Pardon, nezastihli jsme vás

Tak tu išiel Ken Loach tak ďaleko, že ďalšej svojej sociálnej dráme ani nechcel dodať žiaden ozvláštňujúci, originálnejší prvok, ako boli buď lúpež alkoholu, či negramotnosť v tej najjednoduchšej IT problematike. Sorry, We Missed You je skrátka o normálnom živote normálnej robošskej anglickej rodinky so všetkými problémami, občas sa tu objaví aj nejaká tá radosť, predovšetkým s dcériu a vyzerá to tak, že to manželom funguje aj v posteli, aj keď pod perinu nenahliadneme. Ku koncu ale Lavert situáciu hrotí "aby bolo skutočne o čom" a z vedúceho doručovacej firmy už robí čistého hajzlíka, pričom predtým sa dalo jeho chovanie logicky chápať. No a to sa týka aj istej deus ex machina udalosti, kedy sa veci začnú trochu viac komplikovať a nemám na mysli synátorové blbosti, s teenagermi majú Angláni určite veľké problémy v akejkoľvek spoločenskej vrstve. Som rád, že film skončil tak ako skončil a Loach nám neponúkol ani happy end, ani nezakopal všetkých pod čiernu zem. Svojim spôsobom ide o nezávislejšiu verziu Jokera, len Ricky si poväčšinu času dokáže udržať nervy na uzde a možno aj preto nás tu žiadna revolúcia v spoločnosti nečaká. (21.11.2019)

Vybral som sa na tento film celkom zámerne, lebo mám už nejakú dobu pocit, že som nešťastný - a vedel som, že sa budem dve hodiny intenzívne presviedčať, že môj vlastný život je hotová rozprávka v porovnaní s tým, čo uvidím - teda sondu do každodenného boja o existenciu v kapitalistickom raji - s dlhmi, veriteľmi, bankami, zamestnávateľmi, klientami aj vlastnými deckami... - teda čo žije veľká časť populácie aj toho dnešného, už dávno nie závideniahodného, Západu. (10.09.2020)

Takto autenticky a s tolikou úpřimností umí Ken Loach vyprávět o “obyčejných lidech” a jejich problémech? A takto báječně umí pracovat s hercema? Krásné civilní drama, ve kterém se mají lidi skutečně rádi, přestože procházejí možná největší rodinnou krizí. Vlastně nevím, kdy jsem naposled viděl ve filmu tak hmatatelně zahrané porozumění a podporu dvou lidí, jako zde mezi Hitchenem a téměř neherečkou Honeywoodovou. Komunikace, dialogy. [Cannes] (18.05.2019)

Vedle Karla Marxe neznám podobně tvořivého dělnického zastánce (a co jich bylo!) jako je Ken Loach, ať už je platí kdokoli a platí komukoli. Přes stále více se prosatzující filmy z honosných čvrtí, z honosných domů, s honosnými pracovními kabelami a mundury, hovoří ke mně Ken Loach mnohem srozumitelněji a jasnějí - mám stejný strach, že se kdy mohu dostat do sterilního prostředí buzžoustů stejně jako do brlohů nuzáků najatých na práci dle prekérních zákonů. Ano, prekérnost práce (prekarizace) je jednou z největších zlotřilostí neokapitalismu. Prekérními formami práce se dá přivydělávat, nikoli vydělávat. Při sledování rodinného života Rickyho a Abbie mi bylo mnohdy skutečně úzko (a zároveň slastně, nejsa v jejich kůži). A že film byl natočen podle skutečné události, na to můžete vzít jed, jak by mohl také jinak? Loach má s Maexem ještě něco společného - dovede vždy trefit hřebík přesně na havičku. Loachovi bylo při natáčení 82 let, možná se ho ani nezúčastnil, možná už někdo jiný přebral jeho taktovku. Bylo by to tak dobré... Já bych navíc mezi prekarizace zařadil i různé pracovní dohody vyžadující flexibilitu (teď potřebujeme, teď udělej), různé druhy konkurzů (např. obálková metoda) atd. - atd. až tak, že z obvyklé práce založené na dohodě o práci na dobu neurčitou mezi zaměstanavatelem a zaměstnancem, mnoho nezbude. (28.05.2020)

Človek dúfa, že ak bude poctivo a tvrdo pracovať, tak mu bude dožičená aspoň istá úroveň finančnej nezávislosti. No medzi náročnou prácou a veľkou výplatou niekedy priamu úmeru len veľmi ťažko hľadať... Každodenný boj o prežitie, pracovná rutina - naložiť, vyložiť, ustriehnuť si čas, vypočuť si nepríjemných zákazníkov, v krátkych okamihoch precítiť dobrú energiu za zopár vďačných klientov, počúvať nezmyselné reči šéfa, ktorý vo vás nevidí človeka, ale iba akýsi objekt na zarábanie peňazí. A toto dookola 14 hodín, takmer každý deň. Kedy máte popri tom všetkom čas vychutnať si život? Ricky sa dal na dráhu kuriéra, aby pomohol rodine splatiť dlhy. Jeho manželka robí opatrovateľku ľuďom, ktorí sú na to odkázaní. Prebaľuje, kŕmi, občas si vypočuje neoprávnené výčitky od zatrpknutých klientov. Napriek tomu sa riadi pre mňa neuveriteľne silným heslom: “Správaj sa k nim, ako keby to bola tvoja mama.” Okrem toho majú na pleciach výchovu dvoch detí, na ktorú už neostáva veľa času. No robia, čo môžu. Príbeh, ktorý silne odráža fakt, že keď je vo vzťahu dostatok lásky, podpory a rešpektu, rodina dokáže zvládnuť aj tú najväčšiu životnú krízu. Pretože vďaka týmto hodnotám disponuje neuveriteľnou silou s tým všetkým bojovať. Ak máte radi tvorbu Kena Loacha, určite na film zájdite, pretože dostanete štandardne kvalitnú sociálnu drámu. Režisér sa drží svojej tradičnej šablóny, takže na jednej strane neprekvapuje, no na strane druhej sa filmu nedá nič výrazne vytknúť. Pretože je presne o tom, čo život prináša. (Be2Can, 2019) (10.11.2019)