Párty Hárd

Marty Pohl přinesl svěží větry do žánru české komedie, potažmo rovnou na celé pole české kinematografie. Jeho Párty Hárd rozhodně vítězí nad všemožnými narychlo sesmolenými a zoufale umělými filmy v našich kinech posledních let, a to už z principu tím, že má zkrátka srdíčko, autorský podpis a celou řadu inovativních i šílených nápadů, které se nebojí vystavit na odiv. A ano, je to nejzábavnější český film posledních let, o tom žádná. (26.06.2022)

To je naprosto neuvěřitelný, co dokáže Pohl natočit za pár korun. Co do kvality obrazu nebo střihu to úplně v pohodě snese srovnání s běžnou tvorbou. Od svého prvního filmu udělal velkej posun vpřed. Na fekálnosti a drsnosti humoru neubral, zato příběh dostal i jakous takous linii. Byly tam místa, kde jsem se smál nahlas. Třeba když Pochcánkův otec oznamuje, že kluka čeká léto u Karadžče a pak pět let v srbských milicích. Fór s defekací "on the spot" je taky super, stejně jako samotná party. V pár místech to trochu vázlo, ale v té kadenci vtipů se to naštěstí ztratí. Upřímně myslím, že z Martyho Pohla roste velký talent české kinematografie. (22.03.2020)

Bohužel viděno až po dvojce. Ta je nejen věrně názvu harder, ale taky o mílové kroky ve všech ohledech propracovanější i odvázanější. Oproti ní jednička působí jako na koleně spíchnuté proof of concept video, kterým si začínající tvůrce zajistil zázemí na profesionální produkci. Což přesně odpovídá i realitě. "Party hard" se po zásluze stala undergroundovým fenoménem, ale až s pořádným zázemím Pohl ukázal, čeho je reálně schopný. U jedničky vlastně překvapí, že nejlépe zde fungují gagy s dospěláky, zatímco teenagerská hlavní linie klopýtá a jen marně zkouší s nimi držet krok. Pohl tu vlastně převrací pelíškovské moudro na "Šukání je pro starý. Děcka se jen vypijou.", přičemž zároveň napravuje neadekvátní prcičkovský mýtus, že nejdivočejších a nejzvrhlejších věcí se dopouštějí nadržení teenageři. (10.07.2022)

Řezník jednoznačně naplňuje definici renesančního umělce. Obzvláště, bereme-li jako vrchol renesance období Borgiů, tedy papežské orgie, prcání příbuzných (nejlépe homosexuální), prznění nezletilých ministrantů a bezstarostné cákání morální dekadence do xichtů zaprděných bigotních šosáků. A jako nekorunovaný DaVinci fekálu a Michelangelo parafílií má rovněž neuvěřitelně široký kulturní záběr. Ať už je to jeho něžný a citlivý kreslený tumor, až srdceryvně korektně respektující zejména postižené spoluobčany, mrtvé děti či práva vyhřátých a jiných menšin, jeho recitační kroužek, oduševnělou lyrikou jemně a intelektuálně reflektující nejpalčivější problémy dnešního světa a mezilidských vztahů, či jeho audiovizuální tvorba, nepochybně dojímající všechny ty beznadějně romantické snílky, uvězněné ve světě motýlků a duhy, až k slzám. Slzám zoufalství, frustrace a zděšení, když jim Márty bez skrupulí ukáže odvrácenou hnisavou stranu prdele, napálí jim ta krutá, záměrně přehlížená fuckta, že jednorožci už dávno chcípli a skončili v gothaji, že pravá láska je jen mrdka, rozmazaná po xichtě bezzubého cigánského bezďáka a že opravdové přátelství se prostě neobejde bez laciných lihovin, podomácku pajcovaných psychotropních látek a pořádného hárdkor análu. I jeho poslední počin, mimochodem technicky i režisérsky o třídu výš než ty minulé, je opět rozkošným receptem na nitrák a ránou kladivem mezi oči všem korektním, pokrytecky upjatým zmrdům a dokonale bolestivou sondou do rekta společenské únosnosti. Prostě si představte Srpski film střihnutý Mandragorou, pojatý jako úchylně bláznivou komedii a napěchovaný vytuněnými hraničními Mártyho frky, před kterými kamera skoro neuhne. Něco, jako do perfekce vysoustružená prdel topmodelky pokrytá rozškrábanými strupy od neštovic a HIV lezemi, jako svěží letní ráno u otevřené žluklé žumpy, jako Sixtínská kaple vymalovaná hovny, jako červánky nad úložištěm jaderného odpadu, jako duha po toxickém dešti či jako malebná lesní studánka, po jejíž hladině plave krvavý tuberácký chrchel. A mravokárci nemylte se, tohle nenatočil brutálně modifikovaný pokerovaný stokilový skinhead v latexovém outfitu a s propíchnutým žaludem, nýbrž kultivovaný a sympatický kluk, který to má v hlavě naprosto srovnané a ví přesně, co dělá. Licoměrný Cinezmrd to asi v nejbližším století nevezme, ovšem každé jiné nepřizdisráčské kino by tohle mělo okamžitě začít promítat, minimálně jako edukační video sexuální výchovy pro základní školy, pak už by ty fuckany opravdu nic nepřeqapilo. A xmrti rád bych si na tohle přečetl recenzi pana Špačka. Na posledním kaviárovém swingru jsi všem moc chyběl, Láďo! (22.11.2019)

Je to veľmi nekorektné (čo samo osebe pokladám skôr za výhodu, ak to nie je samoúčelné, ako v tomto prípade), produkčne pomerne schopné, väčšinou dobre zahraté a má to silnú autorskú štylizáciu, najmä čo sa týka originálnych postáv, akými sú napr. skvelý varič pika s rázštepom Grundza. Podobne ako Řezníkova hudobná tvorba je to však nasilu edgy, miery násilia, toxickej mizogýnie a fekálneho humoru sú tu často cez hranice vkusu a slúžia iba na vyjadrenie autorovej pubertálnej nenávisti ku všetkému a všetkým, vrátane svojích postáv. Je to úplne blbé, čo by nemusel byť taký problém, keďže má ísť o teen komédiu, no treba chápať, že ani tie slávne Prcičky neboli mizantropické. Pomer gagov, pri ktorých som sa bavil, k tým, pri ktorých mi bolo za tvorcov trápne, bol približne jedna ku dvom. Pred desiatimi rokmi, koncom základnej školy, by som dal hodnotenie nepochybne vyššie. (29.01.2023)