Říkání o víle Amálce

Krásná kreslená animace a tradiční milá předloha od Václava Čtvrtka, to jsou největší přednosti večerníčku Říkání o víle Amálce. Jinak je to spíše průměrný večerníček pro nejmenší… holky. Jako kluka v mládí mě moc panenka v šatečkách nebavila. Na první pokus nezaujala ani teď mé děti a nebavila ani mě jako dospělého. Možná je to také absencí humoru a vypravěčem Jiřím Hrzánem, který nikdy k mým oblíbencům nepatřil… slabé tři hvězdy. (23.04.2024)

Musím se přiznat že tenhle večerníček podle knižní předlohy pana Václava Čtvrtka a i všechny ostatní večerníčky podle něj mně nikdy moc nezajímali, a není to jen kvůli naivnímu ději (Děti mají na naivitu právo) je to protože mi celá animace přišla nevýrazná. Ani můj ne moc oblíbený Rákosníček mně tak nenudil, Jiřině Bohdalové nebo Aťce Janouškové nebo Františku Filipovskému  se v dabování večerníčků nikdo nevyrovná. (03.05.2024)

Několik matných vzpomínek z dětství zůstalo, ale teď po opětovném zhlédnutí se nestačím divit! :-) V pátém díle např. dostanou dvě pěnkavy doživotí za to, že neumějí zpívat. Když pominu lehkou nudnost a spoustu logických chyb v příbězích, několik (nechtěně) vtipných animací se tomu musí nechat. O nějakém přínosu pro děti bych ale v tomhle případě mluvil jen těžko. (08.11.2008)

Jedna z nejkrásnějších pohádek mého dětství. S krtečkem asi má nejoblíbenější. Víla Amálka je inteligentní, vždycky všem pomáhá a všechno vyřeší. Jen ve třetím díle se moc nepředvedla. Měla ten mutáček dát raději loupežníkovi. Na tenhle večerníček jsem schopná se dívat ještě dnes a nepřestává mě bavit. Je to prostě moje hrdinka! (18.11.2012)

Evidentně "dívčí" či "holčičí" večerníček nikoliv náhodou většinově neoslovuje mužskou část tohoto fóra. Nese - a tady nevidím výraznější kvalitativně odlišující nebo zvlášť pozitivně působící zvláštní znaky tohoto večerníčkového seriálu - všechny znaky tohoto směru tvorby pro děti a mládež. Vedle nápadité animace k nim patří až maximalisticky podávaná snaha o přiblížení se dětskému vnímání (4-8 let věku), silný, avšak současně tezovitě prostinký příběh, pozitivní pointa a namluvení dialogů předním hercem, v tomto případě Jiřím Hrzánem. Je logické, že podobné věci utví v paměti stále ještě více malého než většího dítěte jen útržkovitě, pokud vůbec. Rozpustilá rozvernost, která příběh oživuje, je přítomna i zde. Ale proto, aby mohla vyniknout, se musíme dívat na dramatickou tvorbu, určenou zejména menším dětem, alespoň poněkud jejich očima. Je zřejmé, že ne vždy je tato snaha úspěšnou. (21.06.2008)