Režie:
Yves RobertHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Benoît Martin, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Provence 1895, městečko Aubagne. Malý Marcel vzpomíná na své dětství. Noří se do vůní, barev a bezstarostnosti mládí, kdy jako malý chlapec chodil za tatínkem do školy a sám se tak naučil psát, vzpomíná na své blízké - na svou maminku, krásnou a veselou ženu, na svou tetu Rózu a jejího bonvivánského muže Julese. Když mu byly tři roky, odstěhovali se na předměstí Marseille, kde jeho tatínek získal místo učitele. Ale ze všeho nejvíc mu učarovaly prázdniny, které rodina trávila v kopcích Provence, v nádherné divoké přírodě, kde malý Marcel chytal motýly a cikády, kde se učil poznávat květiny. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (89)
Marcel Pagnol by si mohl rozumět s Otou Pavlem. Tatínkova sláva je nostalgickým oživením rodinného alba a spolu s ním i starého světa. Vzpomínka na opravdovost dětství, které je šťastným řízením osudu spojené s únikem z města na celé dlouhé prázdniny. A i když i ty jednou skončí, v srdci už něco zůstává. A i tady je postava uctívaného tatínka, který je svými chybami v očích vypravěče spíš zlidštěn a o to víc milován. Vlastně Smrt krásných srnců by se taky mohla jmenovat Tatínkova sláva a ten název by naprosto seděl. Kolorit Provence na začátku 20. století, dobří herci a jemný humor. ()
Krásný návrat do dob, kdy lidé byli ještě lidmi. Kdy to nebyly jen pahýly z lidí zbylé, urputně mačkající své ubohé chytré telefény, nemajíc na nic a nikoho čas, nemajíc si co říci. Vtipně to vystihuje sám Tatínek "stroje nám ušetří práci, pracovní doba se zkrátí, bude více času na rodinu" - jo, Tatínku, tak to dávno není pravda, byla to naivní představa všech (konstruktérů). A sic jsem za lov endemických druhů, který prostě nemohu s mou náturou vydýchat, nechtěl dávat plný počet, nakonec ho dát musím. Celá pasáž s Lilim je totiž naprosto dokonalá - nádherná, klukovská, opravdová, čirá, ryzí, výborná, skvělá a nejlepší. Prima komentář: Enšpígl :) ()
Provence, která se stala inspirací pro Pagnolovu tvorbu ve filmu o dětství na základě první části Pagnolových slavných memoárů. Základy jeho tvorby jsou tu jasně k rozeznání a navíc se to celé nese v sympatickém duchu nezkaženého bezstarostného dětského pohledu na svět, čímž to nejednou připomene Mikulášovy patálie (i konkrétními detaily); dokonce tak moc až jsem si říkal, jestli se Goscinny u Pagnola přímo neinspiroval. ()
Francouzský film a jeho neopakovatelné kouzlo, lehkost i humor, pro nějž ho miluje mnoho diváků. A který by mohl být jedním z nejtypičtějších než právě Tatínkova sláva podle slavného románu Marcela Pagnola,který číst je požitek. Myslím, že film se se ctí vyrovnal s knižní předlohou a krásná krajina Provence mu dodala skvěle vizuální podobu. Je to film plný slunce, pohody i neopakovatelné atmosféry, která panuje v rodině pana učitele. Zobrazuje prostý venkovský život počátku 20. století a konečně i přátelství mladého Marcela s vesnickým chlapcem Lilim z Bellons, jakož i rivalitu jeho otce a strýce Julese, který tráví prázdniny společně snimi na malé usedlosti v kopcích. Pro neopakovatelnou atmosféru dětství, dobrou režiii i herecké výkony dávám 5 hvězdiček a zároveň už dlouhou dobu sídlí tento film v mé TOP 10. ()
Pravdou je, že knižní předloha Marcela Pagnola byla nepřekonatelná, její úrovně film prostě dosáhnout nemohl. Ale přesto se o to tvůrci velice sympaticky pokusili a výsledek, jehož dosáhli, předčil má očekávání. Krásný lyrický příběh s poměrně nenáročným, ale o to procítěnějším dějem, se mi vryl nadlouho do paměti. Film se dočkal volného pokračování s názvem Maminčin zámek. ()
Galerie (33)
Photo © TF1 Films Production
Zajímavosti (1)
- Při výuce zeměpisu naříká tatínek nad tím, že Alsasko-Lotrinsko již není součástí Francie. Tehdy po prohrané prusko-francouzské válce bylo A.-L. skutečně připojeno k novému Německému císařství. Francie jej získala zpět po první, resp. po druhé světové válce. (junxi91)
Reklama