Reklama

Reklama

Recenze (1)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Od osvědčeného spojení režie Tchernia – v hlavní roli Serrault vždycky očekávám pecku. Od francouzské žánrovky z druhé půlky 80. let raději neočekávám nikdy nic moc. Výsledek dopadl vlastně dle očekávání, neb oproti tomu, co pánové natočili spolu 16 let před tím, je Dobrý den úzkosti skutečně „nic moc“, ale v rámci umělecky bídných osmdesátek je to rozhodně pecka, na kterou se časem určitě rád podívám znovu. Michel Serrault vystupuje tentokrát jako pan Michaud přezdívaný l'angoisse (úzkost), profesionální specialista na trezory, alarmy a jiná bezpečnostná zařízení, nešťastnou náhodou zapletený do loupeže. Z hereckých partnerů zvučných jmen je tentokrát obklopen Guyem Marchandem (s nímž se Serrault potkal již ve Svědkovi a Zhoubném pátrání) a nově Bernardem Fressonem, přičemž Fresson coby policejní komisař si zde s gustem střihl komickou roli přesně toho typu, jaké předchozí dekádu pravidelně vedle Serraulta ztvárňoval Galabru. K nejzábavnějším scénám ale rozhodně patří ty, v nichž vystupuje sám Serrault se Serraultem, tedy skutečný Michaud (obvykle plachý, ustaraný, ve špatné náladě) s druhým, imaginárním Michaudem v zrcadle či ve skle výkladní skříně (který je optimistický, plný života a inspirací k dobré náladě) a vedou spolu vzájemný dialog. Svižná komedie plná vtipu, chytře vložených gagů i několika pěkných režijních nápadů, z nichž ještě lze osobitě zmínit poslední Michaudův vzkaz nasmímaný pohledem na postupně se rozpadající kus zrcadla, odsýpá v dobrém tempu a za pochodu hravé Calviho hudby (...titulní melodie se mu opět povedla, zvláště ty swingové aranže). Škoda jen, že výslední dojem občas kazí typický osmdesátkový look ve znamení tehdejší módy, šílených účesů, občas i blikajících světlel či disco muzikou v pozadí. 75% ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama