In America

Velmi působivý snímek. Sheridan ví, jak zasáhnout něčí srdce. Jsou tam úžasné scény, které vás nenechají nadechnout. Při životě vás drží jen kapka naděje a že jich tam je dost. Hlavně scéna, kde otec bojuje o plyšového E.T.ho mě dostala. Sheridan to zdojemnuje přidáváním scén z amatérské kamery, kde je vidět rodiná radost a pohoda. Po celou dobu filmu nevíte, jak film dopadne, ale přesto si budete přát ať jim to vyjde. Rozhodně tento snímek stojí za shlédnutí ať to stojí co to stojí. (12.01.2004)

Melodrama J.Sheridana, jenž se do značné míry inspiroval svou vlastní přistěhovaleckou minulostí, je autobiografií protkanou vlídnou nostalgií po událostech, které v jeho vzpomínkách čas (20 let) odprostil od jejich dřívější syrovosti a bezútěšnosti. Sheridan staví úmyslně do role vypravěče malou holčičku, poněvadž skrz ni může na dřívější ale-stejně-nám-tenkrát-bylo-dobře dobu nahlížet bezstarostnýma dětskýma očima, a omluvit tím svůj často neskrývaný sentimentální tón vyprávění - což mě osobně nevadilo, a to především díky účasti odzbrojujících dětských představitelů a výtečné+krásné S.Morton. Bylo mi s nimi dobře, což je asi to nejlepší, co o tomhle filmu můžu říct. PS: Sheridan ve skutečném životě nepřišel o syna (jak píše POMO), ale o svého bratra! Film není doslovným přepisem jeho životní etudy, ale pouze (leckdy věrnou) výchozí inspirací. (03.01.2005)

Slabé. Že by byl Sheridan po mozkové mrtvici a stával se senilním? Herci nejsou dobří. Scéna, kdy roztomilá holčička zpívá v klobouku pěknou písničku je agresivně sentimentální. Sheridan na nás střílí hollywoodskými pistolemi, ale dost nepřesně a špatně. Konec byl taky bídnej. Skoro jako kdyby to točil Emerich. Takovéhle filmy dávají denně na Hallmarku. Taky mi dost vadila rozháranost příběhu a herci byli někdy opravdu velmi podprůměrní. Laciný kýč. Sheridan má navíc, nebo alespoň měl. (18.11.2004)

„Čo je to transvestita?“ – „Muž, obliekajúci sa ako žena.“ – „Na Halloween?“ – „Stále.“ Škoda hŕstky takmer pozoruhodných dojemných scén (triafanie do E.T. – Mimozemšťana). Je ich škoda na taký mizerný scenár, ktorý poriadne nie je ani o prisťahovalcoch (peripetie v cudzej krajine líči až úsmevne rozprávkovo, bodaj by to takto jednoducho naozaj chodilo aj v realite) ani o smrti blízkeho rodinného príslušníka (a následného vyrovnávania sa s tým). Snímke neprospieva emočné tlačenie na pílu a k oscarovej nominácií za najlepší scenár (!) sa nevyjadrujem. Naopak, nominácie pre Djimona Hounsoua a krehkú Samanthu Mortonovú (obrovská britská posila pre americkú kinematografiu - MINORITY REPORT, KRÁĽOVNÁ ALŽBETA: ZLATÝ VEK, LIBERTIN), sú podľa mňa zaslúžené (potešia aj detské výkony). Zvláštne, že človek, ktorý sa pri písaní scenára inšpiroval vlastnými smutnými zážitkami, napísal také tuctové dielo. (01.08.2009)

Jimu Sheridanovi už asi bylo blbé protežovat Daniel Day-Lewise a tak obsadil někoho pro mě zcela neznámého. Škoda, protože výborně napsanou nosnou roli otce neodehrál Paddy Considine nic moc a tak to zbylo na "tušitelku", dvě skvělé holčiny a černého souseda, a všichni dohromady tvořili takový poetický laskavý mikrosvět v domě plném totálního "dna" a naučili se užívat si v tom irskoafrickém ostrůvku uprostřed chladné Ameriky jeden druhého. (18.05.2005)