Pardon, nezastihli jsme vás

Ken Loach je zpátky na socialistickém koni. V tomto sociálním dramatu ukazuje stres a úzkost normální pracující rodiny ze střední třídy, která se chudák zadlužila, aby se vůbec uživila. Působí to dojmem feudalismu. Jde ale o portrét - pozdní kapitalistický systém posedlém efektivitou. Nakonec film upadá do melodramatu s rodinnýma hádkama. (21.08.2020)

A pritom to zacalo tak dobre - Ryky a jeho familia bojuje s dlhmi od roku 2008. Uz som sa tesil na prechadzku medzi danami, DPH, blizingom ci jak to volaju, nejaka ta hypoteka, chystal som sa na odpisovanie majetku, podielové fondy, gesciu ...... pripadne nejaku tu legalizaciu prijmov z trestnej cinnosti a hovno, hovno. Zas nejaka socialna drama, spomina sa akasi tvrda praca, moznost rozchodit /neviem, ci to je spravny vyraz, nic lepsie a vhodnejsie ma nenapadlo/ novy byznys ..... vynimocne suhlasim s Radek99, uz fakt mi chybalo na konci, len aby im umrelo posledne steniatko ..... Dobry namet len potom sa to utapa v nezazivnom balaste a nic zaujimave film neponuka, ledva 70 % (11.08.2020)

„Abby?“ - „Ano?“ - „Proč to jeden druhému děláme?“ - „To nevím. To vážně nevím.“ Mé druhé filmové setkání s Loachem po výborném snímku Země a svoboda. Ten byl sice o něčem jiném, ale člověku stačí i tyto 2 filmy, aby pochopil, jak je pro režiséra sociální otázka důležitá. V tomto případě divák sleduje realitu průměrného britského páru a dvou dětí snažících se žít v dnešní době. A není to věru příjemná podívaná. Ken Loach klade důraz na autenticitu (pomohl i výběr herců s malými hereckými zkušenostmi) a palčivé problémy střední třídy v Anglii. Nejde však jen o obžalobu kapitalistického systému. Film je i „pěknou“ ukázkou toho, jak můžete dopadnout, když se snažíte naplnit představu „normálního“ života s vlastním bytem, prací, kde jste si sám sobě pánem, ženou a 2 dětmi (neb s výjimkou útoku většina problémů plyne právě ze snahy naplnit všeobecně vnucený model). Stresu, frustrace a průserů postupně přibývá až do hořkého konce, kdy divák dobře ví, že Ricky dělá blbost, přitom ale nemá jinou možnost…za mě solidní 4*. (22.08.2021)

Kapitalizmus prináša najmä ekonomicko-sociálny newspeak orwellovského strihu. Napríklad slovo "živnostník". Každý si má predstaviť odvážneho človeka, ktorý sa rozhodne zarábať si na svoj život vlastným výrobným podnikaním, ponukou služieb alebo obchodovaním. Úpravami predpisov však majitelia firiem dosiahli, že sa môžu efektívne zbaviť pre nich zbytočných poplatkov a odvodov za zamestnancov do sociálneho a zdravotného poistenia. Tiež mu nemusia preplácať dovolenky a iné výluky v práci. A čo stačí spraviť? Jednoducho niekdajší zamestnanci alebo noví uchádzači o prácu budú pre firmu pracovať len ako živnostníci. Fakticky nejde o samostatné podnikanie. Obsah a spôsob práce určuje materská firma, "živnostníci" hrdlačia na základe jej pokynov a noriem. Znevýhodnením sociálneho a zdravotného postavenia sa dostávajú do slučky neustálej práce. Sú z nich otroci, ktorí si musia zarobiť aj na dodatočné náklady, ako zamestnancom im automaticky patriace. Dovolenku preplatenú nemajú. Po zmene ich postavenia na "samostatných podnikateľov" sú im všetky výhody odobrané. Klasická odporná kapitalistická privatizácia ziskov (patriaca podnikateľovi-majiteľovi) a socializácia strát (prenesená na zamestnancov). Všetko s posvätením štátu, ktorý toto všetko v pracovnej legislatíve umožnil. Ken Loach tento marazmus veľmi trefne ukazuje na príbehu jednej rodiny. Končí symbolicky tým, že totálne fyzicky a psychicky vyčerpaný otec s podlomeným zdravím sa za každú cenu rúti do práce. Do práce, pracovať, makať a hrdlačiť. Lebo nemá iné východisko. Postavenie samostatného živnostníka ho totiž totálne dusí. Ako vo zveráku. (13.12.2020)

Křížová cesta snaživého kurýra, kde se zápletka pohání kopanci, devítiocasou kočkou a výhružkami jen proto, abychom se dostali k té vychtěné sociální tezi, zatímco z české zkušenosti víme, jak jednoduše lze stáhnout všechny ty otravné problémy do jednoho, když kurýr spokojeně rozváží balíky na piku. (11.02.2020)