O makové panence

Na makovém poli pod šeříkem vede živnost nechvalně známý dealer chytrá makovice. O tom že je to darebák, komunista a licoměrník, jakému není rovno by mohl povídat luční koník Vladislav který je již dva roky závislý na kokainu. Hrdinou tohoto kultovního večerníčku je mladý, cílevědomý motýl Emanuel, který na louku přilétá a potkává zde makovou panenku do které se okamžitě zamiluje. V té chvíli ještě neví, že makovou panenku využívá makovice k lokální distribuci opia. Emanuel se stává drogově závislým a jak se jeho závislost prohlubuje, zhoršuje se také jeho zdravotní stav, chátrá fyzicky i duševně ztrácí svůj oranžový cylindr a postupně se propadá až na samotné dno společnosti. Droga už mu vyplňuje celý život a jeho životní příběh spěje k nevyhnutelnému tragickému závěru. (23.12.2006)

Lehce podprůměrný večerníček od jinak mimořádně úspěšného dětského animovaného scénáristy a režiséra. Nevím, ale nikdy mě moc tyto příběhy Makové panenky v červené sukénce tančící mezi květy vlčího máku společně s motýlem Emanuelem nezaujali (možná to bylo jen tím že jsem byl přeci jenom kluk, nebo jsem byl prostě na tyto a jimi podobné příběhy už tenkrát moc duševně a psychicky vyspělí). Připadá mi, jako by byl tento večerníček valnou vetšinou lidí tak trochu možná neprávem opomíjen a zapomenut, ale na druhou stranu si říkám, co by za tento nápad dnešní scénáristé vůbec dali. Netřeba o tom více mluvit, sami víme co poslední dobou vzniká za skvosty a následně běží v naší televizi. (03.09.2006)

V slovenskom znení: Jozef Króner. Dievčatko Makovička kedysi bolo v móde. Poháre, puzzle, leporelá. S odstupom času je nepochopiteľné ako mohla mať taký úspech. Azda pre krásnu postavičku Makovičky s indiánskymi očami a hustými vláskami. Pri postavičke sme s kvalitou začali, ale aj skončili Jedna z nezreštaurovaných častí má dokonca zlú korekciu hlasu s časom... Na digitálnu verziu tohot "kultu" budeme čakať, zdá sa, dlho. (04.06.2010)

Docela by mě zajímalo, jestli někdy někdo podrobil tenhle večerníček hlubší psychologické analýze. Je to celé o jakémsi iritujícím vtahu mezi nemotorou Emanuelem (v podstatě velmi nevýrazná postava) a makovou panenkou. Od počátku počítáme s tím, že tihle dva k sobě patří a mají se rádi. Jenže to je zcela mylné a podsunuté východisko, neboť skutečnost tohoto konkrétního animovaného seriálu má mnohem blíž k životu. Zatímco motýl Emanuel truchlivě sedí na květu a opájí svou hlavu (i s parádní EMO-patkou) depresivními teoriemi, zda je či není milován, Maková panenka se mu neustále camrá s jinými frajery - ať už jde o afrického motýla, chodící žalud, co ztratil čepičku (ehm, dobré jitro, pane Freud), nebo jakoukoli jinou muskulinní entitu. Prakticky v každém díle se panenka nechává s potěšením svádět od ostatních a téměř pokaždé symbolicky podlehne, kterýžto fakt je pochopitelně řešen pouze náznakem, ale při čtení mezi řádky nabývá zcela konkrétní sémantické hodnoty... Přičemž frekvence těchto aktů sexuální nevěry bývá téměř železně pravidelná, takže panenka v červené sukýnce budí v průběhu seriálu velmi frivolní až promiskuitní dojem (až by se dalo čistě vědecky konstatovat, že je to hnusná špinavá děvka). Jenže to je pouze jeden úhel pohledu - musíme totiž jedním dechem poznamenat, že mdlý motýl Emanuel si za své životní útrapy může z valné části sám. Je to zkrátka taková pápěrka ("sisina"), prototyp básníka, který si neumí udržet ženskou, protože má hlavu neustále v oblacích a nedokáže se postavit pevnýma nohama na zem, nebo si nedejbože dupnout. Zmíněná příznačná změkčilost (ještě podpořená depresivní narací Vlastimila Brodského) dělá z Emanuela jednu z nejprotivnějších postav televizních večerníků. To je podle mě celkem kámen úrazu a příčina relativního neúspěchu této televizní série. Děti situaci v podstatě nerozumí: mají před sebou pouze permanentně frustrovanou postavu motýla a jeho mileneckou polovičku, která partnera nechce a vrací se k němu jen proto, aby ho mohla v příštím díle zase zranit... A dospělí tuhle situaci vnímají spíš podvědomě, takže si často ani nedokáží vysvětlit, proč jim večerníček připadá protivný. Tak...teď už to víte a já zavírám dnešní psychologickou poradnu. (03.06.2010)

Galadriel to napsala za mě. Nevím v čem je problém, ale prostě se na tenhle večerníček nedokážu dívat. A to je to jeden z počinů velikána Václava Bedřicha, čtený Vlastimilem Brodským, s hudbou od Jaroslava Celby. A to je bez debat sestava par excellence. Bohužel si jaksi nikdo z těch věhlasných pánů nevšiml, že z hlediska příběhového se jim pod rukama odehrávají strašlivé náznaky čehosi, které nemají pointu a často ani nedávají smysl. No vida, a konečně máme viníka:) 50% (08.04.2003)