Loni v Marienbadu

Loni v Marienbadu je naprostý unikát a přelomová záležitost v historii kinematografie. Alain Resnais nabourává veškeré filmové konvence a originálně vytváří mrazivou obrazovou koláž, kterou jsem v podobném provedení ještě neviděl a na snímek z roku 1961 hlavně vůbec nečekal. I přesto se k filmu nehodlám "patolízalsky" postavit a bezmyšlenkovitě ho adorovat. Obrazově a zvukově je bez diskuze poutavý, ale obsahově se jedná o šíleně repetitivní omáčku, která mě velmi rychle přestala bavit a zajímat, resp. bohužel jsem ani nezvládl dokoukat. Zbožňuji babrání se v detailech a hledání symbolismu, ale Loni v Marienbadu mi silně nesedlo a po prvotním nadšení se brzo dostavila ubíjející nuda. Poeticky pojatá narace mi přišla velmi plytká, nezáživná a nic neřešící. A že to měl být záměr? To se na mě nezlobte, ale k čemu je fascinace bez načrtnutého prostoru pro fantazírování? Ale nikoliv jasně vyložené karty, to přece od artovek není vždy třeba. Totálně povrchní pseudointelektuální záležitost, která se tváří jakože ne. (13.01.2016)

Ingmar Bergman se v roce 1961 potkal s Davidem Lynchem a natočili společně film, jinak to nevidím. Viděl jsem už něco přes tisíc filmů, ale tento je naprosto jedinečný. Vůbec nevadí, že v podstatě nemá příběh, protože atmosféra hotelu plného přízraků je tak hutná, že si úplně vystačí sama o sobě. Když přihlédneme (ale jen lehce) k roku vzniku, není od věci označit Loni v Marienbadu (skvělý název!) za geniální film. (18.10.2010)

Líbilo se mi to. A to hlavně po filmařské stránce. Uchvacovaly mě už jenom ty obrazy, které jsou skutečně jenom lehce rozpohybované obrazy - např. hlavní dvojice jde místností a okolo nich je spousta lidí, která zde jen stojí a pózuje, nic víc, ani se nehnou. A takových scén je tam mnohem víc a vlastně je to založené hlavně na hlavní dvojici, vedlejší postavy jsou jen pozadím. Taky celý ten film má zvláštní atmosféru, která je opravdu až snová a popravdě mě začala nudit až ke konci, jinak ne. Hodně se mi líbily i ty dialogy, co neměly ani začátek ani konec, ale byl z nich řečen jenom prostředek. Experiment je to opravdu dost zajímavý a i když jsem mu původně chtěl dát jenom silné 3* (vadí mi tam, že to nemá ani minimální děj), ale nakonec ty slabé 4* klidně dám. Totiž, experimentální filmy se hodnotí podle jiných kritérií, než normální. Slabé 4* (26.02.2020)

S tímto filmem mám podobný problém jako s autorovým přechozím dílkem Hirošima, má láska. Ano, Resnais opět nabourává stávající narativní postupy, ale ... přece jen kvůli tomu, že je něco přelomového nebudu film nadsazovat. Tento film není pro každého. Kdo nemá nervy na věčnou symboliku a věčné "kde nic tu nic" měl by se poohlédnout po něčem jiném. (10.07.2009)

Jednoducho mám rada Resnaisovu hru s pamäťou, jej zavádzaním, čo ovplyvňuje nedôveryhodnosť rozprávača. Viem, je aj veľa iných, ale navyše sa mi páči jeho "vysoká" estetickosť, či ako to nazvať. Na druhej strane, Providence je v smere vrstvenia rozprávačov premakanejšie a Hirošima je Resnais tenkrát poprvé. :). (06.04.2010)