Hlídač

byl to divný film, ale hodně mě bavil. proč mít nějaké sny a plány do budoucna, když můžete všechno (včetně empatie a zdravého uvažování) zahodit a stát se krutým sadistou? pepík žije s maminkou a sní o životě na moři. vždy po noční směně se vydá na procházku, jež končí zbitím jeho psa. jednoho dne potká marii a vezmou se. manželství nicméně dlouho nevydrží a rovněž ani pepíkovo dobré chování k vězňům, které hlídá. roztrhá svůj oblíbený obrázek s majákem, vytáhne štětec, namočí jej do bílé barvy, pak do červené a nakonec se z něho stane JOKER.. oh, počkat… tohle je vlastně jiný snímek. pardon. (the lighthouse, předpokládám???) (27.03.2022)

Jeden z posledních dozvuků české ´Nové vlny´, už z doby, kdy normalizační režim začínal naplno zatínat drápy a čistky mezi filmovými tvůrci postupně nabíraly svých obludných rozměrů. Místama režijně dost nezvládnuté, někdy až fušerské, ale ten námět a scénář, dokonale mapující úpadek charakteru jednoho zakomplexovaného mladého člověka (v přesném uchopení Jiřího Hrzána), je tak skvělý, že tyhle mušky lze přehlédnout. Pro Ivana Renče to byl celovečerní debut, ale jeho podobenství bylo natolik odvážné a proti srsti tehdejších schvalovatelů, že to byl zároveň z donucení i jeho poslední film na poli hraných celovečerních filmů. (30.09.2013)

V jednom dokumentu věnovaném životním osudům Jiřího Hrzána vyprávěl tuším Jan Kačer, že na počátcích své divadelní dráhy se měl Hrzán objevit na jevišti v zanedbatelné úloze, vlastně štěku. Udělal z toho ale tak exhibicionistický výstup, že si představení ukradl v podstatě pro sebe a vyvolal rozhořčení představitele hlavní role. Ze dne na den se zrodila nová herecká hvězda. Tahle vzpomínka se mi vybavila, když jsem sledoval jeho herecký koncert v roli hlídače. S Hrzánem totiž úspěch snímku stojí a padá. Scénář má výrazné rezervy. Chtěl by být podobenstvím o tom, jak se obyčejný snadno manipulovatelný vesnický blb vystavený vlivu vnějšího prostředí a v pozici, kde má možnost zneužít své postavení, postupně změní v tyranskou zrůdu. Jenže druhý Spalovač mrtvol se nekoná, protože případné poselství úspěšně narušují komediální prvky a vedlejší motivy, jakými jsou např. uprchlý recidivista, který si z hlídače nepokrytě dělá srandu, nebo motiv nerovného partnerského vztahu, po zásluze potrestaného. Scénář zkrátka nemá ten správný tah na bránu, ale i tak se jedná o zajímavý, v lecčems provokativní, snímek a doklad vysoké úrovně české kinematografie své doby. Celkový dojem: 80 %. (12.02.2013)

V popise k filmu sa uvádza, že je to jedna z mála dramatických rolí Jiřího Hrzána. V tomto dielku to je však klasická tragikomická postavička, vzdialene mi pripomínajúca Kronerovho Brtka z Obchodu na korze.... Je vidieť, že šesťdesiate roky boli v československej kinematografii veľmi plodné na netradičné filmové postupy a ich stvárnenia. Vďaka za to obdobie.... Tento film Ivana Renča nenechá nikoho na pochybách, že stvárnenie psychiky hlavnej postavy sa dá špičkovo podať vynikajúcim filmovým spracovaním podfarbené takisto nemenej krásnou hudbou. P.S.: "prerodu" hlavného hrdinu sa určite nevedel dočkať jeho podvraťák...) (23.09.2005)

Všichni vědi, že v tomto městě je kriminál. Nikdo nevi, kdy se tam dostane. A dozorcem v tom kriminálu jsem já! Koncert Jiřího Hrzána kolorovaný jeho sny o střežení majáku. Věra Tichánková skvělá jako vždy. Labužnická záležitost připomínající Spalovače mrtvol. Zpracování ale úplně z jiného úhlu s prvky komedie. (21.01.2011)