Díra

Neznámý Galder Gaztelu-Urrutia servíruje Dystopické Sci-Fi ze Španělska s vertikálním vězením se striktními pravidly a podle očekávání je to pecka! Netflix mi dělá radost, že nakupuje tyhle evropské atraktivní filmy, které bychom jinak viděli kdo ví kdy. Film má nejblíže asi k Snowpiercerovi, ale pořád se jedná o dost originální téma, které je nejen inteligentní, ale také velmi špinavé, drsné, syrové, bezútěšné a brutální. Áno dojde i na kanibalismus!! Rozhodně se jedná o nejděsivější vězení, které kdy bylo ztvárněno a počas sledování jsem se místy slušně zapotil a párkrát i zapomněl dýchat, což k dobrému filmu patří. Možná by nevadilo, kdyby měl film o půl hodiny více a v závěru leccos vysvětlil. Odpovědi totiž nedostaneme žádné a za to má film jediný mínusový bod, jinak absolutní paráda a Španělé si připisují další trofej do sbírky. Doporučuji koukat ve Španělštině! Příběh****, Akce****, Humor>Ne, Násilí****, Zábavnost*****, Hudba****, Vizuál****, Atmosféra*****, Napětí****. 8.5/10. (20.03.2020)

"Krájením se ostří sám... Samuraj TOP ultra Plus! O hvězdu míň ale dám, na poselství filmu flus!" Můj právník navrhoval jít k soudu, že to určitě vyhrajeme. Protože GG-U zfilmoval můj vlastní soukromý deník, bez mého svolení!!! Ale asi to nechám plavat, natočil to moc hezky. Celý můj život dole, dablroad movie mezi hladovými patry. ♫ Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou... hlouběji. ♫ Ale bojuju, nevzdávám to. Zkouším vše, od bezohledné sobeckosti až po hřejivý altruismus. Např. nedávno, v rychlíku Košičan s bufetem mimo provoz, jsem si upižlal ruku, aby děti ve vlaku neumřely hladem! Btw, fakt blbej nápad. Hladových dětí stále mraky, takže ruka fuč zbytečně. A jak známo, jedna ruka netleská (asociace: pečená ruka na opulentní hostině). Takže nebudu tleskat zmršenému finále Díry, které mě nakrklo. Škoda, jinak to byl velmi výživný raut, jaký by ocenil i gurmán Philippe Noiret z Velké žranice. Pravda, jen v prvním patře, ocitnout se níž, spáchal by sebevraždu (sic!), jen ne obžerstvím, ale skokem do šachty. Což jsem měl chuť udělat i já, když mě po kladení zajímavých otázek (Jak asi chutná šnek? A chutnal by šneček Goreng i sám sobě? Jak se to nazývá, sebekanibalismus?) v závěru film začal "vychovávat", opruzovat s jakýmsi poselstvím a mlátit mě, starého sobce, po hlavě klackem solidárnosti a spasitelského komplexu, zapomínaje na vlastní moudro, že směrem nahoru prostě srát nejde, SAMOZŘEJMĚ. Navíc mi nějaká mrňavá šikmooká kanibalka (protože copak jiného asi mohla papinkat naše holčička, min. rok (!) o hladu na samotném dně Díry, když ne ty sebevrahy, co k ní padali seshora, však?) sežrala moji oblíbenou mňamku, dortík panna cotta. Svině jedna... udav se tím! Za trest jsem pro ni napsal alternativní konec filmu: Platforma vyjela nohoru, pracovníci v nultém patře, mající svědomí (Baharatovi to o nich tvrdil Moudrý muž) předali holčičku nadřízeným (bez svědomí), ti radostně zvolali Konečně! Solidarita rulez!, načež šli do sebe a všechny vězně z Díry převezli na povrch, do sanatoria all inclusive. Né, dělám si kozy, SAMOZŘEJMĚ. Ve skutečnosti manageři projektu "Chovej se jak zvíře, příjď o duši v Díře" jen ty kuchtíky a uklízečky z nultého patra zprcali jako sysly, co jim to tahají do kanceláře za lidský humus a omlátili jim o hlavu pracovní řád s nařízením: Co jednou Díra schvátí, nikdy už nenavrátí! Kuchtíci přišli o prémie, což je nasralo, SAMOZŘEJMĚ. Takže než šoupli holčičku i s celým "poselstvím" zpátky na platformu, aby ji vrátili do Díry, kam patří, měsíc se na ní střídali v kumbále ve skladu závodní kuchyně. Tak, a to máš za to! Já ti dám, ty mrňavá mrcho, sežrat mi poslední panna cottu! (18.06.2020)

Jediná šanca tejto až nepekne doslovnej alegórie (z akého dôvodu pre mnohých anti-kapitalistickej však nerozumiem) bol poriadny zvrat v závere, niečo, čo by poprelo všetko dovtedy vypovedané... alebo to otočilo na hlavu. Namiesto toho ale tvorcovia vo finále narazili na vlastnú bezradnosť. Nie že by ma to, ako výsledok predvedeného spôsobu uvažovania a hodnotenia vecí, prekvapilo. (30.03.2020)

Myšlenka vertikálního vězení je jedna z nejoriginálnějších, které jsem za poslední dobu víděl, a když se k ní přidá podmanivý vizuál, všudypřítomná znepokojující hudba, španělský dabing a pěkně drsné, syrové a místy nečekaně brutální (kanibalismus, vytrhané střeva..) scény, je vyhráno. Pěkná dystopická alegorie na společnost, kdy snaha jednoho "dobrého" člověka v prostředí vrahů a násilníků o změnu systému (v tomto případě rozdělení jídla mezi jednotlivá patra) může mít smysluplný výsledek. Za originalitu, poutavost a přesvědčivé herecké výkony si snímek zaslouží čtvrtou hvězdičku, ale co je největší mínus The Platform je nedotažený a nevysvětlený konec (vlastně nevysvětlená celá pointa filmu), který se snaží dívákovi ukázat filmové "poselství", ale pořád si nedokážu spojit, co tím chce tvůrce ve finále říct... (22.03.2020)

Diera = väzenie. Je to zrejme betónový komplex s obsahom 0 až 333 poschodí. V každej danej etáži sa zrovna nachádzajú dvaja väzni. A zhora nadol im prúdi jedlo s tzv. „švédskymi stolmi” , a to v každodenných intervaloch a v presne stanovenom časovom harmonograme. Tí, čo sú úplne hore sa majú najlepšie, pretože praktizujú doslovnú - Veľkú žranicu, pričom, ako postupne ide "výťah" čoraz nižšie, tak sa majú títo nešťastníci, čím ďalej tým horšie, že im teda nezostáva nič iné, než sa riadiť prostým pravidlom: „Zjedz, lebo budeš zjedený” , alebo Dr. Hannibal Lecter by už vedel vyprávať, čo je to kanibalizmus vo svojej najväčšej kráse...? Títo «pôžitkári» sa absolútne nezaujímajú, čo je vlastne s ľuďmi práve pod nimi, keďže pud sebazáchovy býva tradične veľmi silný, totálny nezáujem ešte oveľa silnejší, čiže každý jednotlivec (jednotlivci) sa stará(ajú) iba sám (sami) o seba v aktuálnej prítomnosti. Istý väzeň Goreng zrovna pendluje medzi týmito podlažiami, keď je „raz hore, inokedy zase dole” , že počas toho spoznáva všelijakých spoluväzňov, kde je niekto normálnejší, či iný je zákernejší, nikdy si nemôže byť úplne istý, na koho zrovna natrafí, alebo skrátka: „Suseda si nenavyberáš” ?! _ Španielsky debutant: Galder Gaztelu-Urrutia nakrútil: perverznú, úchylnú a zvrátenú kombináciu thrilleru­/horroru, a to najmä v takom rozsahu, ako sa v ňom postavy správajú, málokedy sa niečoho štítia, a pred ničím nemávajú zábrany, keď im už život celkom visí na vlásku, sú ochotné urobiť čokoľvek, len aby prežili ! Inštinkt lovca, ktorý máme vo svojom vnútri my všetci vsugerovaný, no i napriek tomu ma film neoslovil, aj keď som v ňom objavil prezentované posolstvo. Pre mňa sa jedná o sprostosť prostú, nič viac a nič menej. Je to aj filmový humus. (27.03.2020)