Hlídač

Moc zvláštní film. Hrzána má rád, ale krom Prcka z Nebeských jezdců jej mám spíše zafixovaného jako herce, který hraje různé sranda figury nebo táty (nejčasteji hrával manžele paní Maciuchové) ve všelikých těch rodinných filmech ze zedmdesátek. Úplně nejvíc se mi vždy vybaví ve filmu Drahé tety a já. Ale tady divák jasně pochopí co to bylo za herce. Film je o ukřiknutém dozorci ve věznici, který si nechá lecos líbit od vězňů s nimiž se snaží být navzdory napomínání vedení věznice za dobře. Své přetlaky si doma vybíjí na svém psu, kterého vždy odvede na procházku a následně uvázaného u zbořené zdi jakého statku surově zbije klackem. Hrdina si svůj sadismus dokonce uvědomuje, protože se vždy pořádně rozhlédne zda není někdo nablízku než začne ubohé zvíře bít. Zdá se tedy, že v provopátku si uvědomuje, že koná špatně a když ne kvůli svému špatnému svědomí, má strach co by na to řeklo okolí. Zde tedy musím podotknout, že mně filmaři naštvali, protože pes je filmu bit opravdu a měl jsem problém se na to jako majitel podobného chlupáče  koukat. Sadismus hrdiny to ukázalo dokonale, ale vždy jsem opovrhoval filmaři, co pro efekt ve filmu zabíjeli nebo mučili nějaké zvíře.  Bití psa hlídače vždy na chvilku zklidní, nicméně je to pro něj celkem pravidelný rituál jak udržovat své emoce na uzdě. Vnitřně sní o službě na majáku. Rád chodívá s kostelníkem na věž jejíž schody mu evokují maják a když kostelník bije na zvon, on se rozhlíží zaluziemi okna kostelní věže po okolí jako by byl na ochozu majáku. Sní o tom jak obsluhuje čočku i jak z vody vytahuje topící se ženu. Ačkoliv má pevné zázemí, hrdina volí poněkud zvláštní únik do jiného světa. Už jen to poukazuje na jeho podivný duševní stav, protože kdo ví, služba na majáku je jedna z nejobtížnějších kvůli náročnosti, délce a hlavně samotě.  Vězni si z jeho snahy být s nimi za dobře dělají legraci, opovrhují jím .... Následné události způsobí, že se ze skrývaného sadisty stane sadista skutečný tentokráte už v samotné věznici... Bestie je už zkrátka venku...  Můžeme se domýšlet proč je hlavní postava jaká je, já si myslí, že to byl vadný jedinec od prvopočátku. Deviant, jehož temné stránky jednoho dne vyplují an povrch. Těch případů je známo hodně. Lidéco žili ve spořádaných rodinách, kteří ale už od mládí měli potřebu týrat a zabíjet. Nejčastěji zvířata. Takoví Dexterové. Někteří své temné pudy zvládli ukočírovat, jiní začli mít potřebu zabíjet víc... Tohle byl hodně zajímavý film o psychicky narušeném jedinci, velmi zajímavá staudie povahy sadistického člověka. Mně se ale asi proto nejvíce líbily ty snové představy z majáku. Hudba ve filmu od pana mistra Fišera byla nádherná! Dávám za 4 buchty. * * * * (13.06.2021)

Po zhliadnutí filmu "Hlídač" som si musel upraviť svoj názor na herecké umenie Jiřího Hrzána. Doteraz som ho totiž považoval len za takého nenápadného, druhotriedneho komika. No to ako stvárnil v tomto dramaticko-poetickom snímku hlavného hrdinu bolo niečo pozoruhodné. Hrzáň dodal postave väzenského dozorcu Josefa Vildomeca vierohodnosť, hĺbku a akúsi pokrivenú charizmu. Z jednoduchého, naivného, zakomlexovaného snílka sa stal chladný sadista. "Hlídač" je neprávom pozabudnutý klenot českej kinematografie. **** (07.11.2014)

Postava hlídače je jedna z mála dramatických rolí Jiří Hrzána, která umožnila tomuto vynikajícímu herci projevit jeho skvělý herecký talent. Role ušlápnutého, zakomplexovaného a z hlediska psychologie zajímavého člověka je zvýrazněna v tomto snímku podřízeností a oddaností mamince a v hloubi duše skrytou agresivitou. Psychická nevyrovnanost této dramatické postavy je natolik velká, že divákovi nedává ani malou možnost odhadnout, jak příběh vlastně skončí. I v tom je krása tohoto snímku, kterým bohužel pravděpodobně skončilo teprve rozvíjející se období "nového" filmu šedesátých let. Jen poznámka na okraj: tento film pravděpodobně neřekne nic lidem, kteří nechápou hloubky lidského citu a myšlení. A ten, kdo má rád novodobé bezduché "akčňáky" nebo "TV NOVA "PRIMA"seriály", nechť laskavě tento snímek přejde bez povšimnutí a zbytečných nevkusných komentářů zde na ČSFD. Když něco nechápu, neznamená to, že je to špatné. ....a šmitec. (22.05.2009)

Provokativní zobrazení rozvráceného charakteru (velmi ukázněný a především výborný výkon J. Hrzána v hlavní roli). Podle mě vůbec jedna z nejlepších dramatických rolých J. Hrzána a role na kterou se po všech těch komických známých figurkách tak trochu neprávem zapomíná. Zvláštní a určitě I mimořádný malý-velký film. (18.05.2006)

(3x) Jestli tenhle film neputoval po natočení do trezoru a opravdu se v roce 1970 promítal, tak vážně nevím. Pražskou premiéru Spalovače mrtvol dva roky před tím v průběhu filmu zastavila policie, a tenhle film je zmiňovanému snímku podobný nejen hodně přítomným násilím, ale především hlavní postavou a ukázkou praktit totalitního režimu. I když ono to svým zasazením do prvorepublikových (meziválečných) časů bude asi hlavně podobenstvím nacistické diktatury... Jako člověk z rodiny chovající pejska mám vážnou výhradu k jistým scénám (vím, že to mělo v rámci vývoje postavy a děje velký smysl!), ale zážitek z filmu jako celku mi nedovolí odebrat z hodnocení pátou hvězdičku. Závěrečné, pro mne nečekané a docela šokující vyústění mě rozsekalo, von ten nenápadný a oblíbený Pepík Vilidomec může, jak už zde pár uživatelů naznačuje, vážně konkurovat spalovači Kopfrkinglovi. Jiří Hrzán coby především komediální herec ztvárnil psychopatického smíška proměňujícího se v bezmezného tyrana skvostným způsobem, nikoho jiného si v roli Pepíka Vilidomce ani neumím představit. Taky jsem hltal každý záběr na prvorepublikou star Natašu Gollovou v roli cukrářky, ještě v téhle době pořád neztrácející svůj šarm a humor, a vulgárně mluvícího komunistu(!) Miloše Williga! ...a ten orchestr na svadbě, a výzdoba bytu plná vyšívaných tapet a starožitností všeho druhu... ty kukačky! Že se Ivan Renč jako režisér věnoval především tvorbě krátkých animovaných filmů, je poznat v hodně detailních scénách s prkvy animací, což dodává ve scénách Pepíkova domácího zázemí osobitého kouzla. K dechberoucímu doplnění drsného příběhu dojemně poetickými sny uprostřed moře na lodi už fakt nenacházím slov, za doprovodu nádherné hudby Luboše Fišera se mi u těchhle scén chtělo málem brečet. 95% (52 rokov filmu za 52 týždňov) (01.02.2019)