L'Année dernière à Marienbad
L'anno scorso a Marienbad
Vlani v Marienbade
Last Year at Marienbad
Last Year at Marienbad
Last Year at Marienbad
Režie:
Alain ResnaisScénář:
Alain Robbe-GrilletKamera:
Sacha ViernyHrají:
Delphine Seyrig, Giorgio Albertazzi, Sacha Pitoëff, Françoise Bertin, Françoise Spira, Luce Garcia-Ville, Pierre Barbaud, Jean Lanier, Alan Edwards (více)Obsahy(2)
V honosném barokním hotelu muž přichází na setkání se ženou, které jí přislíbil před rokem. Žena si však na slíbenou schůzku nevzpomíná a vytrvale ji popírá. Muž se tedy v labyrintu z mramoru a zlata snaží vdanou ženu přesvědčit o jejich setkání a znovu ji dobýt. V okázalém sídle, kde neexistuje čas ani prostor se odehrává mysteriózní surrealistické drama založené na hře s realitou, sny a představami. (Marienbad Film)
(více)Videa (2)
Recenze (137)
Loni v Marienbadu s sebou přináší velmi rozporuplné reakce. Bez hlubší analýzy dle mě nelze mluvit o jeho přímém rozuzlení, natož pak o pochopení. Což je ovšem jen klamná hra na líné diváky. Alain Resnais a spisovatel Alain Robbe-Grillet se se záměrem obohatit prostředky filmové řeči pustili do cíleného podvracení úlohy vypravěče a budování narativní nespolehlivosti. Jejich dílo se pohybuje na hraně mezi sny, realitou, pravdou a lží, jež lze ovšem jen velmi těžko rozlišit. Konverzační hra paměti a střípkovitých vzpomínek přináší spoustu působivých okamžiků - především ryze výtvarného charakteru. Z formálního hlediska mi Resnaisův film v lecčem připomněl Démanty noci Jana Němce, byť zatímco Němcův film nespotřebuje v podstatě jediné slovo, Loni v Marienbadu je na dialogu (často nesimultánním) postaveno. Nemám nic proti existenciálnímu bloudění a surrealistickým náladám ve filmu, avšak u Loni v Marienbadu se nedostaví nejen náznak pointy, ale ani potřebné emoce, které jsou pro mě v těchto dílech často zásadní. Co ve mně ovšem film vyvolal, a co tvůrcům v žádném případě nemůžu upřít, jsou otázky; ať už ohledně fabule, tak zejména o konstrukci osnovy. Resnais a Robbe-Grillet v mých očích zkoumají subjektivní zrcadlo lidské osobnosti, utvářejí vlastní, snový svět, v němž neexistuje nic chronologického ani logického. Doslova popírají racionální uspořádání a stav věcí. Dalekosáhlé popisy prostředí, citových výlevů a ozdobných detailů, které si hlavní hrdinka již stejně nepamatuje (možná ani pamatovat nemůže?) jako celek záměrně porušují dostatečně silnou strukturu, podle níž by se divák mohl orientovat. Z mého pohledu by Loni v Marienbadu slušela daleko čistší a prostší forma vyprávění – tedy držení se žánru na půdorysu stylové emociální detektivky s napínavou atmosférou, která v magickém prostředí barokního hotelu houstne každou minutou; popř. jako cesta k pronikání do kontur fikčního světa. Podotýkám, že jsem se na tento legendární snímek velmi těšil a plánoval jsem se (ještě před uzavřením kin) vydat na jeho obnovenou premiéru. Cítím tedy trochu zklamání. Film prakticky nedokázal udržet mou pozornost a myšlenkami mě nutil stále odbíhat jinam, nedokázal jsem ani nasát jeho atmosféru, ani si všímat potřebných vodítek. Určitě v budoucnu zkusím Loni v Marienbadu zhlédnout znovu a pokud ve mně zanechá větší dojem, pokusím se ho podrobit delší analýze. Význačné dílo moderní kinematografie to totiž bezpochyby je. 65%. ()
Marienbad tímto jmenuji nejnudnějším místem filmové historie. Z úcty k neotřelým narativním experimentům a loudavé, prostorově nesvázané kameře hodnotím zlatou střední cestou, ale zároveň s obrovskou výstrahou všem, kteří si film zamilovali pro autentické zprostředkování děje a emocí - tohle není umění pro nás, zaplaťpánbůh... ()
Film založený na čisto emocionálnej báze. Nemusíte ho pochopiť, stačí ho prežiť. Varianta č.1: (myslená ako fór) Resnais oslovil dievča známym klišé "Už som Vás niekde stretol". Nefungovalo to, má z toho nočné mory, tak natočil o nich film. Varianta č.2: (tiež fór, ale niečo podobné by som si pozrel v Nolanovom podaní) Rovnaké postavy žijú v paralelných vesmíroch, dostali sa na báze superstrún do nejakej slučky, kde sa medzi nimi pohybujú, každý má tri verzie a v každom vesmíre sa scéna odohrala inak. Varianta č.3: (celkom reálna) Hlavné postavy sú mŕtve, nachádzajú sa v posmrtnom svete, kde neexistuje čas ani priestor a muž si odváža svoju lásku preč. Minulý rok ju žiarlivý manžel zabil a on spadol z múrika a umrel. Varianta č.4: (reálna) Príbeh sa odohráva v mysli hlavnej postavy, kde platia podmienky ako v posmrtnom svete varianty 3. Vedľajšie postavy sú imaginatívne. Postrehy: X a M hrajú hru, z pohladu X vidíme na stole obrátený kríž , z pohľadu M kresťanský. A raz predstavuje anjela v bielom, raz démona v čiernom. Jedna postava na začiatku filmu levituje. V jednom zábere je v pravom rohu obrazovky mucha a možno predstavuje kľúč k tajomstvu filmu. ()
