poster

Mamma Roma

  • Itálie

    Mamma Roma

  • Československo

    Mamma Roma

Drama

Itálie, 1962, 106 min

  • raroh
    *****

    Pasolini musel milovat baroko, že celá stylizace filmu (včetně hudby Cherubiniho) přijala jeho estetiku, nemluvě o hodně silném využítí christologického námětu (jako radikální marxista vůbec Pasolini neměl k prvotnímu křesťanství a lidové religiozitě vůbec negativní vztah). Samotný vztah matky a syna je nejen jen osobní Pasoliniho, ale celoitalský. Osobně mi přijde film plný námětů, které využíval i v dalších dílech (lidová kultura vesnická versus městská - to je pozdější Dekameron, Kruh hoven a Dantovo Peklo se objevuje v Saló, politicky vyhraněné názory - komentování fašistické minulosti Itálie - nejen Saló, vztahy v úzké rodině jsou pak námětem adaptací - zcela přirozeně - starořeckých dramat Médea a Oidipus král apod.).(16.9.2012)

  • sportovec
    ****

    Na MAMMĚ je znát, že ji točil režisér sice začínající, ale víc než dostatečně vzdělaný a poučený celým vývojem italské poválečné kinematografie počínaje řekněme Sicovým ZÁZRAKEM V MILÁNĚ. Až dokumentární kamera, místy opravdu ulicově odposlouchané dialogy, z nichž proudí ne virtuální, ale skutečné italské prostředí bohatnoucího okraje římské periférie, i skvělý výkon Magnani v hlavní roli naznačují zajímavý pohled na kladný příklad společenského vzestupu, na vůli pozvednout se z polosvěta ne mezi milionáře, ale vlastně docela normální slušné lidi. Metody, které matka volí, sice tu a tam páchnou víc než je zdrávo, ale ze svého původního záměru nic neslevují. Zhruba ve dvou třetinách filmu, který dospívá ke kýženému happy endu (plačící matka při pohledu na syna-číšníka roznášejícího pizzy) se doposud jasný příběh náhle láme. Vypadá to tak, jakoby se Pasolini-režisér chtěl pomstít Pasolinimu-scénáristovi za matčin hanlivý výrok o komunismu v synových názorech (motocyklová scéna). Od tohoto okamžiku se námět i scénář s režií degeneruje do tklivého, tradičně komunistického rádoby sociálního kvilu, který se negativisticky snaží ignorovat nesnadné cesty života směřující k vzestupu, vzmachu a vrcholu. Kvalitu tohoto díla tak nakonec zachraňuje již vyzrálé Pasoliniho řemeslo, navíc umocněné, jak tu iiž bylo uvedeno, sugestivní hudbou. MAMMA ROMA díky tomu zůstává zralým klasickým dílem končícího vrcholného období italského neorealismu, malým obtížně postradatelným polodrahokamemm, který syrově zachycuje první viditelné známky italského hospodářského zázraku klasického "zlatého" období evropského sociálního státu.(23.7.2009)

  • eraserhead666
    *****

    Zatím "nejnormálnější" Pasoliniho snmek, s nímž jsem měl tu čest. A výtečné setkání, hned z několika hledisek. Pasolini má vždycky čuch na výběr skvělých a talentovaných herců. Ač mi byly dvě hlavní postavy (Mamma Roma a její syn Ettore) krajně nesympatičtí (a snad to byl i záměr?) - jejich herečtí představitelé podali naprosto vynikající a strhující výkon. Stejně tak i někteří ostatní herci a herečky a jejich postavy. Strašně mě zaujaly ty zříceniny v bezprostřední blízkosti klasického sídliště, ten kontrast byl unikátní až nádherný, budu se muset poohlédnout, ke to bylo natáčeno. Prakticky nemám, co bych filmu vytkl, protože všechno v něm má své místo, svůj účel a své opodstatnění. Již tak oblíbený Pasolini si u mě svou pozici jen a jen posilnil.(11.4.2012)

  • Radko
    *****

    Túžba zariadiť synovi šťastnú budúcnosť, odlepiť sa zo spoločenského dna a všepohlcujúca materinská láska v protiklade so snahou mladosti po voľnosti a citovej nepodmienenosti sú dominantnými motívmi. Predstava matky o pozdvihnutí sa spočíva v túžbe patriť medzi strednú triedu. Snaženia však stroskotávajú na hraniciach daných minulosťou (nepríjemne sa pripomínajúci pasák), rodovým predurčením (Mamma Roma spomína svoj rodokmeň zložený zo zločincov, kuriev a šmelinárov) a zároveň prísnym oddelením tried, ktorých sociálne postavenie je vopred dané a ťažko prekročiteľné. Zovretý svet pasoliniovského rozprávania rozohráva na pôdoryse antickej tragédie neveselý príbeh zo sociálneho dna. Atmosféra poetických obrazov predmestí Ríma zvýrazňuje smutný kontrast medzi uzavretosťou betónových sídlisk a voľnosťou prírody. Tieto obrazy, podfarbené úžasným hudobným sprievodom (Vivaldi, Donizzeti...), vytvárajú až hypnotické ladenie filmu. Spolu s príznačným výzorom predmestských flákačov a halasným smiechom hrdinov v situáciách, kedy sa rehotom skôr prekrýva bezmocnosť a bolesť, divák, poznajúci niečo z tvorby režiséra, spoľahlivo rozozná jeho štýl. Za zmienku stojí životom prekypujúci herecký výkon matky – levice v podaní Anny Magnaniovej. Pozn. Jeden z motívov filmu – snaha ukázať, že človek je od počiatku závislý od spoločenských podmienok, v ktorých vyrastá, a je temer nemožné opustiť postavenie dané touto predurčenosťou, rozpracoval v 70. Rokoch, v trilógii, začínajúcej skvelým románom Let do srdca nemecký spisovateľ Günter Herburger.(16.2.2006)

  • gudaulin
    ****

    Mamma Roma je zralejší film oproti Pasoliniho prvotině Accattone, ze které bylo cítit až příliš velké okouzlení světem prostitutek a pasáků. V tomhle filmu už Pasolini ukazuje spíš tu odvrácenou stranu života na okraji velkoměsta i společnosti. Jeho hrdinové jsou ukázkou naivních snů a bolestné neschopnosti překročit hranice své společenské třídy a svého postavení. Film je depresivní nejenom tím, že ukazuje paneláková ghetta bez náležité infrastruktury za hranicemi lepších čtvrtí, vyžilé prostitutky, samolibé pasáky a chudé obyvatele periferie, ale i samotným příběhem, který končí tragicky. Celkový dojem: 75 %. Pasolini opět nezapře své levicové přesvědčení, když se svými hrdiny ze dna lidské společnosti při vší jejich nedokonalosti sympatizuje a zbytečně jejich skutky nemoralizuje.(3.10.2008)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace