Noc a mlha

Kdo nikdy nebyl například v Osvětimi, konkrétně ve vyhlazovacím táboře Birkenau, nikdy neucítí tu děsivou atmosféru ohromného prostranství, kde se konala ta největší zvěrstva jakých se člověk na člověku může dopustit. A dokument zážitek z "procházky" ještě více umocní...Zvíře zabíjí pro přežití. Člověk zabíjí z chtíče, zábavy a touhy po moci. Kdo je potom lepší? 100% (15.06.2008)

Esejistická cesta skrze paměť kolektivní viny. Paměť, která je vědomím. Pozvolný pohyb (proslulá "resnaisovská" jízda) prostorem plynové komory, podél zdi bývalé věznice, kolem ostnatého plotu či latrín - tedy konkrétních předmětů a míst s neodlučitelnou minulostí - přivolává útržkovité vzpomínky-obrazy, které mají podobu hrůzných dokumentů doby; černobílých fotografií a filmových záběrů. Utrpení trvá nadále, bude rezonovat navěky, napříč labyrintem času, jehož plynutí nedovoluje zastavení, neboť by znamenalo okamžitou smrt. I po letech je stále přítomno v plevelem zarůstajících ruinách táborů, které se pro nás staly znaky nejhlubšího utrpení. Unikající přítomnost je kontaminována minulostí, která prodlužuje a udržuje bolest v budoucnosti... Je možné (ne)zapomenout? (20.04.2011)

Noc a mlha představuje dnes už dosti známé záběry z koncentračních táborů a ukazuje tak realitu tamnějších hrůz, která v padesátých letech - ještě deset let po válce - nebyla mnohým známa (ačkoli příležitost diváci dostali např. už v roce 1945 ve Wilderových Mlýnech smrti). Děsivost Resnaisem editovaný materiál neztrácí ani po letech, ačkoli sílu pramenící z němého úžasu už trochu ano. Připočteme-li naprosto nevhodně zvolený hudební doprovod (stejně tak by šel použít rozjuchaný swing), působí snímek spíše jako dobová než nadčasová záležitost. (23.08.2016)

Renomovaný francúzsky režisér, Alain Resnais, UKAZUJE desať rokov po skončení 2. svetovej vojny, bez servítky, bez akejkoľvek hlbšej cenzúry, koncentračné tábory so všetkým, čo sa ich týka, s tak sugestivnou odozvou, že 30. minút, úplne a bohato stačí, aby sa každý človek mohol zamyslieť nad niečim, pri čom, rozum ostáva stáť, systematická mašinéria, ktorá LIKVIDOVALA ľudí v tak veľkom množstve, že 6. miliónov, až 9. miiónov židov sa stali obeťami šialenej nacistickej, nenásytnej - IDEÓLOGIE. Ku dokumentu, som sa dostal, nezištnou náhodou, táto VEC, sa umiestňuje na najvyšších priečkach s tématikou - Holocaustu, ak nerátam i film - Saulov syn, tak najsilnejšia výpoveď na túto tému, v niektorých dokumentoch, by som našiel obrazy s Resnaisovho krátkometražného snímku Noc a hmla, ale nikto nepristupuje tak dôkladne s analýzou, ako tu. Okrem toho, v dlhých záberoch, sa kamera pohybuje vo farbe, po miestach, kde sa to všetko odohralo, do toho, sú zakomponované archívne zábery i fotografie, na ktoré sa veľmi ťažko pozerá... (29.04.2016)

Nekompromisní a nevybíravý pohled na zrůdnost koncentračních táborů je jedním z nejotevřenějších dokumentů, který se nebránil zobrazit i pravdivě šokující fakta. Resnais prokládá černobílé nacistické záběry s barevnými pohledy na opuštěné baráky v Auschwitzu a ptá se po příčinách (aktérech) tohoto nelidského soukolí. Prostřednictvím vypravěče Michela Bouqueta se dozvídáme o ďábelsky propracovaném systému koncentráků, jenž pro vězně tvořily drastický svět ve světě, přesněji peklo na zemi. I dnes působí fotografie na vyhublé kostry zajatců či masové hroby doslova příšerně. Nedivím se, že deset let od skončení druhé světové války vyvolal tento dokument u řady lidí odmítavý postoj. Mnoho z nich totiž stále netušilo, jaká zvěrstva museli podstoupit mnozí z nás. (30.01.2005)