami na "nedělním romantickém výletě do přírody", začne ozývat volání o pomoc a nepřestává a divákovi, jak plynou minuty a kamera přenáší z hemžení v lese víc a víc, postupně dochází, že se nikdo ze všeho toho lidu, jehož tam celou dobu pohromadě bylo jak na Václaváku, ač si navzájem decentně dopřávali iluzi intimity a samoty, nezvedá z deky, neopouští mlází a nezrychluje krok proto, aby se vydal za hlasem, ale aby utekli, nezapletli se, pročež si to osobní zbabělství vůči bližním v nouzi před blízkými i před sebou všelijak neomaleně - a neomluvitelně - obhrouble a ramenatě zakrývají, nebo naopak úplně závěrečná scéna v bytě o několik krušných hodin později, když se dvě generace manželů pustí zoufale do tance na Ódu na radost, aby si nemusely připustit hrůzu svých nikam nesměřujících životů - a v druhém díle, Hogo fogo Homolka, je to pak jednoznačně nelidsky krutá metaforická scéna soutěžního norování lišky v bednění, pak scéna hádky u stolu u podřimující staré matky a nakonec scéna koupání celé rodiny Homolkových na rybníce, kdy nevědomky zakoušejí určitou volnost, zatímco opodál leží svalený na cestě mrtvý starý pantáta. *** Třetí díl trilogie už nicméně nemá s tou dosavadní svrchovanou výpovědí o malosti a nízkosti obecně lidské a specificky československy buranské nic společného ani hloubkou, ani kumštem. Je mizerně nasnímaný i sestříhaný, jako by snad původní snímek po dokončení cenzoři zrekvírovali a v návalu vzteku hodili do stoupy a Papoušek pak musel místo toho sflikovat něco ze zbytků pozametaných ve střižně, aby to aspoň trochu dávalo hlavu a patu a drželo jakžtakž na nějaké tezi, přičemž vzniklé dílko je ve výsledku jakousi splichtěnou lacinou barevnou komedií, ani ne nijak třeskutě vtipnou, ani mrazivou. Ostatně pokles úrovně ducha díla je patrný už z názvu - předchozí satirické odkazy k existenci na dřeň odkryté v její nízkosti "ecce homo" či následně předstíraně vznešené "hogo fogo" jsou doplněny zcela triviálně se koncovkou rýmujícím slovem "tobolka", které má zřejmě znamenat peněženku, ač je to hodně násilně posunutý význam, a odkazovat na československé škudlení a přepočítávání, které také na horách Homolkovým všechno pokazí. Třetí film je však stejně banální, povrchní, doslovný a upachtěný jako sám jeho název, a pokud autoři za ty dva roky mezi druhým a třetím dílem neprodělali lobotomii či mozkovou mrtvici, dá se jedině usuzovat, že u nich na základě nějaké domluvy shora proběhla zcela autentická autorská kritická sebereflexe. Mrzí mě jen, že už nikdy nezjistíme, jak měla trojka vypadat - či skutečně vypadala - původně. Jisté je, že ten neodvážný paskvil poskládaný ze špatně sestříhaných gagů nesahá svým dvěma předchůdcům ani po kotníky. *~ () (méně) (více)
Slabší (a konformější) než silná jednička, ale zábavnější a divácky vděčnější než dvojka s nudnými momenty. Papouškovi se opět daří rozjíždět civilní dialogy končící kolektvní hádkou na jedničku, výborný je kulturní referent Hrzán. Trojka už není krutou sondou do maloměštáckého živoření, spíš lehkou komedií s občasným náhlédnutím do hlubin české povahy. Ač na dovolené, ne a ne bejt spokojenej, že.. ()
Galerie (23)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zajímavosti (16)
- „Když natáčeli v Krkonoších, paní Růžičková s panem Hrzánem museli odjíždět na divadelní představení do Prahy. Josef mě poprosil, abych mu po nich poslala něco k jídlu, dvě stovky a čistou košili,“ vzpomínala s úsměvem manželka Josefa Šebánka Marie. „Tak jsem usmažila pár kotlet a z dobré vůle přidala stokorunu navíc. Za několik hodin zazvonil telefon: 'Máňo, už mi nikdy nic neposílej! Kotlety sež… snědla Růžičková, Hrzán prochl… propil tři stovky. Ještě že mu ta moje košile byla velká.'“ (alonsanfan)
- Zotavovna Radost se nachází ve Špindlerově Mlýně, č. p. 16. (M.B)
Reklama