Krtek

Podobenství o společnosti je rozděleno do několika kapitol, pomyslně pak na dvě části. V první hledá El Topo původce masakru a následně čtyři mistry, s nimiž se chce utkat na život a na smrt, no, chce je zabít, ve druhé se pak snaží pomoci skupině lidí uvězněných v podzemí tak, že jim prokope tunel. Jde ale o jedince různě postižené, jelikož byli v podzemí příliš dlouho a děti se rodily z incestů a svazků několika málo lidí. Jejich touhou je jít do městečka pod horou. To je však zcela dekadentní a rozhodně horší než místo pod zemí. Film příjemně plyne jako řeka, občas se objeví nějaký symbol (např. zrcátko), ale i bez nich je příběh dobře srozumitelný. Dobro a zlo, život a smrt, láska a nenávist. Pro okrajové publikum. (13.08.2021)

El topo je jedna surovo vyvrhnutá abstraktnosť ktorá pripomína sen. Takisto ako pri Holy Mountain to má v sebe dej aj príbeh ktorý je relatívne jednoducho uchopiteľný a to sa Avant-garde tak často nevyskytuje. Hoci je vo svojej podstate jednoduchý ide o nesmierne anomálny, netradičný, nečakaný a do tohoto sveta nepatriaci výjav ktorý v rozprávaní príbehu pokračuje nepochopiteľnou snovou naviazanosťou. Príbeh je rozdelený do troch kapitol..Genesis, žalmy a Apokalypsa. Znie to pomerne biblicky a miestami to tak aj vyzerá ale skutoční kresťania sa s tohto musia od zlosti roztrhnúť kedže ide o veľmi agresívne a miestami nechutné divadlo ktoré iba dráždi vieru svojou explicitnou stránkou. Celí dej sa krúti okolo pištoľníka ktorý putuje zo svojim sedemročným synom na koni. Objaví dedinu plnú mŕtvol a rozhodne sa ju pomstiť. To sa mu aj podarí a tak si za nový cieľ stanový zabiť štyroch majstrov.. Majstri sú veru prisilný oriešok. Neskôr ho zradí jeho milenka a on zamrzne na niekoľko desiatok rokov. Zachránia ho mrzáci ktorý ho odnesú hlboko pod zem a začnú sa k nemu modliť ako k bohovi. Keď sa pištoľník preberie rozhodne sa že ich zachráni a tak začne kopať tunel povrch zeme. Jediné čo by som tu mohol vytknúť je nulová dynamickosť pri strihu. Mám taký pocit akoby to nakrúcali jednou kamerou. Ale ináč sa jedná o surrealistický skvost. (11.09.2014)

Surrealistická vize spravedlivé pomsty, pokušení a očistce s křesťanským, ale i buddhistickým přesahem ve westernovém kabátě. Pistolník s božskými schopnostmi, potom co odbočí z cesty spravedlivé pomsty na cestu násílí, dostává, potom co je zrazen, svou druhou životní možnost a je jen na něm, jakým způsobem ji využije. Avšak kolotoč všude přítomného násilí se začíná pomalu roztáčet. Film je přímo nabitý dusnou atmosférou umocněnou prostředím mexické pouště. Jedna nezapomenutelná scéna střídá druhou. Několik z těchto scén čerpá z děl surrealistů (ukřižovaná ovce, plástve plné medu ve tváři, mrzáci, králičí mistr), jiné jsou umocněny krvavou pointou (zúčtování s plukovníkem, ruská ruleta). U každého jakoby mikropříběhu je umně zvolen hudební motiv (počáteční procházka městem mrtvých, hned následovaná bizarními hrátkami tří pistolníků). Ono, ty mikropříběhy nejsou žádným překvapením, uvědomíme-li si, že Jodorowsky je v první řadě uznávaný komiksový autor. (29.03.2006)

"Dva jsou lepší než jeden, protože pokud jeden spadne, druhý ho může zvednout. Je-li zde jen jeden, není tu nikoho, kdo by jej zvedl." Koncem vše ostatní začíná, je to ale konec začátku? Nebo snad začátek konce? Těžká otázka, ještě těžší odpověď. Jodorowsky zprostředkovává velké množství vodítek k zodpovězení... Divák prochází katarzí skrze postavu (buddhistického) mnicha, kterého si zahrál samotný Jodorowsky (pro někoho možná nudná závěrečná část mě kompletně pohltila). Autor uchopil žánr (spaghetti) westernu po svém, obrátil jej naruby a pro něj typické prvky postavil na hlavu. Prostě filmová onanie par excellence. Alejandro Jodorowsky je úchyl na svém místě a je moc dobře, že na tuhle (kultovní) záležitost získal finance a látku zfilmoval. (26.11.2007)

U El Topa musím víc než kdy jindy uplatnit metodu hodnocení podle pocitů a dojmů, které ve mně vyvolal. Jinak se obávám, že bych byl zahnán do slepé uličky, stejně jako sám hrdina v podání Jodorowského. Ač jsem se urputně snažil pochopit ten film jako celek, obávám se, že je to zhola nemožné (i když osvětě se rozhodně nebráním). Takže přesto, že se odvažuju tvrdit, že interpretací jsem v jednotlivých scénách objevil někdy i několik (ovšem zhruba jen do půlky), ty nemají na výsledek pražádný význam. A proto se slabošsky odvolám na formulku, že v surrealismu netřeba za každou cenu hledat význam, a že film si může člověk užít, aniž by ho plně pochopil. Nicméně, chtělo by to vidět minimálně ještě jednou. Otázka je, jestli i já chci. (13.03.2011)