Osobně velmi silně nenávidím takovou tu reakci ve stylu, že se někomu nelíbí film a ten druhý mu na to následně odpoví, že se mu ten film nelíbil, protože ho nepochopil. Existují ale ve skutečnosti opravdu filmy, které jsou z větší části některými diváci nepochopeni právě proto, že jsou možná až příliš moc komplikované a s tím následně nepochopené. Jeden z příkladů takových filmů je poté zcela jasně vrchol (nejen) francouzské kinematografie Loni v Marienbadu, který ale osobně shledávám jako jeden z divácky nejnáročnějších filmů všech dob a pokud zrovna v tomhle případě film nezaujme tak to v tomhle případě musí být zcela určitě jenom kvůli nepochopení. S dílem francouzského režiséra Alaina Resnaise se to má tak, že je to skutečně hra s divákovou pozorností a s ní spojený je poté také celý výsledný zážitek. Zároveň Loni v Marienbadu zásadně zbouralo jakákoliv dosud zavedená pravidla lineárního vyprávění a vlastně neobsahuje nějaký charakterní vývoj postav nebo ve finále vlastně nějaké jasné uzavření všeho toho se po celou dobu hodiny a půl odehrávalo na plátně. A přesto je to v tomhle případě jedno! Loni v Marienbadu je především film se silným vizuálním podáním a také silným emocionálním dopadem. Scenárista Alain Robbe-Grillet za mně vytvořil jeden z nejvíce působivých romantických příběhů všech dob a zároveň romantický příběh strašně netypický. Libovolný záběr kameramana Sacha Viernyho by šlo vypíchnout a i kdyby se vypnulo veškeré audio a jen se hltali Viernovy dokonalé obrázky tak by šlo o vrchol filmové tvorby. Vierny skvěle vyvolává mírné pocity klaustrofobie z víceméně uzavřených prostorů a zároveň stěžejní hotel a ostatní lokace prodává v naprosto fenomenálně nádherné formě. Nemá ani cenu rozebírat jeho velmi očividně komplikované práce s nasvícením či stíny, protože se tenhle fenomenální kameramanův výkon prostě nejde popsat ale musí se vidět. U Loni v Marienbadu je ve finále zcela jedno, že nevíte jak se postavy filmu jmenují a jaké mezi sebou vlastně ve skutečnosti mají vztahy. A vědět to nejen nemusíte ale především nesmíte, abyste si vše vyložili po svém. Můžete přijít se závěrečným scénářem, který se drží co nejvíce při zemi to jde ale také i s verzí, která obsahuje mysteriózní prvky. Vzhledem k typově bravurnímu castingu je poté nejmenování jmen hlavních postav opravdu nepodstatné. Především se ale musí Loni v Marienbadu věnovat strašná pozornost. Velmi vzdáleně jde Loni v Marienbadu přirovnat k aktuálnímu Tenetu. Pokud divák jen na chvilinku vypne mozek tak se mu může veškeré dosavadní vnímání rozsypat jako domeček z karet, na rozdíl od Tenetu ale Loni v Marienbadu skutečně následně jde pobrat ze všech různých směrů. Několikrát se dočkáme opakování stejných momentů z různých úhlů, jen proto aby zrovna divák mohl počítat s případnou variantou A, B, C, D nebo E. V tomhle ohledu je Loni v Marienbadu na první pohled velmi vstřícný, na ten druhý se ale opravdu nevyplatí koukat na něj jenom jedním okem. Loni v Marienbadu je zcela právem brán jako jeden z vrcholů filmografie a celkově zásadní milník, který v roce 1961 opravdu posunul dosud známé filmové poměry o kus dál a ukázal, že se někdy opravdu nevyplatí sledovat film s vypnutým mozkem. Pro fanoušky náročnějších filmových zážitků a především opravdových filmových klenotů jde ale o jasnou povinnost, která jim velmi pravděpodobně nadělí dárek v tom, že si uvědomí, že zas tolik výborných filmů vlastně v životě asi neviděli......... () (méně) (více)
Přelomový, skutečně moderní film, který rozbíjí klasicky strukturovaný narativ a sebevědomě se dává všanc různým výkladům. Poskytuje záměrně matoucí a nedokonalá časová vodítka, takže prezentovaný syžet je možné upravit do mnoha fabulí. Takové dílo je nesrozumitelné pouze pro ty, kteří chtějí mít jasno, požadují jednotu výkladu a nepřistupují na to, že by smysl díla mohl být v samotné interpretační hře. Ano, je to trochu l´art pour l´art, věkem to trochu schází a zdá se to být tezovité, ale jako východisko k novému využívání potenciálu filmu, je Loni v Marienbadu nezastupitelné. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (14)
- Scénář k filmu napsal francouzský spisovatel Alain Robbe-Grillet, který psal současně se stejnojmenným románem. Takže film a kniha se téměř shodují. (contrastic)
- Režisér Alain Resnais o svém filmu řekl: "Rád bych vytvořil film, který bude vypadat jako socha a znít jako opera." (raininface)
- Téměř polovina filmu vznikla ve filmových ateliérech. Exteriéry, zejména park, byly natočeny na zámku Nymphenburg u Mnichova v Německu. (SeanBean)
Související novinky
Letos v Marienbadu
V srdci malebných Mariánských Lázní se v termínu od 28. do 31. srpna 2019 uskuteční již čtvrtý ročník Marienbad Film Festivalu. Poklidné lázeňské město přivítá na konci prázdnin festival zaměřený na… (více)
Reklama