Evangelium sv. Matouše

Hvězdičkově nehodnotím, opravdu nevím, jak se k tomu postavit. Vizuálně velmi působivé dílo, ale celkově jsem byl zklamán. Čekal jsem víc než strohé, statické předvedení textů Matoušova evangelia. Začátek filmu se mi velmi líbil (jakoby se snažil postihnout hranici mezi realističností a snovou legendárností příběhu o Ježíšově narození, Mariina až provokativní obyčejnost, Josefova nedůvěra, zoufalství, pak přijetí andělova vysvětlení, potom silné setkání Ježíše s Křtitelem). Pak už to byla strašná nuda (nehodnotím slovní obsah, který znám z četby Bible) a nedokázal jsem přijít na to, proč to Pasolini vlastně točil. Některé scény (např. činnost Jana Křtitele) jakoby záměrně kopírovaly kýčovitou katolickou svatoobrázkovost, někde je impozantní zveličení statického stylu tradičních "pašijových her", ale ani s těmito dojmy si nevím rady. Posledních pár vteřin celého filmu na mě působilo strhujícím dojmem a věřím tedy tomu, že chtěl autor vyobrazit Ježíše především jako sociálně burcujícího kazatele. To se mu celkem povedlo a nemá cenu o tom s filmem diskutovat, je to prostě jeho pohled. Ale celé to přebíjí nuda, která mě po celý film mučila. I přesto považuji tento film za poctivou, umělecky zajímavou osobitou výpověď o dávném kazateli, který se stal jediným Bohem naší civilizace - a "bezbožník" Pasolini mu prostě jen dává slovo, protože si myslí, že stojí za to ho slyšet. Ostatně domnívám se, že tak pokorný a tak účinný "mediální servis" poskytl tomtuto Slovu za celá staletí jen málokdo - ať už byl Pasoliniho záměr jakýkoli. A jako kuriozitu se nestydím přiznat, že nejsem ani schopen rozhodnout, jestli chce tento film Ježíše, případně křesťanskou zvěst o něm, předvést jako "to zlé" nebo "to dobré" nebo obojí ve vzájemné opozici. Tuto svou neschopnost ovšem neváhám přičíst filmu na vrub jako jeho velký klad. Určitě si to někdy pustím znova. Záměrnou strohou doslovnost trochu kazí český překlad názvu (správně "Evangelium podle Matouše"). (24.03.2011)

Původně jsem chtěl dát jen 3*, ale jelikož v tomhle odvětví mám hodně velkou mezeru a tak moje hodnocení není zcela objektivní, tak dávám i tu jednu navíc. Pasolini má u mě tu smůlu že když točí 2 hodinovej film tak mi přijde že se později strašně opakuje, at jde o Sodomu či tadyto, nicméně se mu musí uznat kvalitní režie, prostě umí. Ale jak jsem říkal mám v těhle náboženských filmech mezeru. (17.07.2011)

Spirituální kánon Piera Paola Pasoliniho, jenž si po právu vydobyl přízvisko nejslavnějšího pašijového filmu všech dob. Ježíš je zde v souladu s revoluční náladou 60. let vyobrazen jako výbušný mladík s buřičskými ideály, který káže: Kdo nejde se mnou, jde proti mně! Autenticitě prožitku a dodnes strhujícímu tempu vyprávění vypomáhá zejména ruční, dokumentárně laděná kamera Tonina Delli Colliho, rovněž jako přehlídka neherců včetně Pasoliniho matky v roli Panny Marie. (24.11.2023)

Pasoliniho tvorbu mám veľmi rád. Jednak preto, lebo jeho filmy sú veľmi osobité a zároveň oproti Fellinimu pre mňa pozerateľnejšie. Aj keď obľubujem jeho staršiu tvorbu, prídu mi aj jeho ranné témy a filmy veľmi zaujímavé. Na Evanjelium sv. Matúša som sa chystal už dlhší čas. A pravdou je, že po dopozeraní som bol nadmieru spokojný. Typický Pasoliniho štýl, tentokrát obohatený o krásnu chórovú hudbu. Aj keď sa jedná o menej provokatívny film ako jeho následujúce snímky, jedná sa o príbeh veľmi starý a sfilmovaný nespočetne veľa krát. Ale tento príbeh Krista považujem za akýsi prvý výraznejší zárez, ešte pred Posledným pokušením, Ježíšom Nazaretským a Gibsonovým Umočením. Evanjelium sa popri týchto filmoch nestratí a zároveň je ešte filmom talianskej novej vlny - v dobe kedy bola veľmi výrazná. Síce sa nejedná o dokonalé spracovanie ale skutočnosť a biblickosť daných scén je podaná vierohodne a bez výraznejších prešľapov. U mňa spokojnosť. (06.05.2012)

(1001) "Kdo miluje svého otce nebo svou matku více nežli mne, není mne hoden." K filmu toho moc co říct nemám, ale prostě si musím přisadit, že opravdu nemám ráda sebestředné a majetnické lidi. A vůbec celkově lidi, co mají tendence předělávat ostatní k obrazu svému a ty nepředělatelné spálit věčným ohněm. To se mi na tom našem světě líbí, přátelé, že si každý můžeme říkat, co chceme. (28.12.2009)