In America

Zvláštní film, vytvořený za spolu účasti celé rodiny Sheridanů. Autobiografický film, který asi měl působit jako vlastní výpověd o životě a příchodu do USA. Nelehkých začátcích a hledání přátel všude kde se dalo. Bhužel hodně dojíždí na rozvleklost a nudu. Život nemůže být natolik zábavný aby naplnil film nečím zajímavějším než posláním dětí pro zmrzlinu a dělání jiných :D (05.01.2006)

Otevřeně se přiznám, že se mně koulely slzy po tváři a to zcela nezastavitelně. Vystřídala se tu celá škála emotivních momentů, jak těch mírně úsměvných až po ty hluboce smutné, kterých bylo určitě víc. Už jen ten jeden z prvních momentů, kdy sedí rodina pohromadě a malá Ariel si vylévá svoje srdíčko : "Stýská se mi. Po čem se ti stýská? Prostě tak. Nemám si s kým hrát. Můžeš si hrát se sestrou. Nemůžu, ona má na hraní kameru. A já nemám nikoho, komu bych řekla své tajemství." Celkově to na mě dýchlo takovou osobní smutnou atmosférou, kterou tomu vtiskli svým scénářem všichni tři, JIm, Naomi a Kirsten Sheridanovi. Ovšem nejúžasnější a nejdojemnější byly sestry Bolgerovy, které to hrály tak, jako kdyby před nimi nebyl žádný štáb s kamerou, hlavně malá Ariel v podání Emmy. A na konci to všechno do sebe tak nádherně a přirozeně zapadlo, že pětihvězda je v tomhle případě určitě na místě. A to nemluvím o krásném závěrečném titulkovém songu. (20.02.2013)

Slabé. Že by byl Sheridan po mozkové mrtvici a stával se senilním? Herci nejsou dobří. Scéna, kdy roztomilá holčička zpívá v klobouku pěknou písničku je agresivně sentimentální. Sheridan na nás střílí hollywoodskými pistolemi, ale dost nepřesně a špatně. Konec byl taky bídnej. Skoro jako kdyby to točil Emerich. Takovéhle filmy dávají denně na Hallmarku. Taky mi dost vadila rozháranost příběhu a herci byli někdy opravdu velmi podprůměrní. Laciný kýč. Sheridan má navíc, nebo alespoň měl. (18.11.2004)

„Čo je to transvestita?“ – „Muž, obliekajúci sa ako žena.“ – „Na Halloween?“ – „Stále.“ Škoda hŕstky takmer pozoruhodných dojemných scén (triafanie do E.T. – Mimozemšťana). Je ich škoda na taký mizerný scenár, ktorý poriadne nie je ani o prisťahovalcoch (peripetie v cudzej krajine líči až úsmevne rozprávkovo, bodaj by to takto jednoducho naozaj chodilo aj v realite) ani o smrti blízkeho rodinného príslušníka (a následného vyrovnávania sa s tým). Snímke neprospieva emočné tlačenie na pílu a k oscarovej nominácií za najlepší scenár (!) sa nevyjadrujem. Naopak, nominácie pre Djimona Hounsoua a krehkú Samanthu Mortonovú (obrovská britská posila pre americkú kinematografiu - MINORITY REPORT, KRÁĽOVNÁ ALŽBETA: ZLATÝ VEK, LIBERTIN), sú podľa mňa zaslúžené (potešia aj detské výkony). Zvláštne, že človek, ktorý sa pri písaní scenára inšpiroval vlastnými smutnými zážitkami, napísal také tuctové dielo. (01.08.2009)

To čo urobil eric clapton po smrti syna vo svoj "tears in heaven", to urobil Sheridan vo svojom skoro autobiografickom dielku "In America". Oboje sú príjemným romanticko- sentimentálnym dojákom. Neodporúčam pozerať tehotným diváčkam, lebo na 88 % sa im po lícach budú gúľať slzy veľké ako hrachy. Dej a príťažlivosť filmu gradovala po vstupe čierneho Hounsu do hry. Ale pochvalu si zaslúžia aj obidve malé dievčatá, ktoré hrali veľmi prirodzene a zaujímavo. (25.03.2014)