Krtek

Naturalisticky ztvárněná cesta El Topa, jenž se proměnila v alegorii zápasu o vlastní povznesení v koloběhu života, smrti a znovuzrození. [7,5/10] (Panicas) (Barevný /// Produkce: Juan López Moctezuma, Moshe Rosemberg, Roberto Viskin /// Scénář: Alejandro Jodorowsky /// Kamera: Rafael Corkidi /// Hudba: Alejandro Jodorowsky, Nacho Méndez) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (09.02.2012)

El topo je jedna surovo vyvrhnutá abstraktnosť ktorá pripomína sen. Takisto ako pri Holy Mountain to má v sebe dej aj príbeh ktorý je relatívne jednoducho uchopiteľný a to sa Avant-garde tak často nevyskytuje. Hoci je vo svojej podstate jednoduchý ide o nesmierne anomálny, netradičný, nečakaný a do tohoto sveta nepatriaci výjav ktorý v rozprávaní príbehu pokračuje nepochopiteľnou snovou naviazanosťou. Príbeh je rozdelený do troch kapitol..Genesis, žalmy a Apokalypsa. Znie to pomerne biblicky a miestami to tak aj vyzerá ale skutoční kresťania sa s tohto musia od zlosti roztrhnúť kedže ide o veľmi agresívne a miestami nechutné divadlo ktoré iba dráždi vieru svojou explicitnou stránkou. Celí dej sa krúti okolo pištoľníka ktorý putuje zo svojim sedemročným synom na koni. Objaví dedinu plnú mŕtvol a rozhodne sa ju pomstiť. To sa mu aj podarí a tak si za nový cieľ stanový zabiť štyroch majstrov.. Majstri sú veru prisilný oriešok. Neskôr ho zradí jeho milenka a on zamrzne na niekoľko desiatok rokov. Zachránia ho mrzáci ktorý ho odnesú hlboko pod zem a začnú sa k nemu modliť ako k bohovi. Keď sa pištoľník preberie rozhodne sa že ich zachráni a tak začne kopať tunel povrch zeme. Jediné čo by som tu mohol vytknúť je nulová dynamickosť pri strihu. Mám taký pocit akoby to nakrúcali jednou kamerou. Ale ináč sa jedná o surrealistický skvost. (11.09.2014)

Podivná osobní výpověď nevypočitatelného výstředníka, plná náboženské mystiky a symbolizmu, zahalená v naturalistické antiwesternové auře, která v pravdě nebude pro každého. Filmového fanouška potěší na jedné straně pěkné záběry a nápady, jindy otráví chaotická skladba scén nebo herecký amatérismus. Groteskní, kontrastní zážitek, který ve zbytku svého života nechci opakovat. 50% (03.10.2008)

[FOD 2008, LFŠ 2008] „Žádám od filmu to, co většina Severoameričanů žádá od psychedelických drog.“ Surrealistický náboženský western o bezohlednosti, násilí a lidské duši, kde se stejně jako ve Vyměněných hlavách nezapře pantomimická minulost Jodorowského. Jinak Jodorowsky přísně rozděluje násilí na kreativní a destruktivní. On dělá umění. Chtěl dosáhnout osvícení, což vyvrcholilo snímkem Svatá hora, ale i v dalších dílech včetně Krtka se vyskytuje očistný prvek ohně a motiv bájného ptáka Fénixe. Děj moc nehledejte. V Jodorowského filmech se až na zacyklenou Svatou krev jde odněkud někam a na diváka se ze všech stran řítí autorovy alegorické vize, metafory a skrytá symbolika za doprovodu zvláštního zvukového doprovodu a rychle se měnících výrazně kolorovaných obrazů, které při pozorném sledování navozují hypnotický stav ne nepodobný účinkům LSD. (17.03.2008)

Ano, patřím k omezeným idiotům, jak řekl Jodorowsky - komu se film nelíbí, je omezený idiot... vy pětihvězdičkáři jste zase osvícenci noo. Podle mě je film umění KRÁSNÉ. A to je to, co mi v Krtkovi chybělo. Opravdu se nechci dívat se na zvrhlé, perverzní, nechutné, zvrácené a fakt hodně hnusné výjevy. Dělat z tělesně postižených lidí ještě větší postižence a chudáky - jako pardon, ale tohle nemám za potřebí. Dělat ze stařen ještě starší a nechutně perverzní baby, to teda taky ne. Závěrečná střelba je vrchol zvrácenosti. Na filmy se nedívám proto, abych viděla hnus. Krtek mi ze začátku přišel docela nápaditý a originální, což mám ráda - tím myslím první část, kdy šlo o pistolnický souboj. Ale události potom mi úplně celý dojem pokazily. Jodorowsky až moc zatlačil na pilu. Pořád jsem se v tom snažila najít "něco". Jenomže to něco jsem nenašla a zbyl mi jenom ten "hnus". A kvůli tomu jsem celou známku srazila, protože mi to pokazilo celý film. Jednou jsem se pousmála, to přiznávám - při scéně "zázrak", jak si hráli na ruskou ruletu, ale jinak jsem se šklebila a nechápala, proč se režisér najednou rochní v takových výjevech. Bylo to jako kdyby se z lidí snažil udělat co největší chudáky, mrzáky, odporné individua apod. Působilo to na mě asi tak, jako když si někdo stoupne před vozíčkáře nebo postiženého člověka, ukáže na něho prstem, začne se smát na celé kolo a ještě na něho plivne. Tohle je můj hlavní pocit z filmu. Ty dvě hvězdy jsou za první půlku filmu. Ještě jsem asi zapomněla dodat, že kdyby vše skončilo tím, jak El Topo zabil poslední ho pistolníka, tedy spíš, jak pistolník zabil sebe a tím vyhrál, tak film hodnotím výš ;) jde mi čistě jen o ten strašný konec. (29.07.2008)