Párty Hárd

Jak kdybyste koukali na zfilmované Martyho frky. Ty jeho dvojsmysly, trojsmysly a více smysly prostě neměly chybu. Navíc v rámci prasáren je to poměrně na pohodu. Udeří to lehce na začátku a pak se to veze přesně v tom duchu klasické Řezničiny. Navíc klobouk dolů nejen před scénářem, ale i před technickým zpracováním. Tohle už je opravdu někde jinde a musím říct, že to v českých luzích a hájích příjemně rozvířilo rybníček. Konečně se tu také děje něco lehce nekorektního a lidi si toho začínají všímat...za mě super. (29.03.2020)

„CHTĚLI BYSTE SI ZAPÍCHAT, NE?...“ /// Vtipný nebo nechutný? NECHUTNÝ! Ty vole, to je píčovina! Jeden se pochcává, druhej sere kdekoliv… To je jako kurva ftipný? Lůzři nakonec svoje „mejdlo“ uspořádaj (někteří i zasunou), ale já jsem vyděšenej, jak čurák před vystrčenou chlapskou chlupatou prdelí. Bože můj! Svět si ten koronavirus zaslouží! (Zlatej Srbskej film!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Život mi votravuje „Poulíček“. 2.) Když vařím, tak kouřím. 3.) Jsem „Řezník“. /// PŘÍBĚH ne HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (05.04.2020)

Jelikož si moje milovaná píchačka od útlýho dětství ujížděla místo večerníčků a kouzelných školek především na Black Sabbathech, Hitlerových manifestech, satanistických rituálech, ráda si na procházkách modelovala obří africký penisy z psích hoven, zbožňovala videotvorbu Al-Kájdy s tipovačkama na celkovej počet uřezaných hlav na konci epizody, často navštěvovala jatka a sem tam si v osobním volnu řezala žíly, není divu, že v dospělosti se jejími nejoblíbenějšími cz tvůrci stali Řezník a Ištván, s nimiž si pohádkově vysnila alespoň jedno vášnivý choroboplodný mrdání uprostřed pitevny. Sbalit mě nebyl až takovej problém, já se automaticky zamiluju do čehokoliv s otvorem, stačí aby do mě v Kauflandu u salámů omylem vrazila důchodkyně nebo mi zavolala random operátorka s nabídkou na mikropůjčku, a já už jim s motýlama v břiše nabízím sání mý mrdky z jejich prdele pusou. Řezník má tu výhodu, že na rozdíl ode mě nevypadá jako obtloustlá oběť středověkýho moru a místy připomíná člověka, takže se samozřejmě nepřiposere z každý popelnice na péra jako já. Mladá je s tím smířená a jelikož ho nemůže píchat, tak alespoň navštěvuje všechny jeho akce, koncerty, filmy a já musím povinně chodit s ní, aby jí měl kdo držet pivo. Řezníka jako hudebníka cením, ale jako režisér mě nikdy neoslovil, proto jsem šel včera na promítání do Scaly se značnou nedůvěrou. K mýmu překvapení se Márty vyšvihl a natočil stylovou rakovinu dobrýho vkusu s tím nejmultikulturnějším castingem ever. Z dialogů jsem regulérně odsrával pod sedačky (pro uklízečky: řada 7, sedadlo 5), jen škoda, že to ke konci sklouzlo primárně k vizuálu a hlášek ubylo. V kině byla navíc perfektní atmosféra a úvod i závěr odšeptal sám Martin, čili mladá prodělala několikanásobnej orgasmus a spokojení jsme byli protentokrát oba. Dokonce i Řezníkovi se to líbilo tak moc, že si to pokorně opětkoval. Já mu nechám ještě stupínek na rezervu do budoucna a uděluju čtyři solidní mrdavý pizdy. (06.11.2019)

Řezník jednoznačně naplňuje definici renesančního umělce. Obzvláště, bereme-li jako vrchol renesance období Borgiů, tedy papežské orgie, prcání příbuzných (nejlépe homosexuální), prznění nezletilých ministrantů a bezstarostné cákání morální dekadence do xichtů zaprděných bigotních šosáků. A jako nekorunovaný DaVinci fekálu a Michelangelo parafílií má rovněž neuvěřitelně široký kulturní záběr. Ať už je to jeho něžný a citlivý kreslený tumor, až srdceryvně korektně respektující zejména postižené spoluobčany, mrtvé děti či práva vyhřátých a jiných menšin, jeho recitační kroužek, oduševnělou lyrikou jemně a intelektuálně reflektující nejpalčivější problémy dnešního světa a mezilidských vztahů, či jeho audiovizuální tvorba, nepochybně dojímající všechny ty beznadějně romantické snílky, uvězněné ve světě motýlků a duhy, až k slzám. Slzám zoufalství, frustrace a zděšení, když jim Márty bez skrupulí ukáže odvrácenou hnisavou stranu prdele, napálí jim ta krutá, záměrně přehlížená fuckta, že jednorožci už dávno chcípli a skončili v gothaji, že pravá láska je jen mrdka, rozmazaná po xichtě bezzubého cigánského bezďáka a že opravdové přátelství se prostě neobejde bez laciných lihovin, podomácku pajcovaných psychotropních látek a pořádného hárdkor análu. I jeho poslední počin, mimochodem technicky i režisérsky o třídu výš než ty minulé, je opět rozkošným receptem na nitrák a ránou kladivem mezi oči všem korektním, pokrytecky upjatým zmrdům a dokonale bolestivou sondou do rekta společenské únosnosti. Prostě si představte Srpski film střihnutý Mandragorou, pojatý jako úchylně bláznivou komedii a napěchovaný vytuněnými hraničními Mártyho frky, před kterými kamera skoro neuhne. Něco, jako do perfekce vysoustružená prdel topmodelky pokrytá rozškrábanými strupy od neštovic a HIV lezemi, jako svěží letní ráno u otevřené žluklé žumpy, jako Sixtínská kaple vymalovaná hovny, jako červánky nad úložištěm jaderného odpadu, jako duha po toxickém dešti či jako malebná lesní studánka, po jejíž hladině plave krvavý tuberácký chrchel. A mravokárci nemylte se, tohle nenatočil brutálně modifikovaný pokerovaný stokilový skinhead v latexovém outfitu a s propíchnutým žaludem, nýbrž kultivovaný a sympatický kluk, který to má v hlavě naprosto srovnané a ví přesně, co dělá. Licoměrný Cinezmrd to asi v nejbližším století nevezme, ovšem každé jiné nepřizdisráčské kino by tohle mělo okamžitě začít promítat, minimálně jako edukační video sexuální výchovy pro základní školy, pak už by ty fuckany opravdu nic nepřeqapilo. A xmrti rád bych si na tohle přečetl recenzi pana Špačka. Na posledním kaviárovém swingru jsi všem moc chyběl, Láďo! (22.11.2019)

Asi největší český úlet vůbec. Absolutní nápor gagů od začátku do konce, které na konci vyústí v absolutní hardcore párty, kde jsem až čuměl, jakou má tvůrce odvahu. Otec hlavního hrdiny válel ze všech nejvíc. Bavil jsem se, smál jsem se. Dobré to je.Příběh***, Akce>Ne, Humor*****, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál***, Atmosféra**, Napětí>Ne. 8/10. (21.03.2020)