Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Skvelá Peckinpahovská drsňarina, ktorá mi pripadala ako vzdialená variácia na Bonnie and Clyde. Pomalé tempo ešte viac zdôrazňuje násilnejšie scény (dosť krvavé nielen na rok 74), ktoré o to viac zapôsobia a dajú iný rozmer inak jednoduchému príbehu. Proste takto nejak vyzerá ešte vydarenejší predchodca filmov ako Natural Born Killers či True Romance. (19.06.2005)

Vo veľmi štýlovej, prachom sýtej a vizuálno-zvukovo perfekcionistickej autobiografii S. Peckinpaha vidíme v metaforickej podobe režisérov útek z vlasti a následné maximálne úsilie v podobe zháňania prostriedkov pre ďalšie megalomanské filmy, ktoré producentov stáli veľké náklady. Film okrem hlavnej línie sleduje road movie zápletku vzťahovej ústrednej dvojice odtrhnutej od civilizovanej dôstojnosti, ktorá si hľadá naspäť cestu k sebe. Určite najsilnejšou zbraňou tohto viacžánrového filmu je zvláštna zmes kombinovanej realistickej surovosti, priamočiareho zápalu a zvláštnej atmosféry samoty a zneistenia. Inak veľmi zrozumiteľný a oddychový biják, ktorý vám pri správnom načasovaní a nálade pripraví recept, ako sa vám všetko rozpadne z rúk, pokiaľ pôjdete až ďaleko za hranu znesiteľného [MFF Cinematik, 2018]. (15.09.2018)

Další velice zdařilý film Sama Peckinpaha, který je mnohem introvertnější než cokoliv jiného, co jsem od něj viděl. Zápletka není sice nějak zvlášť nerealistická, ale přesto se film neustále nese v jakési absurdní a paraniodní atomsféře, jakoby v každé pasáži vždy stačil jen krůček k šílenství a deliriu ať již hlavní postavy, či režiséra samotného. V tomto směru film, i přestože tuto hranici příčetnosti nikdy nepřekročí, připomíná dílo Luise Buňuela, či Alejandra Jodorowkého. Čím blíže se Bennyho odysea blíží ke svému konci, tím je tato hranice méně a méně zřetelná. Technická stránka filmu je opět zdařilá, ale vzhledem ke komornějšímu konceptu zde není tolik prostoru pro efekt. Dobrý film, který by měl shlédnout každý fanoušek tohoto režiséra. (16.04.2013)

Snímek, jehož shlédnutí je pro fanoušky Sama Peckinpaha povinností. Počet mrtvol zde sice nedosahuje genocidních rozměrů "Divoké bandy", ale i tak si divák lačnící po explicitně podaném násilí přijde na své. Znalec výše zmíněného proslulého westernu se navíc může bavit srovnáváním výkonů řady herců účinkujících v obou filmech, od předsavitele hlavní role Warrena Oatese (v D.b. Lyle Gorch) po zadavatele titulní objednávky Emilia Fernandeze (v D. b. taktéž hlavní záporák - generál Mapache). Škoda jen že účast Krise Kristoffersona měla tentokrát vpravdě jepičí život :-). PS: CheGuevara na CSFD o Samu Peckinpahovi nejednou píše jako o šovinistovi a alkoholikovi. Inu, pokud budou výsledkem alkoholismu a šovinistických postojů tak skvělé filmy jaké točil tento tvůrce, pak by měla začít řada režisérů přinejmenším chlastat... (Aby sráželi dámy loktem z barové stoličky, to si přece jen netroufám navrhovat :-D). (17.10.2007)

Opět se mi potvrdilo, že mě baví si o Peckinpahových filmech číst, ale ne na ně koukat. Připadají mi rozvleklé a nudné a tady je navíc prakticky veškerá akce soustředěná až do poslední třetiny, kdy hrdinovi hrábne, začne si povídat s mrtvou hlavou a prokillovávat se na vrchol pyramidy, aniž by se ale sám chtěl stát šéfem) a ty první dvě (expoziční a roadtripová) jsou o ničem. I když pobavila scéna, kde jeden z těch drsňáků v baru zničehonic sundá loktem prostitutku. (24.01.2019)