Než se rozední

Kdyby některé dialogy nepůsobily nerealisticky a kdyby ten závěr nebyl tak strašně odhadnutelný, asi bych dal i 5*, protože je to přesně takové psychologické drama, jak si ho představuju. Ono je takové ale i tak - o postavách víme hodně (a to nejen o hlavních, ale dokonce i vedlejších, viz. jedna ze zdravotních sester), dokázaly mě zaujmout a byl jsem zvědavý, jak to s nimi dopadne (i přes to, jak průhledné to od začátku bylo) každá má uvěřitelný charakter, má to hloubku a zazní zde spousta chytrých vět, je to skvěle natočené a hlavně brilantně zahrané, až mě překvapovalo, jak tu ty herečky dokázaly tak dokonale a realisticky střídat emoce - ačkoli Evě Dahlbeck jsem to zpočátku moc nevěřil, ale až později mi došlo, že to není přehrávání, ale charakter postavy, kterou hraje. Fakt, nějak takhle si představuji solidní psychologické drama, ale takových je bohužel v současné době snad ještě míň, než malých podnikatelů kteří nejsou kvůli současné situaci v krizi... Už jen kvůli tomu musím Než se rozední ocenit a o to víc mě mrzí ty mínusy, hlavně teda ta strašná předvídatelnost. Vždyť se nad tím zamyslete sami - máte tu ženu, která se na své dítě strašně těší, nemůže se ho dočkat, má milujícího manžela a pak je tu druhá žena, která ani pořádně neví, jestli to své dítě chce, protože je sama, bez peněz a matka by jí asi zabila, kdyby nějaké dítě vůbec měla. Tak schválně, jak to asi dopadne? Možná je to jenom můj problém a pro ostatní to tak průhledné nebude, ale já si nemůžu pomoct, od prvních 15 minut jsem tak nějak měl jasno - a ono to vyšlo. Ale tak aspoň z toho plyne poučení, že SPOILER se člověk nikdy nemá předčasně těšit, jelikož se mu taky může vymstít KONEC SPOILERU. 4* (08.01.2021)

po dlhšom čase som sa opätovne utvrdil v tom, aký bol Ingmar Berman skvelý režisér a ako rozumel ženskej duši. Na malom priestore nemocničnej izby dokázal rozohrať drámu troch žien a ich rozdielnych osudov. Nič v tomto filme nebolo zbytočné, žiaden dialóg nebol odfláknutý a aj keď sa môžu nájsť mudrlanti s tvrdením, že dej bol ľahko predvídateľný, nie je to nedostatkom. Trojica skvelých Bergmanovských herečiek odviedla kus poctivej práce, až na mladučkú Bibi Andersson, ktorá podľa mňa pomerne často prehrávala. Skvelý film, u ktorého je čudné, že ho videlo, ku svojej škode, tak málo užívateľov ČSFD. (10.02.2016)

Bergmanovým dílem prochází jako tenká nit fascinace ženskou psyché. Na ní navléká tu lesní jahody, tu posílá psaníčka plná intimních výpovědí. Od ní se odvíjí většina jeho příběhů. Kolem žen krouží muži, stejně zranitelní jako ženy. Někdy vřelí a chápaví (manžel Stiny) jindy vlídní leč odtažití (manžel Cecilie) nebo jsou daleko předaleko (partner Hjördis). Příběh jedné noci je rozehrán na všech stranách, žádná ženská role není vedlejší, všechny dostávají velký prostor, který bezezbytku naplní. Je to s podivem, s jakou přesností Bergman vylíčil ryze ženskou atmosféru porodince, doba změnila jen uniformy a vybavení, přístup zůstává v zásadě stejný. (09.04.2015)

[4,5*]     Bergman, akého mám najradšej - Bergman psychologický, hĺbavý. Tento režisér mi je tak blízky, že môžem siahnuť aj po nejakom jeho skoršom, menej známom diele a môžem si byť takmer istý, že na konci sklamaný nebudem. Nápad natočiť psychologickú štúdiu z nemocničného prostredia mi pripadá veľmi originálny, vlastne si spomínam len na dva istým spôsobom príbuzné filmy: skvelé Ženské oddelenie (1991) (tu si myslím, že sa Štepka Bergmanom inšpiroval) a výborné Kachyňovo dielo Pozor, vizita! (1981). Väčšina filmu prebieha v tej istej nemocničnej izbe, kde sa paralelne odvíjajú príbehy troch tehotných žien, ktoré predstavujú tri rôzne pohľady na materstvo. Prostredie nemocnice aj postavy sú vykreslené veľmi autenticky, čo spolu s úžasnou štúdiou materstva dáva filmu veľkú silu. Dielo je to mimoriadne nadčasové. Veď stačí upraviť pár drobností (zariadenie nemocnice) a môže to pokojne prebiehať aj dnes, trebárs aj v niektorej z našich nemocníc. (14.08.2021)

Námetovo v hrubých rysoch podobné ako Nezapomeň (2006), na týchto dvoch príkladoch je však krásne vidno, ako sa má pointa uchopiť. Na rozdiel od celkovej plochosti a nedbalosti v uvedenom snímku, sa tu Bergman krásne pohral s psychikou každej ženy zvlášť s jej vlastnými sociálno-vzťahovými problémami a životnými situáciami ako aj vo vzájomnej interakcii do takej hĺbky, až sa nechce veriť, že ide o chlapa. 85/100 (21.04.2015)